Jak nové vedení Slovenského národního divadla napravuje chyby svých předchůdců?

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Ministerstvo však ani v minulosti nehýřilo ochotou „bezhlavě“ posílat divadlu neustále další a další peníze, protože mělo (a do značné míry i oprávněně) pocit, že se prostředky v divadle neefektivně plýtvá, přičemž na straně divadla nebylo vidět žádnou vůli instituci reformovat. Nyní je však vůle k efektivnějšímu spravování snad nejvýraznějším leitmotivem nového týmu, takže v tomto směru nemůže mít ministerstvo žádné výhrady.

U nás se, na rozdíl od jiných divadel ve světě, rentabilita inscenace nesleduje. Kulisy k těm starým a úspěšným se po vyřazení většinou zničí, neboť na jejich skladování nejsou prostory. Vyhodnocovat cokoliv dnes není možné také proto, že divadlo neví, kdo jsou jeho návštěvníci. Platforma Ministerstva kultury SR „Návštěvník“, přes kterou si diváci kupují vstupenky, neposkytuje divadlu možnosti zpětné analýzy dat kupujících, se kterými by pak divadlo mohlo dále relevantně pracovat. Pokud se však bavíme o efektivitě fungování, divadlo by mělo vědět, kdo jsou jeho diváci, respektive kterým věkovým kategoriím se líbí jaké typy inscenací a podobně. Rozdíl oproti minulosti je v tom, že nové vedení si tuto potřebu evidentně uvědomuje a i proto uvažuje nad vlastní platformou prodeje lístků, která by zadané parametry sledovala.

Historicky u nás dlouhodobě panovalo přesvědčení, že ředitelem národního divadla by měl být umělec a tak to i většinou bylo. Ten sice mohl kompetentně rozhodovat o uměleckých otázkách, ale přirozeně nemohl být stejně dobře zorientovaný v otázkách legislativy a financování – což se ukázalo jako velký nedostatek. Výkonní umělci nemají dostatek informací o procesech v oblasti managementu, což přirozeně musí vést – a také vedlo – k voluntaristickým rozhodnutím a chaosu.

Slovenské národné divadlo (foto Slovenské národné divadlo)
Slovenské národné divadlo (foto Slovenské národné divadlo)

Vedení SND svůj ozdravný plán oficiálně představilo zřizovateli. „V návrzích jsou zohledněny opatření v souvislosti s pandemií a postup přípravy opětovného návratu do řádného uměleckého provozu ve snaze zabránit nesolventnosti SND v aktuálním roce,“ uvádí se na facebookové stránce Ministerstva. Ozdravný plán nyní čeká na své posouzení a případnou oponenturu, přičemž na tomto procesu má participovat i Institut kulturní politiky.

I v době pandemie operní domy ve světě zkoušejí, streamují a vystupují alespoň v online prostoru, ale SND na to momentálně ani nemá peníze. Činohra má z minulosti nahrané nějaké představení, které je dnes možné streamovat, avšak opera a balet nemají v „zásobě“ téměř nic, co by se dalo použít.

Ministerstvo kultury, zdá se, situaci chápe: „Ministerstvo kultury nám potvrdilo naše žádosti o prioritní projekty, které nám umožní připravit alespoň minimální počet premiér. Podepsaný kontrakt (ten původní – poznámka autora) nám totiž určuje nula premiér s nulovým finančním krytím. Takže prioritní projekty jsou jedinou možností … Máme v plánu natočit dvě operní a jedno baletní představení,“ říká Matej Drlička.

Součástí příjmů divadla jsou za normálních okolností i vlastní výnosy, které jsou převážně výnosy z prodeje vstupenek a v menší míře i z komerčních pronájmů. V nejlepších letech se vlastní výnosy pohybovaly kolem čtyř milionů eur. Pro tento rok je snahou dosáhnout 1,5 milionu eur za předpokladu, že divadlo začne s divadelní sezónou v září (s omezenou kapacitou). V pandemickém roce je však velmi těžké vypočítat, jaké budou výnosy vstupenek a pronájmů. Momentálně je divadlo bez těchto vlastních příjmů a je odkázáno výlučně na peníze ze státního rozpočtu.

Slovenské národné divadlo (foto Slovenské národné divadlo)
Slovenské národné divadlo (foto Slovenské národné divadlo)

Jen pro zajímavost, pražské Národní divadlo má rozpočet více než 50 milionů eur. Mají přitom stejný počet budov a téměř stejný počet zaměstnanců. Divadlo v Brně je spolufinancované městem a má také vyšší rozpočet na sezónu, než SND. Je přitom městským divadlem, zatímco SND je divadlem národním. Takovým, které by teoreticky mělo být výkladní skříní slovenského divadelnictví.

„Umělecká činnost se plánuje s velkým předstihem. Dnes bychom měli přemýšlet už o sezoně 2022/2023. Potřebujeme uzavřít smlouvy s kreativním týmem, vyrobit kostýmy, rozvrhnout si herní plány a nastavit marketing. K tomu potřebujeme předvídatelný rozpočet, který nebude likvidační, ale umožní nám trochu dýchat a pokryjeme jím i nějaké investice. Nelze fungovat systémem, že žijete ze dne na den a doufáte, že budete mít na mzdy,“ říká ekonomický ředitel SND Matej Bošňák a pokračuje: „Lze pracovat s moderními technologiemi, dají se vyrábět odlehčené kulisy nebo používat hliník namísto oceli, ale materiál je třeba nakoupit a stejně musíte pořídit technologie, kterými to lze vyrábět. Jste najednou v začarovaném kruhu, pokud na to peníze nemáte…“

Příspěvkové organizace žijící ze státních peněz, jakou je i Slovenské národní divadlo, bývají obvykle byrokratickým mikrosvětem silně izolovaným od racionality a efektivnosti. Umí být extrémně demotivující prostorem, protože je v nich těžko prosadit jakékoliv změny. SND je přesně takovým kolosem a pootočit jeho směr je obtížné z důvodu pomalosti, strnulosti a složitosti procesů, což v privátním prostředí – odkud většina členů nového řídícího týmu přichází – neexistuje. Jednatel soukromé společnosti, pokud se rozhodne provést nějaký krok, který považuje za dobrý, tak ho okamžitě zrealizuje. Zde je však všechno mnohem složitější.

Matej Bošnák (foto Slovenské národní divadlo)
Matej Bošňák (foto Slovenské národní divadlo)

Na měnění lety zaběhlých stereotypů je zapotřebí i odvaha. Některé změny totiž mohou být i lidsky velmi nepříjemné a bolestivé. Například v opeře bude třeba provést změny v sólistickém ansámblu – a to jsou vždy velmi citlivé věci. Něco už naznačil umělecký ředitel opery Dalibor Jenis v podcastu SND. Podle něj kdysi byla devizou naší první operní scény skutečnost, že možnost zpívat velké role dostávali i třicátníci, respektive mladí zpěváci, kteří jen nedávno vyšli ze škol. Pak se však všechno změnilo a prostor pro mladé se v národním divadle uzavřel. Ti, kteří byli talentovaní, odešli do zahraničí, poněvadž na Slovensku o ně nebyl zájem. Výsledek? V sólistickém ansámblu SND jsou dnes jen dva lidé pod čtyřicet let a žádní zpěváci pod třicet. Za to jsou tam mnozí nad 55 let – v ansámblu je šest důchodců. Nikdo z předchozích ředitelů tuto otázku takto radikálně neotvíral, protože jde svým způsobem o píchání do vosího hnízda. Na druhé straně, pokud kvalitním mladým zpěvákům nedáme šanci, dají jim ji jinde.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


3 2 votes
Ohodnoťte článek
1 Komentář
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments