Divadla zblízka: Teatro Municipal Santiago de Chile

  1. 1
  2. 2

Sedmnáctimilionová Chilská republika, rozprostírající se z jedné strany na přes čtyři tisíce kilometrů dlouhém západním pobřeží Jižní Ameriky, má pouze jedno operní divadlo, a to v hlavním městě Santiagu. Ovšem důležitostí a kvalitou i rozmanitostí repertoáru se řadí po argentinském Teatru Colón a brazilském Teatru Municipal v Sao Paulu bezpečně na třetí místo na celém jihoamerickém kontinentu. Honosnou budovu městského divadla nalezneme téměř ve středu města na třídě Augustiniánů velmi blízko pod legendárním kopcem Santa Lucia, odkud je krásný pohled na město s vysokými horami v pozadí. I dnes, kdy se v centru rozšířila městská zástavba, má pěkná budova v prostoru dostatečný odstup a nekrčí se mezi výškovými budovami. Její historie je velmi zajímavá.O stavbě nového divadla bylo rozhodnuto dekretem prezidenta Manuela Montte Torrese, projektem byl pověřen chilský architekt Claudio Brunet des Baines. Výstavbu divadla prováděl inženýr Felipe Charme de l’Isle a po dvou letech po jeho smrti převzali stavbu Lucien Hénault a Manuel Aldunate. Oba stavitelé těžili také ze spolupráce s francouzským architektem Charlesem Garnierem, autorem opery v Paříži. Stavba ve stylu francouzského klasicismu s 1800 sedadly byla dokončena a slavnostně otevřena provedením Verdiho opery Ernani italským hostujícím souborem 17. září 1857. V divadle se potom intenzivně hrálo, ponejvíce italská a francouzská operní díla, zarzuely a také činohry. Bohužel po recitálu operní divy Carlotty Patti vypukl ničivý požár, který zdevastoval skoro celou budovu. Naštěstí divadlo bylo v relativně krátkém čase rekonstruováno a po třech letech znovu otevřeno 16. července 1870 opět dílem Giuseppe Verdiho Síla osudu. Dále se hrálo (obvykle i přes deset různých titulů během roku) až do roku 1906, kdy město postihlo silné zemětřesení a poničilo hlavně přední část budovy. Opět bylo rychle rekonstruováno a zavedeno elektrické osvětlení namísto plynového. Ale v roce 1927 opět zasáhl požár. Po všech těchto katastrofách a následných znovuobnoveních se poměrně výrazně změnila tvář divadelní budovy zvenčí i uvnitř. Zmenšil se počet míst v hledišti na 1500, výzdoba interiérů se stala bohatší a hlavně čelní fasáda přistavěním šesti antických sloupů získala na monumentálnosti.Nejlépe jsou architektonické odlišnosti patrné na dobových fotografiích. Aby těch neštěstí nebylo málo, poslední požár vypukl v zákulisí divadla v listopadu 2013. Naštěstí poničil jen asi desetinu budovy a divadlo mohlo být otevřeno již po pěti měsících, v březnu 2014.Široká, bílá čelní fronta budovy působí impozantně. Na levé straně můžeme vidět sochu santiagského starosty v sedmdesátých letech, Patricia Mekise. Po celé šíři i včetně předního rizalitu se nachází kryté podloubí s mnoha klenutými vstupy.Dostaneme se dovnitř a překvapí nás veliká vstupní hala zdobená kamennými i kovovými skulpturami a mramorovými sloupy. Nad ní, v úrovni patra, můžeme navštívit veliký hlavní foyer s mnoha zrcadly.Z něj můžeme vstoupit do parteru prostorného, bohatě zdobeného hlediště o dvou pořadích s lóžemi. Sál má velmi dobrou akustiku, což mohu osobně potvrdit díky návštěvě představení Verdiho Otella. Nejvíce však zaujme plochý, barevnou freskou malovaný strop. Jsou na něm alegorické výjevy znázorňující hudbu, tanec, tragédii a komedii. Jsou dílem německého malíře Ernesta Kirschbauma, který působil v Drážďanech. Řadu let ale byl profesorem a předsedou Akademie výtvarných umění v Santiagu de Chile.V divadle se ještě nachází prostorný sál, sloužící třeba k uvádění koncertních matiné. Nese jméno po legendárním klavíristovi Claudio Arrauovi. V přízemí je útulná kavárna.Díky pečlivě sestavené podrobné elektronické dokumentaci na webových stránkách divadla lze vyčíst repertoár a obsazení všech představení od roku 1857 dodnes. Je to čtení velmi zajímavé a nabízí jak množství titulů, tak mnoho těch nejslavnějších jmen a také souborů, které na zdejším jevišti vystoupily v představeních, koncertech nebo recitálech. Protože jsem Čech, uvedu na prvním místě koncert našeho slavného houslisty Jana Kubelíka před druhou světovou válkou. Ze značně pozdější doby to byli třeba Yehudi Menuhin, Isaac Stern nebo Salvatore Accardo. Violoncellový mistr Mstislav Rostropovič také nechyběl na zdejším jevišti. Z klavírních virtuosů bych uvedl jména jako Arthur Rubinstein, Alfred Brendel, Daniel Barenboim a samozřejmě chilský legendární Claudio Arrau. Z dirigentských jmen Herbert von Karajan, Zubin Mehta, Wofgang Sawallisch, Erich Kleiber, Sergiu Celibidache, Maxim Šostakovič a nejnověji venezuelský mistr taktovky Gustavo Dudamel. A protože se jedná o divadelní jeviště, z plejády operních umělců to byli třeba Fjodor Šaljapin, Tito Schipa, Beniamino Gigli, Tito Ruffo, Lauritz Melchior, Kirsten Flagstadt, Victoria de los Ángeles, Kiri Te Kanawa, Renata Scotto, Plácido Domingo, Luciano Pavarotti, Leo Nucci, Matti Salminen, José Van Damm, Agnes Baltsa, Hildegard Behrens. A také vynikající Chilanka Verónica Villarroel nebo Juan Diego Flórez. Nesmím zapomenout na naši sopranistku Helenu Kaupovou, která zde vystoupila v sezoně 1998 v titulní roli Janáčkovy Její pastorkyně. Ve všech zemích Jižní Ameriky je velmi oblíbený balet, a tak tento žánr byl také silně zastoupen v představeních divadla v Santiagu. Objevují se jména jako Anna Pavlova, Margot Fonteyn, Alicia Alonso a samozřejmě legendární Rusové Rudolf Nureyev a Michail Baryšnikov. Své umění předvedli Argentinec Julio Bocca, Marcia Haydée (byla nějakou dobu šéfkou chilského baletního souboru), Natalia Markova, Irek Mukhamedov a jiní. Z herců obšťastnili zdejší publikum třeba Sarah Bernhardt, María Guerro, Jean-Luis Barrault, Vieven Leigh a mim Marcel Marceau.

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


Komentujte

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na