Bach je základ. Ptali jste se varhaníka Pavla Svobody

Varhaník Pavel Svoboda odpovídá na otázky čtenářů Opery Plus

Dobrý den pane Svobodo, byl jsem kdysi na vašem skvělém koncertě v Olomouci. Na co doma cvičíte – máte také koncertní digitální varhany? A proč hrajete tolik Bacha? Ať se daří v umění i v životě. (Petr Novotný)

Pane Novotný, jsem rád, že se koncert líbil. Digitální varhany nemám, doma hraji jen na klavír, jsem ale v častém kontaktu s mechanickými varhanami, což považuji za velmi důležité. Netajím se tím, že občas cvičím i na digitál. Problém ale nastává, pokud například studenti nebo žáci cvičí výhradně na digitály a navíc se zapnutým umělým katedrálním dozvukem. Výsledkem bývá bohužel šmíra a nesvědčí to jejich budoucímu rozvoji. Bacha hrají snad všichni varhaníci, je to základ a pro mne jedno z nejhlubších a nejgeniálnějších sdělení vůbec. Samozřejmě hraji i jiné autory.

Dobrý den, jak to máte s barokními skladateli? Máte je v oblibě odjakživa? Ptám se proto, že já jsem jim přišla na chuť až po čase, nejdřív mně přišli nezáživní, stereotypní… (Kristýna Kropáčová)

Paní Kropáčová, já byl asi trochu “divný“, už jako žák Základní umělecké školy v Dobrušce jsem měl v oblibě Bacha a baroko obecně, ale to jsme hráli jen transkripce na akordeon. Neznělo to dokonale a to byl mimo jiné důvod, proč jsem přešel na varhany.

Co říkáte všeobecnému stavu varhan u nás? Není to škoda, že tenhle krásný nástroj má svá nejlepší léta asi už za sebou? (E.)

Myslíte? Možná ano, ale z celosvětového hlediska víme o velkém zájmu o varhanní kulturu v Japonsku, v posledních letech jsem hrál v Pekingu nebo v kolumbijské Bogotě, byly to koncerty pro tisíce lidí. Staví se nové nástroje, zakládají se varhanní třídy na univerzitách a podobně.

Třeba projekt stavby varhan pro katedrálu sv. Víta v Praze, jenž realizuje jedna z nejuznávanějších varhanářských firem v čele s panem Grenzingem, mne naplňuje nadějí a optimismem. V Evropě je řada nádherných varhan i více než tři sta let starých. Stav historických varhan v České republice je na delší povídání. Máme řadu krásných nástrojů, některé z nich udržované a v dobrém stavu, ale spoustu v katastrofálních podmínkách, zničené, rozkradené nebo jen neodborně opravené či bez zájmu vlastníka. Netvrdím, že v každé vesnici musí být klenot, který potřebuje nadstandardní péči. Ale tam, kde takový klenot je a je to třeba poslední kus od daného stavitele na světě, nelze ho nechat dále chátrat.

Před časem vyšel na Opeře Plus článek pana Tůmy o opravě největších českých varhan v Olomouci, který rozpoutal vášnivé diskuse a negativní reakce. Co si o tom myslíte? Díky moc. (Petr)

Pane Petře, článek Jaroslava Tůmy jsem četl. V každém případě si vážím toho, že má odvahu zveřejnit svůj názor včetně podrobností a argumentů, přestože je mu jasné, do jaké míry je to kontroverzní mezi odbornou i širokou veřejností. Sám nemám dostatek zkušeností s tak velkými projekty a necítím se být kompetentní to komentovat.

Jaký typ repertoáru máte rád? Hrajete i současné kompozice? A které skladatele máte jako varhaník úplně nejraději? (Eva)

Paní Evo, Bach je jasný, ale k mým velkým posluchačským zážitkům patří třeba Händel či Zelenka v kvalitním provedení souborů staré hudby. S chutí si poslechnu dobře zahraného Mozarta, Beethovena a vlastně jakoukoli kvalitní hudbu, jen času se nedostává. Na varhany hraji krom baroka a romantismu i Petra Ebena, Miloslava Kabeláče a další soudobé autory.

Před nedávnem jsem někde zachytil informaci o tom, že vedete výuku dobové interpretace na Hudební fakultě Akademie múzických umění. Můžete prozradit něco bližšího? Kterých nástrojů se to týká, kolik studentů máte, kdo konkrétně a co tam učí? Děkuji za odpověď. (Stanislav Benda, Praha)

Pane Bendo, na Hudební fakultě Akademie múzických umění jsem od loňského roku vedoucím Oddělení historicky poučené interpretace, nejedná se však o katedru ani o pravidelnou výuku starých nástrojů. Vedení školy se před rokem rozhodlo nabídnout stávajícím studentům “moderních“ nástrojů rozšíření nabídky výuky o kurzy, přednášky a workshopy v oblasti poučené interpretace. Již proběhly kurzy nebo individuální hodiny Václava Lukse, Adama Viktory či Lenky Torgersen. Například v březnu se na Hudební fakultě Akademie múzických umění uskuteční Akademie Versailles – ve spolupráci se souborem Collegium Marianum zde budou učit špičkoví francouzští specialisté na starou hudbu. Dále bych zmínil připravované houslové kurzy předního italského sólisty Giuliana Carmignoly.

Dobrý den, zaujala mě zmínka o spolku PROVARHANY. Můžete přiblížit, jak funguje, jak probíhá ona ochrana historických varhan, respektive jaké jsou aktivity spolku a z čeho je financován? Děkuji. (Petr Maláč)

Pane Maláči, spolek PROVARHANY jsme založili kvůli výše uvedené situaci s historickými nástroji. Začalo to v Dobrušce, kde byl zajímavý secesní nástroj mimo provoz, ale paní farářka neměla finance na generální opravu. Zajistili jsme granty, sbírku, propagaci a benefiční koncerty. Za rok nebo dva bylo hotovo. Další krásný projekt se podařil v Přepychách u Opočna, kde velmi pomohla paní starostka Seidelová, letos dokončujeme restaurování varhanního pozitivu v Deštné v Orlických horách, který je jediným dochovaným nástrojem varhanáře Franze Fingera. Tam zase pomáhá paní starostka Křížová. Nový projekt se rozjíždí v klášterním kostele v Opočně. Spolek také spolupořádá Konferenci pro varhany, kam se sjíždějí odborníci na stavbu a historii varhan z různých zemí Evropy.

Provoz samotného spolku nestojí mnoho, jedná se o tým nadšených lidí, kteří to dělají ve volném čase. Zejména bych zmínil Danu Ehlovou, Luboše Řeháka a Lukáše Koblásu, kterým za to budu vždycky vděčný.

Dobrý den, které varhany v Praze máte jako varhaník nejraději? (JL)

To je těžké říct, bude jich jistě více. S chutí si zahraji třeba u sv. Markéty v Břevnovském klášteře, v sídle Pražského jara v Hellichově ulici, v Obecním domě či v Rudolfinu.

Dobrý den, pane Svobodo, rád bych se zeptal na „váš“ festival F. L. Věka, máte totiž můj obdiv za to, jak jste ho dokázal vybudovat prakticky z ničeho. Jak se vám to povedlo? Byla to jen shoda šťastných náhod? Prozradíte recept, jak na podobnou věc jít? Jak jste na tom v současné době s financemi? Máte dostatečnou podporu z veřejných zdrojů a jak vysokou? Jaký je její procentní podíl na ostatních příjmech? Jak velký je váš tým lidí, se kterými festival dohromady dáváte? Děkuji předem za vaše odpovědi a velmi vás zdravím. (Aleš Závodský)

Pane Závodský, na festival F. L. Věka recept nemám, šlo nám o to, aby se pod Orlickými horami konalo něco kvalitního, vždyť i lidé na okraji republiky si zaslouží kvalitní kulturu. Rád se tam vracím, kostely, zámky a synagogy mají krásnou akustiku. Finance jsou vždycky napjaté, v současné době očekáváme výsledky grantů z ministerstva kultury. Doposud jsme byli celkem úspěšní, letos to ale nevypadá příliš optimisticky. Naštěstí se nám během sedmi let podařilo získat místní privátní partnery, nejvíce si ceníme podpory firem Servisbal, KBA a Matrix. Koncerty samozřejmě podporuje i město Dobruška a další samosprávy. Základ týmu je přibližně pět lidí, ale v době konání koncertů narůstá o dobrovolníky, kteří pomáhají s produkcí.

Dobrý den, nechystáte nějakou novou nahrávku? Podle čeho si varhany při pořizování nahrávek vybíráte? Řídí se výběr varhan typem repertoáru, který budete nahrávat? Zdraví vás ctitelka Eva. (Eva K., Praha)

Paní Evo, dvě CD s názvy Historické varhany v Dobrušce (nástroje z let 1727 a 1904) mají repertoár vyloženě šitý na míru rozsahům a možnostem daných varhan. Na duben chystáme natáčení v Německu, konkrétně na barokní Silbermannovy varhany. Budou to vrcholné skladby Johanna Sebastiana Bacha a podobný program zazní 31. května v Rudolfinu na festivalu Pražské jaro. Srdečně zvu!

Za čtenáře Opery Plus děkujeme za odpovědi.

VIZITKA
Pavel Svoboda (*1987) je laureátem soutěží Pražské jaro a Bach-Wettbewerb Leipzig.

Hudbě se začal věnovat na Základní umělecké škole v Dobrušce, hru na varhany studoval na Konzervatoři v Pardubicích ve třídě Josefa Rafaji a Václava Rabase. Absolvoval Akademii múzických umění v Praze u docenta Jaroslava Tůmy, řadu interpretačních kurzů u významných varhaníků a roční stáž na Universität der Künste v Berlíně u nizozemského varhaníka Leo van Doeselaara. Na magisterské studium navázal disertací, na které pracuje v rámci doktorátu Hudební fakulty Akademie múzických umění v Praze.

Po prvním roce studia varhan získal 1. cenu na Mezinárodní soutěži mladých varhaníků v Opavě a obdržel Cenu interpretace od Nadace Český hudební fond. Je nositelem 1. ceny a titulu Laureáta z Mezinárodní interpretační soutěže Brno, druhé ceny z Mezinárodní varhanní soutěže Petra Ebena a třetí ceny z mezinárodní soutěže v Německu, konané v rámci 36. ročníku Internationale Orgelwoche Korschenbroich. V roce 2013 se stal laureátem soutěže Pražské jaro, v roce 2016 získal 2. cenu a titul Bachpreisträger v prestižní mezinárodní soutěži v Lipsku.

Spolupracuje se souborem Barocco sempre giovane, jako sólista vystupuje s orchestry, účinkuje na hudebních festivalech v České republice i v zahraničí. V letošním roce zahraje recitály mimo jiné v Německu, Francii, Polsku, Číně, a to na prestižních pódiích (katedrála Marseille, Beijing Concert Hall a tak dále). Nyní připravuje projekt, jehož cílem je nastudovat a veřejně uvést kompletní varhanní dílo Johanna Sebastiana Bacha.

Je dramaturgem a uměleckým ředitelem Mezinárodního hudebního festivalu F. L. Věka a předsedou spolku PROVARHANY, který se zaměřuje se na ochranu historických varhan. V roce 2014 bylo vydáno jeho CD “Historické varhany v Dobrušce 1727“ s tvorbou autorů Buxtehude, Muffat, Bach, Walther. Druhý díl “Historické varhany v Dobrušce 1904“ převážně se skladbami období německého romantismu vydala v roce 2016 společnost ARTA Records.

Hru na varhany vyučuje na Pedagogické fakultě Univerzity Hradec Králové a je vedoucím Oddělení historicky poučené interpretace na Hudební a taneční fakultě Akademie múzických umění v Praze.
(zdroj: varhanik.cz)

www.varhanik.cz