Barocco & Carmina Burana. Ostravský balet uvádí v jednom večeru Bacha a Orffa

  1. 1
  2. 2
  3. 3

S hudbou Carla Orffa jsem se poprvé blíže setkal ještě jako člen Kühnova dětského sboru během zájezdu sboru v Singapuru, kdy jsme byli na několik dní všichni ubytováni v rodinách našich Singapurských vrstevníků. Tatínek mého tehdejšího hostitele Davida, povoláním obchodník se zdravotnickými materiály, byl velkým milovníkem opery a vlastnil obrovskou sbírku gramofonových desek s nahrávkami Marii Callas, Maria Lanzy a jeho oblíbeného barytonisty Dietricha Fischera-Dieskau. Každý večer, když se vrátil z práce, s námi poslouchal ve své pracovně desky s jeho oblíbenými nahrávkami. Vzpomínám si, že jedna z jeho nejoblíbenějších byla právě deska s nahrávkou Carmina Burana s Dietrichem Fischerem-Dieskau v hlavní barytonové roli. Tehdy jsem ještě ani netušil, že právě s touto kantátou ve stejné roli budu o mnoho let později vystupovat poprvé pod vedením maestra Bruna Casoni se znamenitým sborem Teatro La Scala na operním festivalu Bély Bártóka v Maďarském Miškolci.

V Národním divadle moravskoslezském dnes večer vystoupíte poprvé. Jak jste se na tuto spolupráci těšil?

Na tuto spolupráci se velice těším zejména proto, že má účast v tomto představení je zároveň mým debutem na scéně Národního divadla moravskoslezského a také proto, že se mi zalíbila myšlenka uvedení kantáty v baletním provedení. Věřím, že právě vystoupení výtečného baletního souboru Národního divadla moravskoslezského v choreografii Youriho Vàmose ve spojení se silnou hudbou Carla Orffa v podání sboru Národního divadla moravskoslezského a mými kolegy a kolegyněmi v sólových partech pod vedením pana dirigenta Marka Prášila, bude pro diváky nevšedním a velmi silným zážitkem.
*** 

Vizitky:
Choreograf Jacek Przybyłowicz je absolventem Státní baletní školy a Hudební akademie a konzervatoře Fryderyka Chopina ve Varšavě – obor pedagogika baletu. V letech 1987 – 1991 byl tanečníkem Teatru Wielkiego ve Varšavě. Již tehdy se prosadil jako choreograf, připravil Negocjacje (Vyjednávání) na hudbu Alessandra Marcella. Kompozice byla oceněna první cenou za choreografii a cenou za interpretaci na druhého ročníku Choreografické soutěže v rámci celého Polska, která se odehrála v Lodži. Negocjacje (Vyjednávání) byly rovněž prezentovány na scéně Teatru Wielkiego ve Varšavě během konání 6. ročníku Varšavských dnů baletu.

V roce 1991 vycestoval z Polska. Vystupoval tehdy se soubory v Německu a Izraeli. Mnoho let byl svázán s jedním z nejlepších souborů moderního tance Kibbutz Contemporary Dance Company (Izrael), se kterým spolupracovali rovněž choreografové jako Mats Ek, Ohad Naharin, Jiří Kylián, Emanuel Gat a Rami Be´er. V letech 1994 – 2001 vystupoval s Kibbutz Contemporary Dance Company na těch nejprestižnějších festivalech moderního tance, navštívil díky tomu více než padesát zemí po celém světě – mimo jiné USA, Kanadu, Brazílii, Argentinu, Chile, Mexiko, Singapur, Tchaj-wan, Japonsko. Mnohokrát vystupoval v Evropě, také v Polsku na pozvání Lodžských baletních setkání.

V roce 1997 vystupoval s Batscheva Dance Company v inscenaci Kyr s choreografií Ohada Naharina v rámci Yair Shapiro Dance Price. V průběhu všech let strávených pracovně v zahraničí prohluboval svůj zájem o choreografii, mimo jiné prostřednictvím titulů Verlorenheit a Orient Express vytvořených v rámci Dance Extentions 2002 v Limassolu na Kypru. V té době spolupracoval s Lambros Lambrou Dance Company, podílel se na choreografickém projektu tohoto souboru v Evropě.

V roce 2002 se vrátil do Polska, aby vytvořil Naszyjnik gołębicy (Náhrdelník holubice, 2003) v Polském tanečním divadle v režii Ewy Wycichowské. O rok později na pozvání Biennale de la Danse v Lyonu vytvořil Barocco (2004). Pro Polské taneční divadlo přichystal také Jesień – Nuembir (2008).

V posledních letech vytvořil tři baletní inscenace pro Národní operu ve Varšavě: Kilka krótkich sekwencji (Pár krátkých sekvencí/aktů), jehož videoprojekci zrealizovala Katarzyna Kozyra, Alpha Kryonie Xe (2010) a třetí Symfonii Pieśń o nocy (Píseň o noci; k příležitosti večera Szymanowski i taniec v Národní opeře ve Varšavě, 2006). Roku 2010 se na galavečeru tance uspořádaném v Římě organizací UNESCO prezentoval svým dílem Sono nero. V roce 2012 vytvořil pro Polský národní balet v režii Krzysztofa Pastora 6 skrzydeł aniołów (6 křídel andělů).

Se soubory Polského divadla tance a Baletu Národní opery představil své choreografie na velkém počtu zahraničních tanečních festivalů, mimo jiné například na Bolzanodanza v Itálii, Rencontres Choreographique de Cartage v Tunisu, Moscow Dance Festival v Rusku, Drugije tancy na Ukrajině, European Dance Festival na Kypru, Kassel Tanz Festival v Německu.

Je spoluautorem populárně-naučného cyklu Teren Tańca – Reinterpretacje, organizovaného společně s Univerzitou Adama Mickiewicze v Poznani. Od roku 2010 je kurátorem a uměleckým šéfem Poznańskiej Wiosny Baletowej (Poznaňské baletní jaro), která se odehrává v Teatrze Wielkim. V sezonách 2009/2010 až 2013/2014 byl zástupce ředitele baletu Teatru Wielkiego v Poznani.

Třikrát získal stipendium polského ministra pro kulturu a národní dědictví.
***

Youri Vàmos se narodil v Budapešti, kde také vystudoval klasický tanec na Státní baletní škole. Po jeho prvním angažmá sólisty v Maďarské státní opeře mu bylo nabídnuto místo prvního sólisty v Bayerische Staatsoper München. Od té doby téměř celou svoji profesionální kariéru působil v německy mluvících zemích Evropy. Po ukončení sólové taneční kariéry působil jako umělecký šéf baletu v Dortmundu, Bonnu a Basileji. Od sezony 1996/1997 je uměleckým ředitelem baletu Deutsche Oper am Rhein v Düsseldorfu. Během své umělecké kariéry představil Youri Vàmos vlastni pojetí klasické baletní literatury, jako například Labutího jezera, Louskáčka, Snu noci svatojanské a Šípkové Růženky. Kromě toho Vàmos vytvořil nové dějové balety, například Lucidor podle stejnojmenné novely Huga von Hofmannsthala (Alexandr Glazunov), Julien Sorel podle Stendhalova románu Červený a černý (Edgar Elgar), Shannon Rose (Jean Sibelius) a Carmina Burana Carla Orffa. Vedle Romea a Julie (Sergej Prokofjev) a Případu Othello (Leoš Janáček) vytvořil Vàmos v sezoně 2000/2001 celovečerní balet Cinderella (Popelka) s hudbou Sergeje Prokofjeva. Na jaře roku 2002 byla v jeho choreografii uvedena premiéra Le sacre du printemps (Svěcení jara) Igora Stravinského. Na podzim roku 2002 inscenoval West Side Story Leonarda Bernsteina.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Hodnocení

Vaše hodnocení - Przybyłowicz: Barocco (NDM Ostrava)

[yasr_visitor_votes postid="145927" size="small"]

Vaše hodnocení - Vàmos: Carmina Burana (NDM Ostrava)

[yasr_visitor_votes postid="145928" size="small"]

Mohlo by vás zajímat