Baletní panorama Pavla Juráše (59)

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

V této pozici v Baletu Národního divadla v Praze působím od roku 1998 a nejvíc jsem šťastný, že jsem byl za celou tu dobu u mnoha neobyčejně převratných změn, které se v baletu za těch patnáct let staly! Opravdu bez falešné pokory nechci předkládat výčet „svých“ úspěchů, protože velmi dobře vím, za jakého přispění všech rozličných okolností došlo k tomu, že se podařilo něco báječného, za čím jsem stál… Víte, já nejsem člověk, co chce mít pomník, ale jsem rád, že svým (třeba „drobným“) vlivem prostě přispěju k tomu, že něco „klape“…

Je vo svete nejaké divadlo či súbor, ktoré sú vaším idolom čo sa týka dramaturgie a skladby repertoáru?

To je těžká otázka, protože nechci odpovídat podle dojmu, kterým na mě některé instituce působí. Potřeboval bych je dobře znát. Vzhledem k tomu, že od roku 2007 pravidelně jezdím do Dánského královského baletu a dobře sleduji tamější vývoj a dobře vím, co a jak se tam „děje“ od svých dánských kolegů-přátel, tak často uvádím právě tento soubor jako pozitivní příklad. Navíc, dánská elita i veřejnost si „svého“ baletu skvěle cení, což se promítá do organizace, zabezpečení, provozu, odměňování a úcty k tanečníkům, respektu k repertoáru… no není to dobrý příklad?

Balet a tanec všeobecne sa za dvadsiate storočie rýchlo premenil, samozrejme v súvislosti s mnohými spoločenskými i sociologickými faktormi. Čo je pre vás na týchto zmenách, trendoch, obdobiach najkrajšie?

Právě jejich pestrost a vzájemné prolínání považuji za nejcennější trend konce dvacátého století a nového tisíciletí. Snad se nám i celé společnosti v této příznivé době (přes všechny lumpárny, které se dějí ve státní a obecní správě, a polopravdy a polovzdělanosti prezentované v médiích) podaří co nejvíce utlumit pokrytectví, předsudky a omezenost…Každý kto sa pohybuje vo svete tanca má svojich obľúbených choreografov. Ktorí sú tí vaši?

Tak na otázky tohoto typu fakt neumím odpovědět! Nemám totiž nějakou oblíbenou „značku“, přestože ke jménům jako Cranko, Kylián, Ek, Forsythe a další (jen namátkou na poli „klasického“ repertoáru) chovám pochopitelně obrovskou úctu! … Nejraději jsem uchvácen a žasnu nad nějakým dílem a pak si přečtu kdo to dělal… (smiech – samozrejme myslené s veľkou nadsázkou – smiech)

Dnes je čoraz ťažšie z ekonomického hľadiska uvádzať veľké romantické balety, ktoré vyžadujú veľké náklady na kostýmy, scénu, počet tanečníkov, orchester, práva na notový materiál. V Česku ale často vznikne výpravná inscenácia, ktorá nie je umelecky hodnotná a tieto investície doslova prešustruje. Pritom vo svete si súbory strážia svoje dejové balety od Cranka, MacMillana, Nurejeva, hrajú ich v kostýmoch a výprave aj desať rokov starej, opatrovanej ako oko v hlave. Nemáte pocit, že Praha má v tomto veľký dlh? Že okrem Crankovho Onegina, ktorý sa hral málo, sa žiadna „stežejná“ inscenácia veľkého romantického baletu neudiala či nepodarila?

No, podívejte se třeba do historie právě Baletu Národního divadla v Praze a prohlédněte si soupis repertoáru případně dobový ohlas na něj a zkuste jednoduše charakterizovat profil tohoto ansámblu. Myslím, že tu byly a jsou osobnosti, které charakterizují „naše“ baletní prostředí. Ovšem Ashton, Cranko, Nurejev, Kylián, Forsythe, Neumeier a další jsou jistě světové a populární hvězdy… Dluhy se nám rozhodně daří postupně „mazat“… A zašli jsme myslím hodně daleko, co se týče prezentace rozmanitosti techniky, stylu, hudby, výtvarné koncepce, nových tváří… A také máme neobvykle široký tak zvaný „off program“ (různé naučné semináře – Bournonville, Petipa, Berger, Jenčík, americká neoklasika a tak dále, Hovory s…, Baletní dílny pro děti)

V komentároch a na rôznych blogoch publikum v Prahe volá po romantických baletoch. Čím to je? Pritom v Česku baletná tradícia klasického baletného repertoáru nie je nijako veľká. Don Quijotte, Bajadéra a ďalšie diela prišli dosť neskoro.

A ještě bych mohl doplnit mnoho zajímavých postřehů třeba přímo od diváků: …Proč nehrajete více Zlatovlásky?…Viděla jsem čtyři krát La Sylphide, proč jste ji už stáhli?…Jak to, že je Louskáček už v srpnu vyprodaný?…Kdy představíte další z Crankových baletů (po Zkrocení a Oněginovi)?…Proč neoslovíte pana Kyliána, aby postavil balet přímo pro pražské publikum?…Zvěte tu či onu osobnost více na pražské jeviště… A tak dále. Odpovědi na vaši otázku i na další otázky leží ve složité rovnici: hrací plán, ekonomické krytí, využití souboru, rovnocenné příležitosti pro české i zahraniční tvůrce, vyváženost stylů, divácká obměna a ohlas… Je to velmi složité a prokazatelně na tom velmi pracujeme (i když to někdo neuzná).

Je dramaturg sebakritický? Dokážete si so šéfom zhodnotiť sezónu a povedať si, tak toto nevyšlo? Tento choreograf bol omyl?

Samozřejmě (nejprve trochu pateticky a pak trochu prozaicky) – cenné vztahy „dělá“ otevřená mysl a srdce. Stejně jako má cenu udržovat inter-kolegiální respekt, tak má cenu občas vybuchnout… (smiech)

Môže Praha so svojim súborom konkurovať okolitým divadlám? Drážďanom, Mníchovu, Varšave…?

Nemůže co se týče ekonomické podpory a platových výměrů!

Našli ste za dobu svojho pôsobenia v Národnom divadle nejaké vysvetlenie, prečo je Balet vedľa Činohry a Opery posledným? Má najmenej premiér, vedľa slávnych hercov, sú tanečníci skoro neznámi…

To je více otázek na více odpovědí: v rámci Národního divadla v Praze není Balet vnímán na nějaké „poslední“ pozici – máme vybudovaný opravdu cenný respekt, kterého si vážíme, a cenné tržby a návštěvnost, kterých si váží divadlo. Proč je v naší společnosti nejvíce ceněn „herec“ (činohra) je podle mého názoru ve špatně vyučovaném dějepisu, literatuře a společenských vědách, zejména v látce týkající se národního obrození…

Ste zároveň tanečný pedagóg, čo je veľké plus, že na choreografiu dokážete pohliadnuť zvnútra a nie ste len teoretik, ako absolventi divadelnej vedy. Dávate tréningy, ste pozývaný ako pedagóg i do iných súborov, dokonca ako jeden z mála z Česka spolupracujete s Masterclass Darie Klimentovej. Je balet váš život?

Ano, „můj“ tanec, tanec ve mně, ode mě a kolem mě je tolik provázaný s mým osobním životem a pohledem na svět, že je jen opravdu málo situací, kdy na „to“ nemyslím..! (smiech)

Zároveň to môže byť i stavom v kultúre, aby ste vôbec vyžili … Nie je to tragédia tejto krajiny, že umelecky cenní ľudia žijú na hranici, povedzme životného minima?

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na