“Dopisy, na které mi nebylo odpověděno. Je jich dost.”

Texty Ivana Medka (165)

V létě 1971 reagoval Karel Boleslav Jirák na Medkův postesk ohledně československého hudebního života ve znamení slavnostních koncertů a mnohých skladeb nevalné hudební kvality, za něž se jejich autoři před nedávnem – před nástupem normalizace – ještě styděli. Jirák zprostředkovává svědectví kritika New York Times Harolda Schönberga, který byl na pražskojarním festivalu.

„Napsal o tom serii článků, ze kterých byste asi neměli radost. Nejvíce to odneslo Národní divadlo, o kterém napsal, že je to malé pivo pro 1.000 osob (informace, která kulhá), ale nedivte se, když je zvyklý na Metropolitní operu a jiná americká divadla pro 3.000-4.000 posluchačů. Horší je, že viděl opery (Jakobína, Šárku apod.), kde prý se hrálo a zpívalo falešně a zpěváci místo hraní se jen upřeně dívají, i při milostných scénách, na kapelníka. Lépe se mu líbila Rusalka a Prodaná a snad i Jenůfa čili Pastorkyňa. Zkrátka, provinční divadlo. Vyhrála to u něho nad Národním olomoucká opera v Tylově divadle s Malířem Matthisem. – Já jsem vlastně úplný program letošního „Jara“ neviděl, mám o něm vědomosti kusé, ale viděl jsem v Hud. rozhledech reklamu pro všechny ty kantáty pro staré pantáty, za které se jejich autoři donedávna styděli. Tak vím, co asi myslíte.“

Jirák se zotavoval ze dvou infarktů, ale zároveň se ženou Blankou plánoval cestu do Československa, do Františkových Lázní. Odtamtud píše Ivanu Medkovi, s nímž se mezitím nejspíš potkal v Praze, pohlednici týkající se gramofonové desky s jeho klavírními skladbami.

 

25. 8. 1971
Milý příteli,
dnes došla obálka desky, díky! Oddálení vyjití desky samé se už jen musím smát, co jiného? Můj výrok o „moderní“ hudbě není správně citován, udělají ze mne reakcionáře! Ale co na tom, moje hudba mluví sama za sebe. Srdečně Vás i Vaši paní zdraví KBJ.

 

Po návratu do Spojených států píše Ivanu Medkovi další dopis datovaný 30. září 1971.

Milý příteli,
jsem už zase 3 neděle doma, na zpáteční cestě z Františkových Lázní jsme se zdrželi v Praze jen 2 dny, naplněné hektickým vyřizováním rodinných a jiných nezbytností. Bylo to ve dnech 4. až 6. září a v té době mi kdosi řekl, že Rauchova deska už skutečně vyšla, nepamatuji se však bohužel, kdo to byl. Jestliže vyšla, měl bych prý podle zvyklostí Supraphonu nějaký exemplář této desky obdržet, ale bohužel toto pravidlo – existuje-li – pro mne patrně neplatí, poněvadž Hyksovu desku s mou Violovou sonátou a „Smuteční hudbou“ pro violu jsem také nedostal od Supraphonu, nýbrž pouze osobně od prof. Hyksy samotného. Prosil bych Vás proto opětně především o zjištění, zdali deska opravdu už vyšla a zdali ji jako autor dostanu. Jinak jsem ovšem ochoten si ji pro zajímavost koupit.

Při té příležitosti bych Vás také poprosil o sdělení adresy prof. Raucha. Již dávno totiž, když jsem se po prvé dověděl, že prof. Rauch natočil nebo má natočit nějaké mé skladby, napsal jsem mu dne 4. března 1970 poděkování za jeho zájem o mou hudbu a dotaz, které skladby vlastně natočil. Psal jsem mu na adresu Praha 1 – Nové Město, Na Poříčí 36 (III.), kterou jsem našel v Hudebním kalendáři z r. 1965-66, což je moje jediná pomůcka, ze které čerpám své vědomosti o adresách československých hudebníků. Od té doby, tuším, onen kalendář už ani nevyšel (?). Na tento svůj dotaz jsem nikdy nedostal od prof. Raucha žádnou odpověď, což ovšem může být způsobeno tím, že adresa v onom adresáři uvedená byla již stará, nebo ovšem to musím zařadit do kategorie svých dopisů různým institucím a osobám v ČSSR, na které mi nebylo odpověděno. Je jich dost.

Máte-li nějakou novou adresu prof. Raucha, rád bych mu, ovšem až dostanu onu desku a poslechnu si ji, poděkoval, jako jsem ostatně učinil již 4. III. 1970.

Bude mne těšit, když mi laskavě na oba moje dotazy odpovíte, popř. bude-li Vám možno zjistit, zdali mi deska byla nebo bude Supraphonem zaslána.

 

(pokračování)