Česká filharmonie po 60 letech v Českých Budějovicích. Se Semyonem Bychkovem

  1. 1
  2. 2

Dvořákovu Novosvětskou není asi třeba ani občasnému zájemci o symfonické koncerty příliš přibližovat, tedy alespoň doufám. Česká filharmonie ji hraje často, pod různými dirigenty. Jen těch nahrávek, co filharmonici realizovali od dob Václava Talicha, Karla Ančerla, Václava Neumanna! Až trošku zanikne česky zemitá a jednoduše sympaticky přímočará nahrávka rodáka z Tedražic u Sušice – Františka Stupky, dirigenta České filharmonie v Talichově i Ančerlově éře. Ruský dirigent Semyon Bychkov ji opravdu pojal trochu jinak než jmenované české dirigentské osobnosti. Ano, v porovnání s Františkem Stupkou, kterého jsem zcela záměrně použil, opačně, tedy ne tak přímočaře v tempech a v dynamice. Se zvýrazněním lyričnosti, dynamickými jemnůstkami až introvertního rázu. Například jemňoučké sólo flétny v e moll druhého tématu Allegra molta, ale taktéž v předešlém průběžném motivku v g moll, které po nich zopakují velmi hebce i sekundy houslí. S půvabným zdůrazněním mixolydické septimy, převzaté Dvořákem zřejmě z černošských lidových zpěvů za amerického působení. Dřevěné dechové nástroje byly vedeny do zjevně pianovější dynamiky, až do jakési tónové zadumanosti. Slavné Largo by sice v exaktnosti nástupu prvního akordu nebylo na studiovou nahrávku, režisér by zmáčknul červenou stopku, podobně jako dva kazy žesťů v první větě. Ale to jsou pro mne na koncertě nepodstatné marginálie. Podstatné je, že tato věta byla promyšlena do podrobností v dynamice, agogice, v odsazeních. Sólo anglického rohu znělo působivě, ale zase zajímavě zjemněle oproti jiným zmíněným pojetím a podáním. Působivě v plastice frází houslí spolu s flétnami vyznělo druhé téma – Un poco più mosso – až poeticky rozezpívané.Hudební slavnosti Emy Destinnové 2015 – Semyon Bychkov, Česká filharmonie – Pavilon T výstaviště České Budějovice 2015 (foto Petr Hrůša)Rytmicky pregnantním vstupem do třetí věty imponovalo Molto vivace. Poco sostenuto zase rozehrál dirigent do tématu velkého, hrdého rázu. Typicky českým muzikantstvím prodchnutá velká epizoda – téma dechů v C dur – byla držena zase více v lyrickém rámci, s postupným zesilováním piana, jež Dvořák v partituře napsal, v dynamice, plošným crescendem do znělého forte. Dirigent zde, v mé tolik milované části, dosáhl většího dynamického efektu postupnosti než upřímně jednoznačný, ale česky zemitý Stupka, jehož jsem dal do interpretačního kontrastu. Tedy nikoliv Václava Neumanna, který stojí interpretačně mezi těmito póly. Velmi krásně vyzněla finální část, kde se Dvořák ukazuje jako Bohem posvěcený velký symfonik. Koncepce věty od vášnivého maestosa pozounů v Allegru con fuoco po impozantní závěr díla vyzněl v plné zvukové a výrazové přesvědčivosti s vyexponováním dynamiky k přesvědčivému vrcholu, kde se v codě rekapitulují všechna hlavní témata z předchozích vět. Dirigent řídil obě velké symfonie zpaměti, u Čajkovského jsem se sebeméně nedivil, u Dvořáka jsem naopak ocenil jeho dokonalou znalost díla spolu s promyšleností stavby celku. Jak jsem předeslal, ne tak jednoznačně a nekomplikovaně rozezpívaného do plnosti české poezie, ale o to více zdůrazňujícího lyričnost, akcentující podmanivá piana i jiné prvky v agogice, než je naznačená tradice.

Semyon Bychkov je charismatická dirigentská osobnost, jeho gesto je neokázalé, uměřené, pragmaticky uvážlivé. Neukazuje to, co je zbytečné a jen pro vnější efekt.Hudební slavnosti Emy Destinnové 2015 – Semyon Bychkov – Pavilon T výstaviště České Budějovice 2015 (foto Petr Hrůša) Ví, že je zbytečné dávat okázalé nástupy v místech, kde to není vůbec potřebné (viz efektní nástup tématu pozounů v začátku čtvrté věty, kterému český dirigent Antonín Devátý říkával „nástup pro paní radovou, aby nemyslela, že se snad ulejvám…“). O to víc je koncentrován na podstatné frázování, jemnosti dynamiky, agogiku, tektoniku celku. Každá fráze má u něho svůj vlastní dílčí plastický pohyb a vrchol. Má nekompromisně vycizelovanou dynamiku pian a pianissim. A jak by to vyznělo v jiném, akusticky dokonalejším prostoru, si celkem dokážu ba i dopředstavit, domyslet.

Česká filharmonie udělala po šedesáti letech radost početnému publiku tisícovky odhadnutých diváků, kteří „své“ rodinné zlato a výkon skvělého dirigenta Bychkova odměnili spontánním potleskem vstoje. Neumannova oblíbeného přídavku po této Dvořákově symfonii, to jest Slovanského tance č. 15, se ale nedočkalo.Hudební slavnosti Emy Destinnové 2015 – Semyon Bychkov, Česká filharmonie – Pavilon T výstaviště České Budějovice 2015 (foto Petr Hrůša) Důstojná, spontánní oslava výročí jihočeské metropole si zasluhuje i patřičné procentní body. Snad brzy příště v hezčím svatostánku i kompaktnějším typu akustiky. Snad v takovém, jako má mnou zmíněný prostor Musiktheater Linz. Mám bohatou fantazii, tak jsem si toto již představil a do výsledných bodů i promítl.

Hodnocení autora recenze: 100 %

Hudební slavnosti Emy Destinnové 2015
Dirigent: Semyon Bychkov
Česká filharmonie
22. září 2015 Pavilon T výstaviště České Budějovice

program:
Petr Iljič Čajkovskij: Symfonie č. 6 h moll
Antonín Dvořák: Symfonie e moll, č. 9 „Z Nového světa“

www.festival-ed.cz

Foto Petr Hrůša

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Česká filharmonie -S.Bychkov (Hudební slavnosti Emy Destinnové 22.9.2015)

[yasr_visitor_votes postid="185099" size="small"]

Mohlo by vás zajímat