Danjulo Ishizaka s Janáčkovou filharmonií: Když se na pódiu sejdou ti správní lidé

  1. 1
  2. 2

Beethovenovy symfonie č. 5 a 6 vytváří zajímavý protiklad, ačkoli vznikaly téměř současně. Obdobně paralelně napsal německý mistr v letech 1812 – 1813 i symfonie A dur a F dur, absolutně kontrastní díla, která každá svým jedinečně rozpínavým způsobem otevřela možnosti tohoto hudebního druhu. V Beethovenově Sedmé symfonii A dur op. 92 Raiskin uplatnil především svůj smysl pro gradaci a plasticitu celku, v některých momentech však překvapil i drobnokresbou detailů. Zahájení první věty Poco sostenuto s chorálovou symbolikou bylo spíše zdrženlivé a odpočinkové, následující Vivace mělo tedy říznou energičnost, roztančenost a spolehlivost v synkopicky přesném rytmu skvěle synchronizované Janáčkovy filharmonie. Raiskin se přidržel současného trendu a slavné Allegretto v temně zabarvených smyčcích představil v poměrně svěžím tempu, současně si i vyhrál s kontrastním stínováním hlavního tématu v jemně luminiscenční ppp dynamice a naturálním zvuku orchestru bez balastu vibrat. Presto bylo pozoruhodné barevným přechodem střední části Assai meno presto s figurami precizního a zvukově lahodného lesního rohu. V poslední větě vymačkal ruský dirigent z orchestru, co se dalo. Hbité tempo, divoký temperament a orgastická rytmika se hnala nezadržitelně dopředu. Raiskin také Beethovenovu symfonii představil s poměrně zřídka hranými repeticemi, takže všichni, ale zejména hráči na dechové nástroje, měli plné ruce a ústa práce.

Daniel Raiskin, Janáčkova filharmonie Ostrava 2019 (foto Ivan Korč)

Dlužno říci, že Janáčkova filharmonie toho večera podala vynikající výkon. Neodpustím si na tomto místě osobní vsuvku, která však má pro závěrečné hodnocení svůj význam: den před tímto koncertem jsem slyšel v Polsku Berlínskou filharmonii a tento elektrizující zážitek ve mně rezonoval ještě bezprostředně před včerejším koncertem. Bezprecedentní umělecká intuice Ishizaky, spolehlivé vedení Raiskina a pohotově, přesně a agilně hrající ostravské filharmoniky však toho večera limitovalo jediné: akusticky nesrovnatelně horší kvalita sálu, protože až na několik detailů byl výkon Janáčkovy filharmonie téměř podobně přesvědčivou ukázkou muzikality jednotlivých hráčů, sytého a přitom sofistikovaného orchestrálního zvuku napříč nástrojovým spektrem. Rád bych rovněž ocenil dramaturgickou odvahu, s níž se v Ostravě na filharmonických koncertech objevují i díla netradiční a myšlenkově aktuální vedle konzervativních děl klasického hudebního kánonu. Ideální symbióza, když se ovšem na pódiu sejdou ti správní lidé. V Ostravě se tomu tak 21. února 2019 skutečně stalo.

Hodnocení: 95%

 

Weinberg, Šostakovič, Beethoven
Dům kultury města Ostravy – společenský sál, 21. února 2019 – 19:00 hodin

Danjulo Ishizaka – violoncello
Janáčkova filharmonie Ostrava
Daniel Raiskin – dirigent

 

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na