Foersterova operní prvotina na CD

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Pod nadpisem Světová premiéra na CD uvádí Radioservis Foersterovu operu Debora 

Tento týden uplynulo 155 let od skladatelova narození

Je velkou zásluhou Radioservisu Praha, že nenechává v cenném archivu Českého rozhlasu v Praze „ležet v prachu“ interpretačně zdařilé snímky minulosti, které vznikaly nezávisle na nahrávkách gramofonových firem. Vedle mnoha známých děl hudební literatury, kde obdivujeme více interpretační cenu snímků než dramaturgii samu, je Debora Josefa Bohuslava Foerstera z roku 1959 v první řadě perlou dramaturgickou. Očekávat dnes, v době ležérní povrchnosti kolem nás, v době převažující komerce hudební dramaturgie, že by právě Debora byla zařazena do dramaturgie našich scén, by bylo spíše pošetilé. Právě proto je realizace Debory, převedené na CD a digitalizované, nedocenitelnou dramaturgickou událostí. Díky tomu se můžeme s Foersterovou Deborou seznámit, prožít ji, ocenit v odstupu času nesporné klady díla, které ostatně předznamenalo hudební jazyk Foersterovy legendární Evy. Ta je ruku v ruce s Janáčkovou Její pastorkyní generačním přelomem v tvorbě českých operních děl. Ale právě prvotina Debora tento zlom silně předznamenává. Navíc námět, donedávna snad nepřitažlivý, introvertně naladěný svým psychologismem, se náhle stává docela aktuálním svojí tematikou křesťanské lásky a rasové tolerance.Z Foersterova života bych rád upozornil na některé, s operou Debora související skutečnosti, které se příliš neakcentují, ale jsou důležité pro vnímání Foersterovy tvorby. Debora ji totiž plně předznamenává i charakterizuje, v dalších operních dílech jde ve vývoji Foerstera již jen málo o další posuny v harmonii i formě. Ta je obvykle charakterizována jen jako tradiční, podobná Mahlerovi. Ale srovnávání s Mahlerem mi zcela nesedí, jen částečně. Cesta Foersterova je poněkud jiná než Mahlerova. Foerster není ideově rozkolísaný, nesdílí pesimismus, ani nezná naturalismus v návaznosti na lidový folklor.

Josef Bohuslav Foerster se narodil v Praze 30. prosince 1859 ve starém Šporkově paláci nad Čertovkou. Poznal ještě osobně Antonína Dvořáka i Bedřicha Smetanu, pracoval po boku se Zdeňkem Fibichem, od něhož ho dělilo pouhých devět let. Přes tato fakta je již skladatelem nové generační vlny po Smetanovi a Dvořákovi, která je jejich vývojovým pokračováním. Vlna, kterou reprezentuje krom Josefa Bohuslava Foerstera v první linii Vítězslav Novák, Leoš Janáček, Josef Suk a Otakar Ostrčil. Foerster je z nich nejvíce tradicionalisticky založen, de facto tím tvoří nejpříkřejší protiklad k Leoši Janáčkovi. Dopracoval se osobitého slohu, v němž dominuje silně soustředěná citovost výrazu. Sen a skutečnost – dva jeho zcela zásadní pojmy skladatelské tvorby, hraničící až s mysticismem. Pro Foerstera je typické, u nás ale málo akcentované, že skoro třicet žil v zahraničí. Právě po premiéře prvotiny Debora odchází po svatbě se sopranistkou Bertou Lauterer (první představitelkou Debory), do severoněmeckého Hamburku. Seznamuje se zde právě se zmíněným Gustavem Mahlerem, šéfem opery, kde jeho choť získala angažmá. A s Gustavem Mahlerem odchází z Hamburku do Vídně, když zde Mahler přijímá post šéfa opery (1903). Do vlasti se vrací až v čase existence Československé republiky v roce 1919.První opera Debora je právě oním milníkem, vznikala ještě v Praze (1891–1892), provedena je v Národním divadle 27. ledna 1893. Druhou operu Eva, oživenou soudobou inscenací v Liberci, píše Foerster již v Hamburku. Debora je první realistické dílo v české operní tvorbě, hlásající křesťanskou lásku bez rasových předsudků a nenávisti. Doba, kdy se Foerster svou Deborou přihlásil do české operní tvorby, nebyla moc nakloněna hlubokému duchovnímu pojetí, světový proud doby ovládal verismus. Dvořák tou dobou pracuje v Americe na své deváté Symfonii e moll, jíž završí epochu novoromantismu, Rusalku představí až o plných osm let později. Zdeněk Fibich má teprve rozpracovánu pohádkovou Bouři, vášnivou Šárku uvede Národní divadlo až za čtyři roky po Deboře (1897), spolu s Kovařovicovými Psohlavci, jejichž popularita brzy podivuhodně předčí všechna Foersterova operní díla.

Foersterovu Deboru nelze brát jako prvotinu v plném smyslu slova, v tom se Foerster zásadněji od jiných autorů liší. Každá jeho opera je ve skutečnosti výsledkem toho, co si autor dlouho předtím vnitřně promyslel a prožil. Slovní podklad divadelní hry Jaroslava Kvapila zaujal Foerstera především proto, že sám daný námět vnitřně prožíval již v Mosenthalově, u nás s úspěchem prováděné činohře. Byl to ohlas jeho vlastního smýšlení a cítění, pro který začal dílo hudebně zpracovávat. Foersterovo psychologické pojetí dramatičnosti a smysl pro hlubokou katarzi děje nacházíme jako typickou právě v Deboře, aby se stala příznačným motivem také jeho děl následujících. Foerster přenáší prostřednictvím libretisty Jaroslava Kvapila Mosenthalův děj činohry ze Štýrska kolem roku 1848 do Čech, do pohraničí konce osmnáctého století. Obohacuje dílo ohlasy lidové hudby a tance. Ostatně dodnes je polka i sousedská ze začátku třetího dějství velmi oblíbenou součástí koncertů symfonických orchestrů z oblastí „vyššího populáru“. Přiznejme si, že je dnes v reálu jedinou trvalou součástí programů koncertů z tohoto díla. Skladby jsou součástí velké obžínkové scény sboru – „Vezeme z polí klasy“ – na začátku třetího dějství.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Hodnocení

Vaše hodnocení - Foerster: Debora (Radioservis) (CD)

[yasr_visitor_votes postid="143868" size="small"]

Mohlo by vás zajímat