Na závěrečný koncert Dvořákovy Prahy 22. září v Rudolfinu se festivalu podařilo angažovat vzácného zahraničního hosta – Izraelskou filharmonii s jejím doživotně jmenovaným uměleckým ředitelem, slavným dirigentem Zubinem Mehtou. Společenský lesk večera mělo podtrhnout vítání politiků (ministři Helena Válková, Daniel Herman a primátor Tomáš Hudeček), přímý přenos televize, mimo jiné na obří obrazovku před Rudolfinem, který ale případným zájemcům znepříjemnilo deštivé a studené počasí.
Také promluvila moderátorka a zazněly slavnostní fanfáry, po nichž se očekával vstup hlavní hvězdy večera Mehty, ale nečekaně se místo něj objevil teprve koncertní mistr a začal s orchestrem ladit. Myslím, že takové entrée se mu jen tak znovu nepoštěstí.
Mehta před orchestr předstoupil jen s taktovkou, obešel se bez pultu a not, všechny skladby dirigoval zpaměti. Vypadá stále velmi sošně a energicky, i když diriguje spíše rozvážným úsporným gestem. Zařadil známé skladby světového repertoáru, v první polovině koncertu zazněla Beethovenova Předehra Egmont, op. 84 a Mozartova Symfonie č. 40. 
Na Egmontovi bylo nejpůsobivější velkolepé finále, kde se těleso dostalo do mohutné dynamiky. Na Mozarta odešla skoro půlka orchestru do zákulisí, i tak to ale nebyl žádný křehký Mozart, do detailu cizelovaný, spíše plnokrevně rozevlátý. Menuet vyzněl s naléhavou přesvědčivostí, měl šťávu a dramatičnost, prostřední pasáž dechových nástrojů byla provedena čistě a s elegancí. Krásné momenty vznikaly v kontrapunktickém prolínání hlasů v hlavním tématu. Finale bylo vypracováno přehledně, smyčcové běhy byly přesné a čitelné. Jinak ale nemohu říct, že by na mě orchestr zapůsobil něčím mimořádným, smyčce měly trochu „tlustší unisono“, nasazení trochu hlasitější než dokonalá pianissima, která jsme obdivovali například u Čajkovského orchestru, je to takový velmi slušný standardní výkon. Orchestr má hezkou sytou barvu, podpořenou robustními basy, a řadu velmi schopných hráčů pro dechová a jiná sóla, což se zúročilo zvláště ve druhé polovině koncertu.
Tady izraelští umělci nasadili – pro někoho možná překvapivě – symfonickou báseň Richarda Strausse Život hrdinův op. 40. Obrovský symfonický aparát se téměř nevešel na pódium Dvořákovy síně. Kromě očekávaných dynamických vzepětí jsme mohli obdivovat řadu zdařilých sól, například virtuózní houslové sólo koncertního mistra ve třetí části jednolité symfonické básně, dále fagotové, hobojové sólo nebo čistě ladící hornové duo s houslemi v poslední části. Zubin Mehta opět vedl orchestr zpaměti, jako kapitán v rozbouřených vodách a převalujících se vlnách dynamiky. Tak obrovskou partituru nemáme možnost slyšet příliš často a na publikum působí ohromujícím dojmem. Odměnou byl Izraelskému orchestru a Zubinovi Mehtovi potlesk Dvořákovy síně vestoje – v Česku ovšem již tak nadužívaný, že se stojí téměř po každém koncertu.+++
===Hodnocení autorky recenze: 80 %
Dvořákova Praha 2014
Izraelská filharmonie
Dirigent: Zubin Mehta
22. září 2014 Dvořákova síň – Rudolfinum Praha
program:
Ludwig van Beethoven: Egmond, op. 84 – předehra
Wolfgang Amadeus Mozart: Symfonie č. 40 g moll, KV 550
=přestávka=
Richard Strauss: Život hrdinův, op. 40
www.dvorakovapraha.cz
Foto Dvořákova Praha / Martim Divíšek, Petra Hajská
