Bludný Holanďan po argentinsku

Hlavní štafetu na jihoamerickém kontinentu v připomenutí a oslavách díla Richarda Wagnera k jeho dvoustému výročí narození převzaly hlavně čtyři země. Brazílie (Ring v Rio de Janeiru a Sao Paulu, Parsifal v Teatro Amazonas, v Manausu a v krásném Teatro da Paz v Belemu Bludný Holanďan), Chile, kde v Teatro Municipal v Santiagu de Chile byl letos v repertoáru Parsifal a o rok dříve Tannhäuser. Kolumbie v letošním roce uvedla v Bogotě Tannhäusera a nakonec Argentina se vypořádala s Wagnerem v loňském roce v Buenos Aires na scéně legendárního Teatra Colón uvedením zkrácené verze Ringu do jednoho dne takzvané Colón Ring. Na příští rok chystá Teatro Colón bonbónek, a sice Daniel Barenboim s izraelským Divan orchestrem Tristana a Isoldu s Peterem Seifertem, Waltraud Meier a René Pappem. V dřívějších dobách byl Richard Wagner samozřejmě v tomto divadle uváděn vícekrát. V bývalém argentinském hlavním městě La Plata, kde se nachází třetí a poslední operní scéna v Argentině, loni běžely v Teatro Argentino Valkýra a Rýnské zlato. O rok dříve se zde hrál Tristan a Isolda. Letos pak byl ve stejném divadle uveden Bludný Holanďan. Podotýkám, že dříve se ve zdejším divadle, zaměřeném spíše na italský repertoár, dával jako první wagnerovské dílo Lohengrin v roce 1952. Pro zajímavost uvedu, že roli Ortrudy tehdy ztvárila v Argentině po válce usazená česká mezzosopranistka Růžena Hořáková.

Teatro Argentino v La Platě dnes sídlí ve zvláštní moderní budově o půdorysu osmihranu, jen kousíček od centrálního náměstí Plaza Moreno. Bylo postaveno v roce 1999 na místě původního divadla z roku 1890, které roku 1977 vyhořelo. Má obrovské hlediště o šesti poschodích pro dva tisíce diváků, které se jmenuje po argentinském skladateli Alberto Ginasterovi. V Teatro Argentino sídlí kromě opery také vynikající baletní soubor. Opera uvádí v sezoně okolo čtyřech operních, dvě baletní premiéry a koncerty divadelního orchestru. Sezona probíhá na rozdíl od evropských divadel vždy během jednoho kalendářního roku. Za nedělního odpoledne o půl třetí jsem nasedl spolu s argentinskými novináři v centru Buenos Aires na Avenidě Callao do mikrobusu. Ten nás zavezl přímo před divadlo nacházející se v padesát kilometrů vzdálené La Platě. Cesta není dlouhá, protože se jede po pohodlné dálnici nezřídka rychlostí sto dvacet kilometrů v hodině. Ještě je do začátku představení hodně přes hodinu a tak je čas pro některé si zajít do jedné z mnoha blízkých kavárniček. Já jsem volil prohlídku nedalekého velikého náměstí, kde stojí na jedné straně vysoká novogotická katedrála. Oproti ní na druhé straně je pak možno vidět světlem zalitou překrásnou klasicistní budovu městské radnice. Ještě se mi podařilo fotograficky zachytit druhé, také v klasicistním stylu postavené divadlo Teatro Municipal Coliseo Podestá. Uhoněný se vracím k Teatru Argentino a vstupuji do známého divadelního prostoru. Viděl jsem zde před třemi lety vynikající představení Čajkovského Labutího jezera. V patře v obrovském foyeru vítá návštěvníky zajímavá kolekce divadelních kostýmů, jenom krásný velký model původního Teatra Argentina, již zmizel. U vchodu do hlediště mne k mému překvapení vítá paní uvaděčka, která si mne odškrtávala ze seznamu „účastníků zájezdu“ při odjezdu z Buenos Aires. Měla k dispozici programy, a když jsem se zeptal, kolik jsem dlužen, pohotově odvětila, že je to dobrovolné. Stejně se to praktikuje s programy ve všech ostatních argentinských divadlech.

Po vstupu do parteru sálu mne kromě typického klimatizačního chladu přivítala otevřená potemnělá scéna s jednoduchou výpravou. Usadil jsem se do velmi pohodlného sedadla v deváté řadě a rozhlédl kolem sebe. Nebylo zdaleka plno. Zřejmě Wagner nepřitahuje tolik jako třeba Verdi, nebo u Argentinců hodně oblíbený balet.

Významný brazilský dirigent Silvio Viegas (stojí za ním bohatá operní a orchestrální činnost hlavně v Brazilii, ale také v Evropě) výmluvným gestem zahajuje předehru, rozsvítí se scéna (scénograf Diego Méndez Casariego, světelný designer Marcelo Cuervo, kostýmy Mónica Toschi) v jejímž středu spíše vzadu je na stole umístěn červeně nasvícený model plachetnice, u kterého stojí Senta. Velké, poloprůsvitné stěny na bocích i ve středu se různě pohybují a korespondují s momentálně uváděným dějem na prostorném jevišti. Dalandova loď je jen symbolicky obligátně charakterizována na pravé straně spuštěným lodním můstkem po němž sestupuje kapitán Daland s lodníkem. Představitel Dalanda Víctors Castells vládne pěkně zabarveným sonorním basem. Pověřuje kormidelníka, aby za nadcházející noci bedlivě hlídal ukotvené plavidlo. Následuje známý lodníkův výstup Mit Gewitter und Sturm aus fernem Meer…, ve kterém příjemně překvapil znělý a ve výškách naprosto jistý argentinský tenor Sergio Spina, který se během své kariéry v Teatro Colón, Teatro Nacional Cervantes a také na scénách ve Švýcarsku, Izraeli a Japonsku objevil i v závažných rolích; tato zdánlivě malá úloha bývá bohužel často obsazována méně významnými pěvci. Pak přichází očekávaný vstup Holanďana s jeho Die Frist ist um…, signalizující, jaký jeho představitel asi bude. Očekávání i v následujícím dlouhém a náročném zpěvu bylo z valné části dobře splněno. Známý pěvec z Brazílie Licio Bruno má nejen dostatečně velký hlas, jasný ve výškách a pěkně znějící v temných nižších polohách, ale také potřebný dramatický výraz tolik charakteristický pro tuto náročnou roli. Po právu za ním stojí bohatá a úspěšná operní kariéra v řadě zemí i úloha vysokoškolského učitele zpěvu. Pro zajímavost, zdokonaloval se také na Lisztově hudební akademii v Budapešti a vystupoval v Maďarské státní opeře. Zpíval také ve Wagnerově Ringu, Tannhäuserovi a Lohengrinovi. S Dalandem si výborně sekundovali v závěrečné scéně prvního obrazu, kdy mu Holanďan ukazuje skříňku se vzácnými šperky a naznačuje jejich možnou výměnu za jeho dceru.

Následuje plynulá přeměna v místnost Dalandova domu, kde již spatříme Sentu se sborem přadlen a hospodyní Mary (dobrá Roxana Deviggiano, mající za sebou pestrou dráhu operní i oratorní, účast v soutěžích, nejvýznamnější je účinkování na koncertech v Izraeli pod legendárním Zubinem Mehtou). Hlavní ženská protagonistka se představuje ve své krásné baladě; hezká a urostlá Mónica Ferracani bez viditelné námahy překonává svým hlasovým fondem veliký divadelní prostor, na scénu pak spíše přibíhá poslední z představitelů hlavních rolí, Francesco Petrozzi alias myslivec Erik a začíná svoje Senta! Willst du mich verderben? se skutečně obdivuhodným nasazením. Tato role sice není nijak velká, ale nesmírně obtížná a již mnoho velmi známých představitelů si na ní vylámalo zuby. Peruánský tenor, pocházející z Limy, zpívá třeba v Bavorské státní opeře, v Berlíně, Vídni nebo Curychu, třeba Rudolfa v Bohémě, Cavaradossiho nebo Dona Josého a rovněž party verdiovské. Nedělá mu potíže dramatický obor wagnerovského díla (Rýnské zlato) díky temnějšímu a v hloubkách pěkně znějícímu dostatečně znělému hlasu. Samozřejmě, nechybějí pevně posazené a jisté výšky. Početný sbor pod vedením zkušeného Estebana Raimilchuk doplňoval dobře výkony sólistů a přesně hrajícího orchestru.

Představení Bludného Holanďana nebylo inscenačně nějakou výjimečnou událostí, ale zato jsem byl překvapen relativně vysokou hudební interpretací díla. Rovněž německá výslovnost vokálních složek se jevila jako bezproblémová. Dlouhotrvající aplaus temperamentního argentinského publika – i když není na Wagnera příliš zvyklé, tleskalo se i po áriích během představení – byl proto oprávněný. Plata znamená ve španělštině stříbro a tu stříbrnou by si jistě soubor za Holanďana zasloužil. Škoda, že dvě a čtvrt hodiny trvající produkce utekla tak rychle a my jsme opět ujížděli, teď již v nedělním večerním provozu podstatně pomaleji, zpět do Buenos Aires.

Adíos Argentina!

Hodnocení autora recenze: 75 %

Richard Wagner:
El Holandes Errante
(Der fliegende Holländer)
Dirigent: Silvio Viegas
Režie: Louis Désiré
Scéna: Diego Méndes Casariego
Kostýmy: Mónica Toschi
Sbormistr: Esteban Raimilchuk
Orquesta y Coro del Teatro Argentino
Premiéra 18. října 2013 Teatro Argentino La Plata
(psáno z reprízy 20. 10. 2013)

Der Holländer – Lício Bruno
Daland – Víctor Castells
Senta – Mónica Ferracani
Erik – Francesco Petrozzi
Mary – Roxana Deviggiano
Der Steuermann – Sergio Spina

www.teatroargentino.gba.gov.ar

Fotografie Pavel Horník, Guillermo Genitti