Glosa: DekkaDancers aneb Umíněnost ztracených

Nezávislé, druhým rokem existující sdružení profesionálních tanečníků a choreografů, říkající si DekkaDancers, o sobě dává čím dál víc vědět. Po zářijových Miniaturách na scéně Stavovského divadla jsou teď na řadě dva večery na Nové scéně, pod názvem Umíněnost ztracených.
DekkaDancers – P.Hejný (fotograf), V.Konvalinka a P.Rychetský (tanečníci a choreografové)(foto T.Vodňanský)

Jsou umínění? Rozhodně ano, soudě podle vehemence, se kterou se do realizace svých plánů pouštějí. A ztracení? Určitě ne, už jen kvůli podpoře, které se jim od jejich „mateřského přístavu“, Národního divadla a vedení jeho baletního souboru dostává. Teprve čas prověří, jak dlouho skupina nadšenců ve svých předsevzetích a slibech ohledně podpory mladých talentů v oblasti tance a pohybového divadla či pořádání workshopů a seminářů vydrží. Cíl „vytvořit kvalitní moderní taneční těleso, které u nás stále chybí“, a které „usiluje o nejvyšší uměleckou a interpretační úroveň”, je formulován velmi lapidárně, a rozhodně není malým soustem.


Zatím poslední vystoupení DekkaDancers otevírající (tuším dva roky stará) choreografie White is color of sorrow je z dílny čím dál výraznější tváře světa tance u nás, Hany Turečkové, dnes už bývalé členky baletu první scény. Zdá se, že Turečková skutečně vyzrává nejen jako nepřehlédnutelná interpretka, ale také v používaném výrazivu svého pohybového slovníku, při používání symbolů a v neomylném divadelním cítění co možná nejlepšího uchopení ztvárňovaného tématu a jeho vypointování.

To střední část večera, titulní Persistence of Losers, pod níž jsou jako choreografové společně podepsáni neméně zkušený Tomáš Rychetský a také jeho kolega Viktor Konvalinka, jakoby měla docela čitelné švy – aniž divák tuší skutečné rozdělení práce obou zúčastněných tvůrců. Dosti dlouhý a záhy tak trochu nudný úvod vlastně nemá s tanečním divadlem příliš mnoho společného. Teprve samotná „malá hříčka“ o ženách a mužích dnešní doby přinesla s originálním vyžití postelových matrací vtip a také tak trochu sžíravou ironii.

Vrcholem večera, byť vzhledem ke svým kvalitám až nadmíru stopážově krátkým, pak byla práce Side Effects pakistánského tvůrce Emira Faddy. Non-narativní choreografie uchvacující už od prvních kroků, k níž mají naši tanečníci jako jediní v Evropě práva na uvedení. Možná je to tak trochu smůla DekkaDancers, že předchozí dvě části večera se tak rázem ocitly ve stínu téhle skvělé tečky. Ale možná i na druhou stranu tak trochu ukazatel toho, jakým směrem sympatické taneční uskupení směřuje.

(foto P.Hejný)

White is colour of sorrow
Choreografie, kostýmy, scéna světelný design: Hana Turečková
Hudba: Alfréd Schnittke (Koncert pro klavír a smyčcový orchestr)
Tančí: Alexandre Katsapov, Ivanka Mikešová, Edita Raušerová, Kristýna Němečková, Jade Clayton, Tereza Kučerová, Jiří Waňka

Persistence of Losers (Umíněnost ztracených)
Choreografie: Tom Rychetský, Viktor Konvalinka
Hudba: Johann Johannsson, Nine Inch Nails, Death in Vegas, Avalanches, Seal, Diana Washington
Tančí: Tom Rychetský, Viktor Konvalinka, Jonáš Dolník, Tomáš Červinka, Natálie Rychetská-Benyovszká, Zuzana Šimáková, Sylva Nečasová, Aya Watanabe

Side Effects
Choreografie, koncept: Emir Fadda
Hudba: Muse
Projekce: Pavel Hejný, Tom Rychetský, DekkaDancers
Tančí: Tom Rychetský, Sylva Nečasová, Hana Turečková, Kristýna Němečková, Aya Watanabe, Alexandre Katsapov, Tomáš Červinka, Viktor Konvalinka

Nová scéna Národního divadla v Praze, 20.10.2010
DekkaDancers

www.novascena.cz

Mohlo by vás zajímat


1
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
1 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
0 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Anonymous

Dekka Dancers jsou pro mě kometou za kterou jsem vděčná – pro milovníka baletu a tance celkově, který vždy vycházel spíše z klasického či neoklasického repertoáru, to pravé ořechové a jen doufám, že toto uskupení bude mít co nejvíce příležitostí – jejich choregrafie jsou zábavné, podnětné a přitom si stále uchovávají pozitivní estetickou hodnotu. Jen tak dál a díky!