Divadla zblízka: Operní dům v Lipsku

Vzpomínám si též, jak se ve výtečné inscenaci Meyerbeerových Hugenotů pěvecky na vysoké úrovni uplatnili naše sopranistka Jitka Kovaříková a slovenský baryton Juraj Hrubant, zdejší stálí hosté. Domácí pěvkyní souboru byla Věnceslava Hrubá-Freiberger, která pak učila v Lipsku a Berlíně operní zpěv a dostala titul komorní pěvkyně. Vystupovali zde též brněnský barytonista Jiří Bar a jeho žena Anna Barová. Lipské publikum mohlo také slyšet vynikajícího slovenského tenoristu Gustava Pappa, který byl v letech 1960–1966 členem souboru. V premiéře Mistrů pěvců norimberských k otevření divadla zpíval roli Watera Stolzinga.

Po spojení obou německých států ale příliv našich pěvců na zdejší scénu postupně ustal. Velkým konkurentem se Lipsku staly Drážďany po znovuotevření Semperovy opery v roce 1984. Po dlouhém šéfování Joachima Herze po roce 1976 nastoupily do hudebního vedení zdejší opery další osobnosti. Vedle již zmíněného Václava Neumanna zde zaujali významným uměleckým vkladem v pozdějších letech třeba Kurt Masur, Michail Jurowski, Hans Wallat, Lothar Zagrosek a velmi významně se projevil Riccardo Chailly.

Já se ale vrátím k našemu významnému dirigentovi Jiřímu Koutovi, kterého do Lipska pozval ředitel Udo Zimmermann. Jiří Kout sem přišel ze svého angažmá v Německé opeře v Berlíně a působil v Lipsku v letech 1993–1999. Pak odešel jako hudební šéf do švýcarského Sankt Galenu. V Lipské opeře nastudoval řadu děl, z nichž jsem měl možnost vidět jeho vynikajícího Wagnerova Tristana a Isoldu. Poslední operou, která byla pod jeho vedením nastudována, byla Smetanova Prodaná nevěsta. Pan Kout ale jejím inscenačním pojetím asi moc nadšený nebyl. Odehrávala se totiž na dálničním odpočivadle a Jeník, rocker v černé kožené bundě s cvočky, vozil Mařenku po jevišti na motorce Harley Davidson. Publikum ale bylo výsostně spokojené a dlouho aplaudovalo. Třeba to bylo hlavně díky Smetanově hudbě. Tuto inscenaci, kterou jsem viděl, ale Jiří Kout již neřídil. Taktovku převzal americký dirigent Ira Levin.

Když už jsem u našich interpretů, nesmím zapomenout na začínající Magdalenu Koženou a její přesvědčivé ztvárnění Melisandy v Debussyho opeře Pelléas a Melisanda (2001, dirigent Marc Minkovski). Také vzpomínám na Verdiho Aidu, kde titulní roli zpívala Anda Luisa Bogza, o níž se dá říci, že je již také naše pěvkyně. Přeskočím teď období řady let, kdy jsem měl možnost vidět na zdejším jevišti řadu zajímavých a kvalitních inscenací, a přejdu do současnosti.

Lipská opera pracuje od roku 2011 pod generálním hudebním ředitelem, dirigentem Ulfem Schirmerem a správní ředitelkou, režisérkou Kirsten Harms. Pestrý operní a baletní repertoár obsahuje sedmatřicet titulů (o tři více než Drážďany). Vždy je, jak je v Lipsku tradicí, na programu několik oper Richarda Wagnera. V současné době je to třeba celý Ring. Na Velikonoce je samozřejmě vždy uváděn Parsifal. Na repertoáru byl dlouhodobě Tristan a Isolda nebo Rienzi.

Divadlo již zveřejnilo program pro příští období 2018/2019. Plánují se třeba operní víkendy věnované světovým skladatelům jako třeba Puccini, Verdi nebo Strauss, kdy se budou hrát tři různé operní tituly. V roce 2019 se budou hrát opět dva cykly Wagnerova Ringu. Premiéru bude mít rovněž Bludný Holanďan a na repertoáru zůstává Tannhäuser. A když jsem u Richarda Wagnera, dle časopisu Opernwelt se chystá na rok 2020 inscenace Lohengrina v režii jeho pravnučky Kathariny Wagner. Z ostatních oper se na začátku sezony bude hrát Pucciniho Děvče ze Západu, další premiérou bude Bizetova Carmen. Objeví se třeba Bergova Lulu. Nebudu uvádět představení hraná v Musikalische Komödie. Úplně poslední premiérou bude Smetanova Prodaná nevěsta (objeví se po dvaceti letech od již v článku zmiňované kontroverzní inscenace). Je výborné, že s již hranou Dvořákovou Rusalkou tak budou na programu dva české tituly. Tak na závěr přejme divadlu v Lipsku, ať se mu daří.

www.oper-leipzig.de