Australský slavík Nellie Melba (1)

  1. 1
  2. 2

Neodolatelně lákavý zmrzlinový pohár Melba, který se na mě z nabídkového listu jedné nejmenované cukrárny doslova usmíval, mě přivedl na myšlenku věnovat následující medailónek dámě, která byla jednou z nejzářivějších hvězd operního nebe přelomu 19. a 20. století. Majitelka božského hlasu s bezchybnou technikou, které skládali hold nejmocnější muži Evropy, dlouholetá prima-donna londýnské Covent Garden a milovnice luxusu Nellie Melba (1861 – 1931) byla velmi rozporuplnou osobností. Na jedné straně milující dcera a babička, oddaná  přítelkyně, australská patriotka a donátorka starých nemocných umělců, na druhé straně tvrdá, vypočítavá byznysmenka s velmi proměnlivou náladou a arogantním chováním. Nellie Melba, vlastním jménem Helen Porter Mitchell, byla prvním z deseti dětí manželů Mitchellových, které, na rozdíl od dvou starších sourozenců, přežilo nástrahy novorozeneckého věku. Možná právě proto byla nejmilejší ratolestí otce Davida, bohatého stavitele a obchodníka s realitami, který přišel do Austrálie ze Skotska s pár drobnými v kapse a jen díky mimořádné píli a obchodnímu talentu dosáhl svého postavení. Tyto vlastnosti a také tvrdohlavost zdědila Nellie po něm. Po obou rodičích jí pak byla vrozená i láska k hudbě a byla to matka Isabel, která dcerku s tímto oborem seznamovala. Nelliino téměř neustálé pohvizdování a popěvování však brzy začalo lézt jejímu otci na nervy, a proto ji přihlásil na Melbournskou presbyteriánskou dívčí školu, kde brala pravidelné lekce hry na klavír a zpěvu a především se učila dobrým mravům a domácím pracem, aby se mohla po dosažení plnoletosti dobře provdat. Ani na škole však Nellie neodnaučili zlozvyk, který pochytila od střihačů ovcí a honáků na otcově venkovské farmě a který jí vydržel po celý život, i když se honosila šlechtickým titulem. V příhodných chvílích totiž klela jako dlaždič bez ohledu na to, v jaké společnosti se nacházela. Poté, co absolvovala školu, se otec David začal poohlížet po vhodné partii k sňatku. To však vůbec nekorespondovalo s Nelliinými plány. Milovala zpěv, za který na škole sklízela uznání, a navíc si zvykla na to, být středem pozornosti. Toužila být slavnou, a proto uprosila otce, aby mohla dostávat soukromé hodiny zpěvu. Jejím učitelem byl Pietro Cecchi, který byl barvou hlasu a talentem mladé dívky doslova unešený a předvídal jí velkou budoucnost. Na druhou stranu musel snášet náladovost a výbuchy vzteku mladé slečny, když se jí zrovna na hodinách nedařilo. Smrt matky a následující události však Nelliiny plány málem pohřbily. Otec David byl úmrtím své milované ženy zdrcený a když o čtyři měsíce později přišel i o nejmladšího potomka, pohroužil se do těžkého zármutku. Aby z něj unikl, přijal zakázku ve státě Queensland a Nellie a její mladší sestru, které předtím pečovaly o nemocnou matku, vzal s sebou.

Setkání s mladým anglickým aristokratem, přezdívaným „klokan Charlie“, zamotalo Nellie pořádně hlavu. Poprvé se projevila její slabost pro šlechtické tituly a pohledné sebevědomé mladé muže, která ji poté doprovázela po celý život. Fyzická přitažlivost mezi oběma mladými lidmi byla mimořádně silná, ale otec David Nellie pečlivě hlídal. Charlesovi Armstrongovi, který byl z Anglie v podstatě odejit, protože nadělal ohromné dluhy a poškodil jméno rodiny, tak nezbylo nic jiného než požádat o její ruku, a to přesto, že toho o sobě příliš nevěděli. Tříměsíční líbánky v Nelliiném rodném Melbourne byly prvním a posledním šťastným obdobím novomanželů. Společné soužití v Charlesově domě na cukrové plantáži kdesi v severním Queenslandu, jejímž byl správcem, začalo dostávat vážné trhliny nejen kvůli horkokrevné povaze obou, ale i kvůli faktu, že ambiciózní Nellie postupně ničila frustrace z nenaplněného snu. Narození Charlese jr. na stavu věcí nic nezměnilo a tři roky po svatbě Nellie napsala zoufalý dopis signoru Cecchimu, ve kterém ho kromě financí na zpáteční cestu do Melbourne požádala i o pomoc při vybudování své profesionální kariéry. Na otce se s žádostí o peníze obrátit nemohla, protože manželství od samého začátku věštil brzký konec a odmítal mladý pár jakkoli finančně podporovat. Cecchi nenechal svou milovanou žačku na holičkách. Kromě návratu jí zajistil i sérii koncertů v Melbourne, ale především jí poskytoval maximální morální podporu. Díky koncertnímu vystupování získala přezdívku „australský slavík“, ale ona i Cecchi velmi dobře věděli, že jediná možnost, jak se dostat na výsluní, je odcestovat do Evropy. Ta šance přišla v roce 1886, kdy otec Mitchell, u něhož Nellie po odchodu od manžela bydlela, dostal nabídku, aby se stal komisařem státu Viktorie na Koloniální a indické výstavě v Londýně. Do Británie se rozhodl vypravit s rodinou, kam však patřil i Charles Armstrong. Snad tajně doufal, že změna prostředí oběma mladým lidem prospěje, nicméně Nelliinu „poslušnost“ si pojistil i příslibem, že bude moci v Evropě studovat u nejlepších učitelů zpěvu.

  1. 1
  2. 2

Související články


Napsat komentář