Američan v Evropě, Rakušan v Brně, Středoevropan ve světě

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Ve Stuttgartu jsem byl sedm let, osm let v Bonnu, ve Vídni sedm let, současně u Stuttgartského komorního orchestru dvanáct let… A v Linci patnáct sezón. Ano, nejprve potřebujete čas se vzájemně seznámit a potom potřebujete čas rozvinout své představy, čas dělat chyby a napravovat je. No a také nemůžete rodinu stěhovat každé čtyři roky někam jinam… Vzpomínám na své první období ve Stuttgartu. Po zhruba třech letech najednou přišlo několik hodně zajímavých nabídek. Ale nevzal jsem je, bylo příliš brzy, právě z těchto všech zmíněných důvodů. Rozhodl jsem se zůstat dál.

Valerij Gergijev nebo Iván Fischer jsou u svých těles – jeden v Petrohradu, druhý v Budapešti – každý už tři desetiletí. Ale jsou opravdu výjimkami, že?

Spíše ano. Být šéfdirigentem není vůbec lehká práce. Na obou stranách. Spousta osobních věcí, spousta stresu… A být opravdu dobrý šéf, to chce mít správnou povahu, určitý temperament. Být dobrý hostující dirigent je mnohem snadnější. Když hráč druhé trubky není dobrý, není to hostův problém. Já jsem ale rád, že jsem mohl toho šéfa dělat. A patnáct let v Linci? Tím pádem to tak bylo dobře…

Začal jste tam tedy před započetím stavby nového divadla?

Ano. Řekli mi: Pojďte k nám, bude nové divadlo. A když jsem přišel, projekt zastavili… Stavět se nebude. Zatím ne. Asi bych v tom okamžiku mohl odejít. Ale zůstal jsem. Lidé tam byli fajn, orchestr také… Hornorakouský hejtman divadlo chtěl. A tak jsem se rozhodl, že zůstanu a budu za nové divadlo bojovat.

Opravdu jste přispěl?

Ano. Kvůli orchestru, který byl opravdu dobrý. Hodně jsme cestovali, orchestr se stával čím dál známějším – a pak se ukázalo, že by opravdu měl mít lepší místo, kde hrát.

Je dobré pro orchestr, když hraje jak koncerty, tak i v opeře?

Určitě. Má to mnoho výhod. Na druhou stranu je i mnoho hudebníků, kterým se takové nastavení nelíbí. Brucknerův orchestr v Linci, na rozdíl od Filharmonie Brno, je angažován v obou sférách. Od počátku. Po celou dobu své existence. Patří to do jeho tradic. Ale dávají víc koncertů než většina operních orchestrů. Nejméně polovina jejich vystoupení jsou koncerty.

Opera se ale nehraje v Linci denně.

Ne. Opera se hraje zhruba čtyři večery v týdnu. Orchestr musí být přesto docela velký. Když jsem přišel, měl sto čtyři členy, když teď končím, je jich sto třicet. Umožňuje se tak střídání.

Linecké divadlo mívá objevné tituly. Loni například Hindemithovu operu Harmonie světa…

Ano, tu považuji za fascinující dílo. A nebyla předtím nikde inscenována přes třicet let. Pokud by ji lidé znali, musela by se jim Harmonie der Welt líbit. Dirigoval ji mimochodem můj žák Gerrit Priessnitz.

Uváděl jste vy sám v Linci víc Janáčka?

Operu Příhody lišky Bystroušky a suitu z ní, Sinfoniettu… ale jinak vlastně ne.

Dennis Russell Davies (zdroj FB Brno / foto Ivo Dvořák)

Takže jste se nepřipravoval, mohu-li zažertovat, na brněnské angažmá?

Ne! Na to by stejně nebyl čas, všechno se seběhlo hodně rychle. Zato jsme hráli hodně Brucknera. Všechno od něj a ve všech existujících verzích.

A Dvořáka jste uváděli?

Je tam velmi široký repertoár. Takže samozřejmě i Dvořáka.

Hovoří se o vás jako o dirigentovi zabývajícím se hodně současnou hudbou. Co sem zahrnujete? Tvorbu vám blízkých autorů, jako je Philip Glass, nebo širší okruh?

Dirigoval jsem hudbu mnoha skladatelů. Philip Glass, můj opravdu dobrý přítel, je skvělý skladatel. Ale navíc je hodně známým skladatelem. A je také trochu kontroverzní osobností, takže zdaleka ne všichni moji kolegové by mu něco dirigovali. Já ano. Minimalistická hudba zpočátku nebyla ceněna moc vysoko. A zdaleka ne všichni hudebníci ji rozumí. Proč ne, nemusejí ji hrát nebo uvádět. Já soudobou hudbu diriguji soustavně, vždy je důležitou součástí mých sezón. Současně však samozřejmě orchestr i operní divadlo musí znovu a znovu zpřítomňovat a zhodnocovat tradiční repertoár. Nelze být šéfem velkého operního domu a neuvádět známá hlavní díla. Činím tak. Ale stanete se známým, když uvádíte nové věci. A když jsou to novinky od známého nebo proslulého autora, tak ještě víc.

Takže se věnujete i jiné moderní hudbě než minimalismu. Avantgardě, experimentům…  Nedáváte si žádná omezení?

Ne. Když měl Pierre Boulez své poslední kulaté narozeniny, nedlouho předtím, než zemřel, byl jsem u něj v Baden-Badenu. A na podzim jsme pak účinkovali na koncertě k jeho poctě, kompletně sestaveném z jeho kompozic. Znali jsme se opravdu dobře. Souběžně v podobný čas jsme oba kdysi dirigovali v Bayreuthu. Zamlada jsem měl hodně blízko i k Lucianu Beriovi a k Bruno Madernovi, kterého jsem už zmiňoval. Také k Johnu Cageovi.

Což jsou opravdu příklady rozličných orientací a stylů moderní hudby.

Ano. To mám na ní právě rád, jak je různorodá. Hodně se teď zajímám o vůdčí osobnosti mezi českými skladateli současnosti, zjišťuji, čím se zabývají. Nelze se spokojit jen s vyjádřením „dělám tenhle typ hudby“. Existuje hudba, která je velmi cenná a důležitá, nemá moc velký ohlas u veřejnosti a já ji chci uvádět.

Co na soudobé hudbě oceňujete? Některá je emocionálnější, jiná racionálnější… Jaká je vám bližší?

Hudba je pro mě prostě hudba. Dělal jsem například mnoho Haydna, natočil všechny jeho symfonie. Emocionalita není věc, kterou bych měl jako dirigent upřednostňovat. U hudby je důležitá třeba také upřímnost nebo zdůraznění humanity. To jsou hodnoty nebo parametry, které oceňuji. Které jsou pro mě osobně také dojemné nebo které jsou efektní. Jinými slovy – dojmout či zasáhnout může člověka i taková hudba, u které nebudeme hned hovořit o emocích. Je mnoho skladatelů, kteří pečlivě organizují zvuky, kteří pečují o krásu a barvu zvuku. I takové stránky hudby mohou probudit nebo vzbuzovat emoce, ale neznamená to, že jde nutně o hluboce emocionální hudbu. Ano, mohu dirigovat Sergeje Rachmaninova. Skvělé skladby. Vynikající skladatel. Od prvního taktu exploze. Když se díváte na jeho fotografie, nebo když posloucháte jeho nahrávky, jak hrál na klavír – nejde o emocionální projev. Myslel velmi pronikavě a čistě. Takže – chci říci – kreativita má mnoho forem.

Vyžaduje dirigování současné a proti tomu klasické starší hudby rozdílný přístup? Myšleno technicky…

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat