K celkovému zvuku i zážitku neobyčejně pomohl prostor baziliky. Přítomná přirozená akustika skladbě pomohla především v monumentálních momentech, tedy hlavně v závěru každé ze čtyř vět. V místech nejmohutnější zvukové masy skladby prostor tyto úseky ještě zvětšil, avšak ne ve smyslu burácejí hudby, ale ve smyslu překrásné polyfonie a až nadpozemského pocitu krásy života. A paradoxně to v těchto místech nebyl ten monumentální Bruckner, kterého často slýcháme v hudebních sálech. Byla to překrásná a velmi procítěná skladba, kde místa ve forte působila velmi tiše a vyrovnaně. Jako by hudba zazněla přesně tam, kde silně věřící člověk Bruckner chtěl, aby zazněla. V chrámu Páně, v místě, kde má jeho hudba oslavovat Boha. A i když je tato hudba monumentální povahy, nikdy velikostí nepřekoná sílu jeho lásky k Bohu. Zazněla v místě, které vyjadřuje naději na život zde i život věčný. A zde to opravdu byla nadpozemská hudba.
Tiché momenty skladby budily opačný zvukový dojem. Barokní bazilika pomohla jemným tónům ke zvýraznění a ty zde zněly neobyčejně silně. Hudebníci tak často museli pracovat s tímto akustickým faktem a některé pasáže hráli opravdu rozdílně než v jejich domovském Brucknerhausu. Maestro Dennis Russell Davies pracuje s orchestrem od roku 2002. Blahodárné spojení jeho a orchestru je vidět na každé nové linecké sezoně orchestru i v Zemském divadle. Nejde jen o stejnou hudební řeč, ale také o fakt, že Davies dokáže vyprávět dramaticky, v intencích skladatele a srozumitelně hudbu Antona Brucknera, symfonika, který dal tomuto orchestru jméno.
A výsledkem spojení byl i tento koncert. První věta Allegro moderato začíná dlouhou naléhavou otevírací částí. Témata věty se často opakují, hudebníci hrají až expresivně a rozlehle, jako by i na ně padala tíha prostoru, v němž se koncert odehrával. O žádných technických problémech hráčů nelze během celé skladby hovořit. Technicky zvládnuté dechy mohly být slyšet především v takzvaných wagnerovských tubách druhé věty Adagio. Sehr feierlich und sehr langsam. Při popisu silného vztahu Antona Brucknera k Richardu Wagnerovi ale nesmíme zapomínat na jeden zásadní fakt. Bruckner byl sice silně oddán Wagnerově hudbě, ale pouze ve smyslu stavby a hudební stránky, nikoli ideově. Po démonické třetí větě Scherzo. Sehr schnell přichází čtvrtá věta Finale. Bewegt, doch nicht schnell. Ta propuká v barvitou zvukovost a triumfální závěr. A maestro Davies přesně věděl, co s ní. Nebylo to uragánové experimentování, ani mdlá interpretace. Byl to jemný, procítěný a hravý závěr skladby, který propuká v závěrečnou, energickou a monumentální codu. Triumf zde byl ve fortissimo dokončen.
Hodnocení autora recenze: 100%
Brucknerfest 2016
Dirigent: Dennis Russell Davies
Bruckner Orchester Linz
29. září 2016 Stiftsbasilika St. Florian
program:
Anton Bruckner: Symfonie č. 7 Es dur
