Hudba Germain Tailleferrové voní Paříží

Germain Tailleferrová patří bezesporu mezi nejlepší skladatelky 20. století a lze se domnívat, že vzestup její popularity ještě přijde. V jejím početném díle, zasahujícím i velké scénické opusy, se zračí pestrá směsice vlivů hudebních stylů, slohů i žánrů, které se objevily v meziválečné Paříži, romantikou počínaje, impresionismem a neoklasicismem konče. Lze ještě zaznamenat i později aktualizované verze uvedených kompozičních metod. Při poslechu každé skladby se mi vracela myšlenka, jak je zastaralé slovníkové zařazení autorky, že „nikdy nepřekročila hranice impresionistické hudební mluvy“. Mezi provedenými skladbami by takovéto charakteristice odpovídalo jen drobné Impromptu pro klavír, ostatní však spěly do mladších kompozičních světů. Dnes se naopak zdá výše uvedený mix, který ve své tvorbě autorka využívá, nesmírně cenný a vysoce nadčasový.

Z díla Garmaine Tailleferrové zazněly dva sonátové cykly a několik drobných skladeb. Česká premiéra Sonáty champêtre pro hoboj, klarinet, fagot a klavír z roku 1972 se též současně stala vrcholem večera. Jedná se o neoklasické dílo s oduševnělými tématy i jejich formovými a nástrojovými zpracováními. Skladba se blíží svým ustrojením divertimentu. V první větě (Allegro moderato) probleskuje někde z dálky Mozartova Malá noční hudba, vše je však zahaleno do prostředí s neurčitým, modálně stylizovaným ukotvením akordického centra. V hudbě stále těká ambivalence h-b, která střídavě směruje její průběh do tónových konstelací s odlišnými vlastnostmi. Ve druhé větě (Andantino) hrají v dlouhých pasážích všechny nástroje současně, v poslechu pak je nutné role nástrojů v partituře neustále identifikovat a v průběhu skladby je též přehodnocovat, to znamená, že posluchač se musí zaposlouchat do nitra hudební faktury. Tento způsob formování hudebního proudu byl nový ještě v 60. letech 20. století! Třetí věta (Allegro vivace: Gaiement) pak nese silné známky toccatovosti. Skladbu provedli s velkým pochopením členové PKF – Prague Philharmonia hobojistka Lenka Filová, klarinetista Jan Brabec, fagotista Václav Fürbach za klavírní spolupráce Martina Fily. Věřím, že se na česká podia dostane častěji.

Z dalších cyklů Tailleferrové zazněla třívětá Sonáta pro housle a klavír č. 1 cis moll z roku 1921. Objevuje se v ní její silná tvůrčí přednost držet dlouhé melodické linie v neutuchajícím výrazovém záběru. Ano, to je romantický prostředek (který by leckdo z dnešních komponistů také chtěl umět), ale jeho efektivní využití umí zapojit do své tvorby jen omezený počet talentovaných skladatelů. Pod tonální dlouhodechou houslovou linií se však u Tailleferrové děje mnohé z hudby 20. století: z oblasti souzvuků, polyfonie, kinetiky i statiky. Takto vzniklé inovace v partnerských vrstvách pak zapříčiňují celkový vzrušující poslechový zážitek. Všechny záhyby skladby vystihli houslista Jan Adam a klavírista Martin Fila. Jejich pojetí akcentovalo spíše civilní polohy díla. Romantizující fráze vyznívaly možná až příliš chladně, ale i tento interpretační názor jak vidno má své opodstatnění a musí se akceptovat.

Jako pendant k sonátám Tailleferrové byla zařazena Sonáta pro klarinet a fagot FP 32a od Francise Poulence, která vznikla cca rok po výše popsané sonátě houslové. Krajní věty Poulencovy skladby přinášejí rozpustilou, do disonancí zašpičatělou hudbu, ve třetí větě navíc hudbu tempově těkající. Volná věta se pohybuje překvapivě v tonální sféře, tedy poněkud nesourodě vůči větám ostatním. Tailleferrová je při řešení vztahů mezi větami sonátového cyklu homogennější! Poulencova skladba zaznamenala ovace publika díky své veselosti, kterou předali s nadšením klarinetista Jan Brabec a fagotista Václav Fürbach. Klarinetista s klavíristou Martinem Filou pak ještě provedli drobnou líbivou Arabesque od Germain Tailleferrové, klavírista pak ještě její Pastorale a již zmíněné Impromptu. Vždy to byly okouzlující skladby, které podnítily příjemné pocity a interpreti na nich ukázali své technické i výrazové dovednosti.

Stále více se dnes ukazuje, že osud díla skladatele, který tvořil s velkým úsilím a zaujetím, není navždy zpečetěn jeho úmrtím a že dílo skladatele nemusí být navždy zapomenuto, i když to tak těsně po jeho odchodu vypadá. Jsem přesvědčen, že další posluchači na skladby Germaine Tailleferrové čekají a že se počet sympatizantů s tvorbou této skladatelky bude zvyšovat. Důležitý krok k oživení zájmu byl tímto koncertem učiněn.

Tailleferre. Poulenc
23. května 2022, 19:30 hodin
Barokní refektář Profesního domu MFF UK

Program:
Germaine Tailleferre: Sonáta pro housle a klavír č. 1
Germaine Tailleferre: Arabesque pro klarinet a klavír
Germaine Tailleferre: Sonáta champêtre pro hoboj, klarinet, fagot a klavír
Germaine Tailleferre: Pastorale pro klavír
Francis Poulenc: Sonáta pro klarinet a fagot FP 32a

Účinkující:
Jan Adam – housle
Lenka Filová – hoboj
Jan Brabec – klarinet
Václav Fürbach – fagot
Martin Fila – klavír