Faust se v Litomyšli pokusí prolomit své prokletí

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Berlioz u nás
Berliozovi je mezi muzikology u nás věnována péče již od dob Otakara Hostinského. Dokonce se dá říci, že muzikologové se mu věnují více než naši hudební dramaturgové a tím pádem i hudebníci a naše publikum. Z mnoha faktorů, kterým za to vděčíme, si podrobněji všimněme jednoho. Pražské návštěvy Hectora Berlioze roku 1846.

Jak uvádíme výše, překročení Rýna směrem na východ byla jak pro Nervala, tak i pro Berlioze skutečnost nejenom reálná, ale mnohem spíše v našem výkladu symbolická a osudová.

Když se tedy Berlioz v roce 1846 rozhodl na cestě Rakouskem, Uhrami, Čechami a Slezskem, že se „dá do legendy o Faustovi“, kterou „dávno nosil v hlavě“, jak to barvitě líčí i ve svých Pamětech, mohl by posluchač k tomuto alegorickému symbolickému výkladu oné cesty přes Rýn přece jen přihlédnout.

Bankrot finanční a krize
Jak jsme předeslali, Berlioz Faustovu prokletí přisoudil hned dvě své životní „nej“. Jednak se ocitl v nejtěžších finančních problémech, jaké za celý svůj život pocítil, a jednak poznal největší hořkost, jaké se mu v životě dostalo. Dejme opět slovo samotnému skladateli:

„Napsat dílo neznamenalo nic, musil jsem je také uvést; a tu začaly potíže a trampoty. Rozepsání hlasů pro orchestr i sbor mě stálo mnoho peněz. Pak přišlo mnoho zkoušek s účinkujícími a neslýchaná cena šestnácti set franků, které jsem musel zaplatit za sál v Komické opeře… Zamotal jsem se do svého podnikání tak, že mne muselo zruinovat… Výsledek byl, že jsem Fausta uvedl dvakrát před zpola naplněným sálem. Vznešené pařížské obecenstvo, které chodí na koncerty a má pověst, že se zajímá o hudbu, zůstalo klidně doma a zajímalo se o mou partituru asi tolik, jako bych byl neznámým žákem konservatoře. A při obou představeních nebylo v sále Komické opery víc lidí než při nejbezvýznamnější repertoirní opeře.

Nic se mě za mé umělecké dráhy tak hluboce nedotklo jako tato neočekávaná lhostejnost… Byl jsem finančně zničen; dlužil jsem mnoho peněz, které jsem neměl.“

Na jeho záchraně se podílel i jeden z našich německojazyčných krajanů: „Za toho tíživého stavu mě potkalo štěstí, za něž vděčím laskavosti svých přátel… Mladý Němec, pan Friedland, s nímž jsem se seznámil při poslední cestě do Čech v Praze, vyplatil mi dvanáct se franků…“

A nebyl by to Berlioz, aby tuto kapitolu ukončil bez ponaučení: „Málokterý umělec narazil na takovou laskavost a velkomyslnou oddanost, jako já. Vy milí, skvělí lidé, kteří jste bezpochyby již dávno zapomněli na to, jak ušlechtile jste se mnou jednali, dovolte, abych vám to zde připomněl, srdečně vám poděkoval, stiskl vám ruku a řekl, s jakou láskou a uznáním na vás myslím!!!“

Berlioz v Praze
Do svých Pamětí přejímá Berlioz hned tři své dopisy z Prahy. Vedle svého pohledu na tehdejší koncertní zkušenost s našimi předky právě v těchto dopisech uvádí popis hudebního života v tehdejší Praze či své názory na způsob a organizaci výuky hudby na konzervatořích obecně.

V hotelu U modré hvězdy na rohu ulic Na Příkopě a Panská napsal jednu z vrcholných scén celého oratoria.

„V Praze jsem vstal v noci chvěje se strachy, že zapomenu nápěv, který mě právě napadl, a napsal jsem zpěv andělů v Markétčině apotheose:

,K nebesům vystup duše nevinná,
již láska obloudila…‘“

A k samotným svým koncertům dodává: „Řídil jsem v Praze celkem šest koncertů, některé v divadle, jiné na Žofíně. Vzpomínám si, že jsem měl při posledním velkou radost, poněvadž na něm Liszt slyšel poprvé mou symfonii Romeo a Julie. V Praze již znali několik úryvků z tohoto díla…“

Kterak se do Faustova prokletí Uherský pochod dostal
Samostatně nejhranější částí z Faustova prokletí je bez diskuse Rákoczyho pochod. Podívejme se tedy, kterak se do Faustova prokletí tento Uherský pochod dostal:

„…ve Vídni jsem napsal přes noc pochod na uherské téma Rákoczyho. Jeho neobyčejný úspěch, který měl v Pešti, přiměl mě k tomu, že jsem si dovolil uvést jej i v partituře Fausta a hrdinu na začátku přesadit do Uher, kde se v nížině oddává snění a vidí táhnout kolem uherské vojsko. Jeden německý kritik považoval za velmi zvláštní, že jsem nechal Fausta cestovat v takových místech! Nenahlížím, proč bych se měl na to ohlížet, a neváhal bych zavést jej kamkoli, kdyby z toho moje partitura mohla mít nějaký užitek. Nezavázal jsem se, že budu sledovat Goethův plán, a Faustovi je přece možno přisoudit nejdobrodružnější cesty, aniž tím pravděpodobnost jeho příběhu nějak utrpí. Jiní němečtí kritikové se tohoto thematu později opět chopili a napadli mě mnohem prudčeji pro změny, které jsem učinil v textu a v látkovém rozvržení… Často jsem se v duchu ptal, proč mi tíž kritikové nedělali výčitky pro libreto k mé symfonii Romeo a Julie… Pravděpodobně proto, že Shakespeare není Němec. Vlastenectví! Fetišismus! Kretenismus!“

Berlioz o Češích
K oné návštěvě z roku 1846 pak dodejme ono v úvodu článku zmiňované. Berlioz dostal za svá vystoupení od našich předků jako projev uznání stříbrný pohár. A na oplátku jim věnoval ve svých Pamětech tolik prostoru a vděčnosti, že tak intenzivních vyznání lásky a vděku k naší zemi, krajanům a jejich hudební kultuře známe v písemné podobě z historie nemnoho:

„Řeknu jen to, co je všude známo, že Češi jsou nejlepší muzikanti celé Evropy a že opravdová láska a živý zájem o hudbu jsou u nich stejně silné ve všech společenských vrstvách. Na koncert, který jsem řídil v divadle, nepřišli jen prostí Pražané, nýbrž i venkované, protože jim byla některá místa pro nízké vstupné přístupna; a podle zvláštních, prostých výkřiků, jimiž reagovali na neobvyklé obraty, mohl jsem posoudit, s jakým zájmem sledovali moje hudební pokusy. Jejich paměť, bohatá na hudební dojmy, uměla srovnávat známé i neznámé, staré a nové, dobré a špatné…“

A končí slovy: „…A to jsem ještě nevyslovil plně, jak často na Prahu a Pražany s lítostí vzpomínám. Ale vy víte, jak vášnivě mám hudbu rád a podle toho můžete posoudit, mám-li i Čechy skutečně rád. O Praga! Quando te aspiciam! Ó Praho! Kdy tě spatřím!“

Berlioz a český humor
Závěrem se podívejme na jednu odlehčenou záležitost. Právě od této Berliozovy návštěvy se v Praze traduje proslulý vtip o rozdílu mezi pijanem a pianistou. Bohatýrský zážitek jeho vlastními slovy zní takto:

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Mohlo by vás zajímat