Berliner Festspiele: Musikfest 2009

Od 3. do 21. září probíhal v Berlíně již 5. ročník festivalu Berliner Festspiele Musikfest, na kterém vystoupilo 28 světových sólistů, 3 sbory, 4 ansámbly a 14 orchestrů. Vedle Chicago Symphony Orchestra hostovaly orchestry z Londýna, Freiburku, Bamberku, Birminghamu, Rigy či z Vídně. Samozřejmě nechyběli ani domácí filharmonici se svým šéfem, Simonem Rattlem. Dramaturgicky se program točil kolem osy Šostakovič – Xenakis – Haydn. Zahájení bylo přenecháno Stockhausenovým Hymnám – elektronické a konkrétní hudbě z let 1966-67.

Festival je ovšem především přehlídkou aktuální top listiny světové orchestrální špičky. Už proto bylo s napětím očekáváno vystoupení Královského Concertgebouw Orchestru z Amsterodamu s Marissem Jansonsem – podle mezinárodní kritiky v současnosti absolutní jednička. Nekonečný aplaus uvítal hudebníky při vstupu na pódium a stupňoval se ještě při příchodu dirigenta, po každé skladbě a dosáhnul na konci koncertu div ne jihoamerických dimenzí. Na programu byl Ritual pro orchestr Alfreda Schnittkeho (psáno k 40.výročí osvobození Bělehradu), Haydnova Vojenská symfonie a Šostakovičova 10.symfonie z roku 1953 – hudební vypořádání se s érou Stalina a ideologií kultu osobnosti. I přídavek byl od Šostakoviče, z jeho opery Lady Macbeth z Mzensku.
Chicago Symphony Orchestra a B.Haitink (všechna fota T.Rosenberg)
Poslední symfonii Šostakoviče konfrontoval s poslední Mozartovou stále lepší a lepší Bernard Haitink u pultu Chicagských symfoniky.
Berliner Philharmoniker a G.Dudamel (všechna fota K.Bienert)
 
Místní Konzerthausorchester pod taktovkou Lothara Zagroska se představil se suitou z Janáčkova Mrtvého domu (v aranžmá Františka Jílka) a ve spolupráci s mistrovskými sbory z Lotyšska provedl ještě jeho Otčenáš a kantátu Figure humaine Francise Poulenca a skladbu Nekuia od Iannise Xenakise. Rising superstar na dirigentském nebi Gustavo Dudamel dirigoval Berlínské filharmoniky ve skladbě Glorious Percussion pro ansámbl bicích nástrojů a orchestr z roku 2008 od Sofie Gubaiduliny v přítomnosti autorky a v 12. symfonii D. Šostakoviče Rok 1917, věnované památce Vladimíra Iljiče Lenina.
Nečekaným vrcholem festivalu se ovšem stal koncert London Symphony Orchestra a dirigenta Valerije Gergieva – neuvěřitelně citlivým způsobem propracovaná 11. symfonie Šostakoviče demonstrovala vedle perfektního intelektuálního zvládnutí náročné partitury všechny kvality tělesa, pro které byli ceněni Berlínští filharmonici v éře Karajana. V první půlce večera zahrál sólista Tim Hugh koncert pro violoncello a orchestr č.1 op. 1923 od Borise Tisčenka v přepracování pro dechy, bicí, harmonium a smyčce od Šostakoviče.
Ojedinělá londýnská hudební kultura byla reprezentována dále i BBC Symphony Orchestra (D. Robertson), London Philharmonic Orchestra (K. Masur) a Philharmonia Orchestra (V. Ashkenazy)
Na závěr festivalu zazněla i komorní hudba: Kvarteto Pellegrini uvedlo na benefičním koncertě pro Amnesty International k oslavě 25ti let IPPNW – Mezinárodního sdružení lékařů proti atomové válce – Janáčka, Haydna a Nona.
„Berliner Festspiele Musikfest“ se bezpečně etablovaly v 1. lize hudebních festivalů. Slyšet takovou plejádu hudební elity v tak zhuštěné době je možné snad už jen v Londýně.
Je také dnes již jasno, které těleso z letošního ročníku bude za rok opět pozváno.

Mohlo by vás zajímat


Reakcí (2) “Berliner Festspiele: Musikfest 2009

  1. Pro pana Leoše: Bernarda Haitinka znám live cca 20 let a to především s kreacemi Brucknera a Mahlera, za které právem dostával a dostává vavříny. Jeho "objevení" Janáčka v glyndebournské Její pastorkyni před několika lety bylo senzační. totéž platí o jeho Šostakovičovi. Ovšemže Haitink je jako dobré víno – čím starší, tím lepší – jsme zažili minulou sezónu, když dirigoval Berlínské filharmoniky v Mahlerově Sedmé, a s ještě tvrdším oříškem se suverénně vypořádal teď – s Mozartovou Jupiterovou symfonií.
    Klobouk dolů.
    Peter Vašíček, Berlín

Napsat komentář