Commander: Malí nebo velcí, online je to všechno jinak

Farma v jeskyni uvedla 13. června na své domovské scéně Centrum pro současné umění DOX premiéru multižánrové inscenace Commander. Tvoří ji dvě umělecká díla: pohybové divadlo a film. Commander, mezinárodní umělecko-edukativní projekt, upozorňuje na nebezpečí radikalizace dětí na internetu a na vzrůstající polarizaci společnosti v online prostředí obecně. Impuls k realizaci dala uměleckému řediteli souboru Viliamovi Dočolomanskému novinová zpráva popisující událost v Estonsku, kde byl dopaden třináctiletý chlapec, který online pod skrytou identitou založil a vedl extremistickou skupinu FKD. Chlapec na internetu vystupoval pod přezdívkou Commander.

Obě díla pracují s převzatými dialogy dětských členů skupiny FKD. První, divadelní část, na ně odkazuje velmi volně, ve filmu jsou pak používány doslova. Přesto, že se v obou částech inscenace objevují slova a věty z konkrétních chatů, celá kauza estonského chlapce a jeho komunity je jen klíčem k tématu, vstupní branou, která tvůrce zavedla hlouběji k podstatě a mnohovrstevnatosti rozrůstajícího se společenského problému jednadvacátého století.

Viliam Dočolomanský přichází na scénu i plátno s původním, ojedinělým a průkopnickým projektem, který v sobě snoubí umění na vysoké profesionální úrovni a intenzivní osvětu.

V tomto kontextu je nutné vyzdvihnout, že umělecká kvalita večera nijak nepokulhává za společenskou významností námětu. Nerezignuje na potřebu sledovat umělecké hodnoty ve jménu přesahovosti a neschovává nedotaženost za edukaci.

Téměř devadesátiminutová inscenace je skutečným celovečerním dílem, nikoliv představením a filmem – dvěma oddělenými entitami. Obě složky jsou dramaturgicky propojeny, i když nenavazují příběhovostí, jsou provázány strohým stylem, zvukovým pojetím, a zejména postavou samotného Commandera v podání Juliana Hajduka Browna, jehož výkon zaslouží speciální pozornost.

Jediným scénografickým prvkem ve strohém interiéru DOXu, je obrovská bílá kostka spuštěná od stropu, jejíž čelní část slouží jako projekční plátno. Tato kostka je středobodem celého večera. Už při vstupu publika do sálu září bílým světlem a na frontální stěně po ní běhá malý Commander a honí se s dalšími kluky. Vizuální dojem dobarvuje precizně zpracovaný zvuk, ze kterého je čitelný každý krok, každé popadání dechu pobíhajících chlapců. Ještě před usazením je tak divák vtažen do atmosféry a donucen hledět na prazvláštní hru malých kluků v černých oblecích. Když pak titulní postava z plátna promluví, není už žádných pochyb o tom, že divák nedostane svůj zážitek lacino. Právě naopak, uslyší a uvidí, co slyšet a vidět nechce, ale v nejvyšší umělecké formě.

Fyzické divadlo Farmy v jeskyni je nezaměnitelné. Interpreti se v gamifikovaném světě pohybují jako dokonale animovaní avataři, kteří byli stvořeni přesně a jedině pro pohyby a emoce, které na scéně ztvárňují. V betonovém prostoru se odehrává vypjatá hra pěti performerů, čtyř mužů a jedné ženy, která ale pro samotné aktéry jakoby hrou ani nebyla, jako by zapomněli, že jejich zbraně neexistují a jejich tváře jsou jen vizualizací online identity. Někdy se dobře baví, jindy na sebe agresivně útočí a nejspíš ani sami neví, jaký pocit v nich zrovna kulminuje. Spánková deprivace, odtržení od reality a potřeba vracet se prostupují každý sval. 

Zásadní postava ale stojí mimo hlavní jevištní prostor. Hana Varadzinová se svým mrazivým hlasem a špičkovým beatboxingem drží zvukový diktát. Každý tón, slovo, každý beat je nekompromisní. Sekundují jí dva hudebníci, kteří své nástroje používají vskutku atraktivně a dokazují, že hráč na tubu není předurčen do poslední řady stočlenného orchestru.

Scénické dění plynule přechází na filmové plátno a zpět, až na něm v druhé části večera zůstane a ze světa nedospělých dospělých se zhoupne do říše nedětských dětí. Pokud do této fáze nebyla tíseň dokonalá, v tento moment již je. Efekt přenesení dialogů z dětských neonacistických chatů do úst chlapců z masa a kostí je strhujícím způsobem iritující. Osobně tuto část díla považuji za tu zcela nejapelativnější. Pomocí naprosto jednoduchého nástroje je publiku naservírována hrůza nekontrolovaného a neregulovaného pobytu dětí online. Dotaženost záměru je v každém aspektu filmového zpracování. Obraz je prosluněný, mizanscéna všemi atributy hovoří o dětech, o bezstarostnosti a hře, ale dialogy jsou v absolutní diskrepanci. Chlapec v upnutém polo tričku sedící u pískoviště by prostě o násilí a nenávisti mluvit neměl. A to, co nám film Commander servíruje v plné obnaženosti je, že se to jednoduše děje přímo před našima očima.

Snímek Commander rozhodně nelze nazvat tanečním filmem, jelikož zde dialogy hrají naprosto klíčovou roli. Po formátu dance for camera, ke kterému se Dočolomanský uchýlil v projektu Efeméry, se v tomto případě se svým tvůrčím týmem pustil do ryze filmové tvorby a Commandera by bezesporu mohl vyvést na klasické filmové festivaly nezávislé tvorby.

Pokud bychom si chtěli celou zprávu, kterou nám Farma v jeskyni svým precizním uměním vysílá, nějak zarámovat, asi bychom mohli směřovat úvahy tím směrem, že zatímco si my dospělí žijeme v našich onlinových světech, žijí si v nich i naše děti, a obojí je zhoubné, ale ze všeho nejzhoubnější je to, že se naše virtuální reality absolutně nepotkávají.

Farma v jeskyni a Viliam Dočolomanský jsou jedinečným příkladem toho, že i ve složitých podmínkách nedotaženého konceptu financování nezávislé české kultury je možné pracovat na nejvyšší evropské úrovni, připravovat rozsáhlé projekty, které vyžadují delší přípravy, než je jednoletý dotační cyklus, a které se odvažují vykročit za hranice líbivosti a snadné stravitelnosti.

Největší škoda inscenace Commander je, že nejspíše zůstane v bublině konzumentů současného umění a bude jen velmi těžko pronikat tam, kde by byla nejvíce třeba.

Commander

Výzkum: Marie Jun, Markéta Hrehorová, Monika Kaššaiová, Kristýna Bartošová, Hana Varadzinová, Viliam Dočolomanský
Vizuální identita projektu: Patrik Svoboda

Část I

Koncept, režie, choreografie: Viliam Dočolomanský
Dramaturgie: Sodja Lotker, Markéta Hrehorová
Hudba: Štěpán Janoušek
Asistent režie: Hana Varadzinová, Jan Rajmont
Video design: Erik Bartoš, Sláva Pecháček, Karel Šindelář
Scéna a kostýmy: Lucia Škandíková
Světelný design: Felice Ross
Zvukový design: Eva Svobodová
Světla: Lukáš Jíra, František Fabián
Zvuk: Eva Svobodová, Adam Veselý
Video operátor: Jakub Krejčí
Spolupráce na výzkumu pohybu: Eliška Vavříková
Produkce: Anely Jeromin, Sophia Stoltz, Anna-Maria Zwyrtek, Ondřej Wald
Technická produkce: Filip Rohde, Jan Rajmont
Technická spolupráce Leoš Válka, DOX, Stable-Studios

Účinkují: Andrej Štepita, Gioele Coccia, Nicolas Garsault, Barbora Ješutová, Matuš Szegho, Hana Varadzinová, Štěpán Janoušek, Šimon Janák

Část II

Režie: Viliam Dočolomanský
Kameraman: Václav Fronk
Scénář: Viliam Dočolomanský, Marie Jun, Markéta Hrehorová
Dramaturgie: Markéta Hrehorová, Sodja Lotker
Filmová supervize: Radim Špaček
Hudba: Marcel Bárta, Aigel
Architekt: Lucia Škandíková
Kostýmy: Karolína Koláčková
Střih: Karel Šindelář
Výkonný producent: Jan Horáček
Produkce: Anely Jeromin, Hana Varadzinová, Markéta Hrehorová
Casting: Farma v jeskyni a Kristýna Bartošová
Asistent režie: Robert Beca, Manlai Erdembileg
Lokace: David Jánský
Postprodukce: UPP
Zvuk: Jiří Graf, NAPA Records

Účinkují: Julian Hajduk Brown, Heřman Tajovský, František Souček, Tomáš Richard Brenton, Michal Vrubel, Kryštof Brož, Kryštof Koníček, Oliver Vyskočil, Mikuláš Rychetský a další.

Premiéra: 13. června v Centru pro současní umění DOX