Co chystá ostravská opera? Nejen na to jste se ptali její dramaturgyně

  1. 1
  2. 2
  3. 3
Dramaturgyně opery Národního divadla moravskoslezského v Ostravě Eva Mikulášková odpovídá na dotazy čtenářů Opery Plus
Eva Mikulášková (zdroj NDM / foto Renáta Linartová)

 

Dobrý den! Splní se mi někdy (v dohledné době) mé přání a uvede ostravská opera inscenaci Samson a Dalila? A která “tři přání” s ohledem na vrtkavosti osudu máte za ostravskou operu? (Otakar Mlčoch)

Vážený pane Mlčochu, náš milý mistře zvuku, právě o uvedení Saint-Saënsovy opery Samson a Dalila uvažujeme ve výhledu už od roku 2015. Víme ale, že ji prozatím nemůžeme zařadit do repertoáru dříve než v sezoně 2020/2021. Dále děkuji za krásně formulovanou druhou polovinu dotazu! (Spolupráce na naší první inscenaci v NDM, tedy na Martinů opeře-filmu Tři přání aneb Vrtkavosti života byla náročná a strhující zároveň, ještě dnes mám nad stolem onu zlomvazku s vizuálem inscenace a mnohdy se mi vybavují několikeré scény, které jste dokázal na každé jednotlivé představení o pauze sestříhat z live natáčení první poloviny do podoby němého filmu. Díky za to!) Abych odpověděla na to, jaká jsou má tři přání, pomocí nichž bych mohla „ošidně strkat prsty mezi čelisti osudu“ ostravské opery, pak by to byla ta stejná jako ta u Martinů: opeře a v opeře bohatství, mládí a lásku. A také, aby nezaznívalo Justeovo: „Jak je ten život těžký!

Dobrý den, paní Mikulášková, chtěla bych se zeptat, proč opera NDM s novým vedením nasazuje posledních pár sezon tituly jako Čertova stěna nebo Bouře a další málo navštěvované inscenace (sama jsem prázdná hlediště na reprízách viděla)? Chápu, že se chcete dramaturgicky vyhranit a jedete “smetanovský cyklus”, ale jsou to opery pro většinu diváků nezajímavé a po jedné sezoně se ruší. Má to smysl jak ekonomicky, tak i pro sólisty a sbor? Proč nemáte na repertoáru více stálic jako Bohéma, Carmen nebo Rigoletto a k tomu pak tyto “roční” tituly? Děkuji. (Veronika)

Milá paní Veroniko, na tuto otázku nedokáži dát krátkou a vyčerpávající odpověď zároveň. Velice mě mrzí, že nejsou některá naše představení vyprodána – což není jen záležitostí samotného díla, dramaturgie, obsazení a výsledné podoby inscenace atd., ale také záležitostí zájmu publika a jeho oslovení pomocí marketingu a propagace, která se u Národního divadla moravskoslezského rozprostírá mezi čtyři soubory.

S uvedením titulů dnes poměrně neznámých, ale úžasných, má publikum nejen v Ostravě nějaký (a pro mne osobně, nikoli s přihlédnutím k hudebně-sociologickým bádáním, ne úplně pochopitelný) problém. V dobách, kdy byla opravdu opera či opereta fenoménem, očekávalo publikum novinky s velkým napětím (což je také doloženo v dobovém tisku). Toto očekávání v sobě mám i já – ať už vzhledem k dílu, či jeho inscenační podobě a provedení. Já však asi nepatřím do kategorie běžného návštěvníka opery, který jde na Prodanou nevěstu, Rusalku, Carmen… a chce ji vidět přesně tak, jak „má být“ inscenována, jak ji známe z obsahů oper. U každého díla naprosto respektuji jeho jazyk i sociální a historické pozadí, okolnosti vzniku, ale nikdy nevnímám operu jako muzeum, kam by se divák vydával podobně jako na cestu do pařížského Louvru uvidět Monu Lisu. Opera je pro mě ideálním hudebně-divadelním tvarem, je to stále živá, proměnlivá, vypovídající a poetická krása, kterou dokáží lidé současnosti inspirativně předvést na jevišti.

Miluji zmiňovanou Bohému stejně jako miluji třeba Straussovu Elektru, Bergovu Lulu, Janáčkovy opery, Rossiniho Lazebníka nebo Monteverdiho Orfea, ale nechci vidět stále ty samé kusy, chci objevovat, dovídat se, vnímat, nechávat se strhnout, přemýšlet o tématech. Byla jsem v tomto směru formována mými učiteli, obzvláště Jiřím Zahrádkou a samozřejmě Mikulášem Bekem, který říkával, že „náš život není tak dlouhý na to, abychom četli ty samé knihy“.

Ekonomicky nemá smysl opera nikdy – to se ví asi čtyři stovky let. A „roční tituly“ vytváří divák, nikoliv divadlo samo, a už vůbec ne s tímto záměrem, i když jistý odhad v počtu repríz samozřejmě má. Ukázalo se to nejvíce na oceňované a na pražském festivalu divácky nejúspěšnější inscenaci Hamleta v režii Radovana Lipuse, o kterého již ale publikum navštěvující naše divadlo v této sezoně nemělo zájem – a tak jej opera stáhla z repertoáru. Nejen pro mne je to, myslím, opravdu škoda. V rámci „tradičního repertoáru“, který zmiňujete, uvádíme Prodanou nevěstu, Lazebníka sevillského!!! a také nově La traviatu. V nových sezonách chystáme také takzvané divácké tituly.

Naše rozhodnutí, plynoucí z návrhu pana ředitele Nekvasila, abychom provedli všechny dokončené opery Bedřicha Smetany v takzvaném Smetanovském operním cyklu Ostrava v jubilejním roce 2024, s sebou logicky nese postupné uvádění těchto oper na našem jevišti. Již v současnosti víme, že to bude opravdu nesnadné všechny tyto opery postupně nastudovat a uvádět od roku 2021 – a inscenace staršího data (Čertova stěna vznikla v roce 2014) nejen „oprášit“, ale také doslova opětovně nastudovat s novými sólisty. Vidíme však hlubší smysl v provedení tohoto cyklu v úctě ke Smetanovu dílu, jeho osobnosti, která vytvářela ryze českou hudební kulturu – a právě na scéně, která mimochodem sídlí na Smetanově náměstí.

Divadlo Antonína Dvořáka Ostrava (foto NDM)

Dobrý den, rád bych divadlu poděkoval za skvělou inscenaci Šostakovičovy Lady Macbeth. Jen škoda, že hlediště zeje poloprázdnotou… Čím myslíte, že to je? Co chcete udělat pro to, aby se to změnilo? (JB)

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


Komentujte

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na