Hamburská Elbphilharmonie slaví rok. Jansons a Rattle dirigují klasiku 20. století

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Po premiéře Strausssova Zarathustry v listopadu 1896 se mladý Béla Bartók, který se právě nalézal v tvůrčí krizi, domníval, že se mu tu ukázal směr pro jeho vlastní umělecké usilování. Nesporné završení Bartókova uměleckého vývoje, který se ovšem ubíral podstatně jinými cestami, než mohl mladý skladatel předpokládat, představuje jeho Koncert pro orchestr. Obdobně jako Prokofjevova Pátá symfonie byl komponován za války (jeho bostonská premiéra se uskutečnila pouhých šest týdnů před moskevskou premiérou Prokofjevovy symfonie) a navzdory tíživým a skličujícím okolnostem svého vzniku jej autor sám označil za „dílo přitakající životu“.

Ve skladatelových intencích Simon Rattle vyzdvihl symfonický charakter skladby, aniž by potlačil koncertantní způsob, jakým se tu zachází s mnoha nástroji. Především druhá věta (Hra dvojic), budovaná na principu stálého střídání dvojic virtuózně se uplatňujících nástrojů (fagoty, hoboje, klarinety, flétny, trubky, postupně a v rozličných intervalech a různém rytmu zaznívající do sóla malého bubínku), vyvolávala představu divadelní scény, na níž popořadě vystupují různé typy charakterů a masek, nabízejících příležitost k exhibici nástrojového umění členů londýnského orchestru. Ale i v této větě, v níž dominují lehké rytmy, staccata a žertovné melodické ozdoby, kontrastní téma chorálu žesťů připomíná meditativní, tragickou náladu první věty (Introduzione), jež se plně rozvine v bolestné Elegii, v níž – obdobně jako v první větě – tísnivý smutek, navozený v hlubokých smyčcích, evokuje vstup opery Modrovousův hrad, a tím i osobní rozměr prožívaného smutku a úzkosti. Teprve bouřlivé Finále nechá za sebou jak úzkost a smutek obou lichých vět, tak i žert a ironický škleb sudých vět (karikatura písně z Lehárovy operety Veselá vdova a snad – podle některých – i Šostakovičovy Sedmé symfoniePřerušeném intermezzu) a vše strhne v dechberoucí moto perpetuo, uzavírající cyklické dílo oním přitakáním životu, které je v nemenší míře i přitakáním umění.

Smrt přechází do estetična: hudebník či umělec obecně je určen k tomu, aby tím, že smrt pojme do svého života, překonal každou diferenci mezi životem a smrtí a v uměleckém díle dosáhl trvalé celosti a úplnosti. Simon Rattle si se svým orchestrem doslova užíval Bartókových opojných melodií i divokých rytmů, nespouštěl však se zřetele sofistikovanou vnitřní strukturu celku. Především v posledních dvou větách se svým orchestrem rozpoutal gejzíry vitální vášnivosti a živelné energie, přecházející až v barbarskou agresivitu, jež spolu s důrazem na orgiastickou rytmiku a dynamiku mohla připomenout dva referenční snímky, které právě s Londýnskými symfoniky už v polovině šedesátých let natočili dva maďarští dirigenti: Georg Solti a Antal Doráti.

Sir Simon Rattle, jehož éra šéfdirigenta Berlínské filharmonie se v tomto roce definitivně uzavře, se v hamburské Elbphilharmonie poprvé představil se svým novým orchestrem, a hned v tom nejlepším světle. Koncert potvrdil, že ono čtvrté místo, na němž se Londýnští symfonikové umístili na žebříčku nejlepších orchestrů světa v již zmíněné anketě britského Gramophonu, je plně zasloužené. A Sir Simon Rattle, o jehož přístupu kupříkladu k německé romantice lze diskutovat a vést spory, znovu prokázal, že na poli hudby dvacátého století se pohybuje s naprostou suverenitou. Především však přesvědčil, že zůstává umělcem silné imaginace a fantazie.

Hodnocení autora recenze: 85%

 

Symphonieorchester des Bayerischen Rundfunks
Dirigent: Mariss Jansons
13. ledna 2018 Grosser Saal Elbphilharmonie Hamburk

program:
Richard Strauss: Also sprach Zarathustra. Tondichtung (frei nach Friedrich Nietzsche) op. 30
Sergej Prokofjev: 5. symfonie B dur, op. 100
přídavek:
Petr Iljič Čajkovskij: Panorama z baletu Šípková Růženka

***

London Symphony Orchestra
Dirigent: Sir Simon Rattle
Isabelle Faust (housle)
16. ledna 2018 Elbphilharmonie Hamburk

program:
Leoš Janáček: Předehra „Z mrtvého domu“
Elliott Carter: Instances
Alban Berg: Houslový koncert „Na památku anděla“
= přestávka =

Béla Bartók: Koncert pro orchestr Sz 116

www.elbphilharmonie.de

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na