Jak se Janáček seznámil s Bystrouškou

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5
  6. 6
  7. 7
  8. 8
  9. 9
  10. 10

Pro operní divadlo byla Bystrouška jistě neobvyklá nejen tím, že pěvci měli zpívat, ba co více – herecky imitovat zvířata, ale také velmi častou koexistencí lidských a zvířecích postav v rámci jedné akce. A ovšem také koexistencí dospělých zpěváků s dětskými. Janáček si s tím nelámal hlavu a nehledal nějaký jednotící systém – a tak je Komár určen pro dospělého zpěváka, zatímco živočichy proporčně větší jako například Cvrčka nebo Skokánka mají hrát a zpívat děti… V podrobných a četných scénických poznámkách se Janáček nestaral o to, zda a jak se příslušná scéna dá herecky ztvárnit, a zkrátka psal, co si představuje: „…skokánek zděšeně uskočí a padne Revírníkovi zrovna na nos“, „Kohout načepýří ocas, vynese se obloukem a spustí na okraj jámy,“ a podobně. Také v otázce kostýmů a vzhledu zvířat nechává Janáček divadelníkům, zdá se, naprostou svobodu – Bystrouška má sukni i oháňku, jednou má nos, podruhé čenich… Janáček nám naznačuje, že neexistují na jedné straně „lidé“ a na druhé „zvířata“, nýbrž že všichni jsou takříkajíc z téže líhně. Proto Janáček také přichází s lidsko-zvířecími paralelami u některých dvojrolí jako Rechtor-Komár, Paní revírníková-Sova a  nejpropracovaněji pochopitelně u Jezevce a Faráře. Ve prospěch této paralely dokonce nechává vyhnaného Jezevce v následující scéně přijít ve Farářově podobě do hospody a oznámit, že byl přeložen do jiné farnosti. Hospodský Pásek ho pak vyruší poněkud nejasným oznámením, že za ním jdou jeho noví nájemníci – totiž vlastně ti, kteří ho jako Jezevce před chvílí vyhnali z lesního doupěte.

Janáčkův přístup je – přes veškerý naturalismus námětu – velkoryse poetický a stylizovaný. Pohrává si s lidmi, zvířaty i s časem. Jeho postavy mluví tu spisovně, tu zase v nářečí, jejich dialogy jsou plné výpustek, zkratek a náznaků. Spojuje svou krajně expresivní hudbu s životní banalitou. Tím vším navenek vybočuje z konvencí a – jak je jeho zvykem – provokuje.

Rozhřešení
Bylo řečeno, že Bystrouška je Janáčkovou osobní zpovědí. Nezbývá než na závěr zjistit, komu se Mistr zpovídá. Dejme naposledy slovo hospodyni Máře: „Když se začala v Brně dávat pánova opera Bystrouška, přišel k nám P. Niče, kaplan u sv. Tomáše. Jak jsem mu otvírala, řekl mi: Váš pán mi slíbil lístek na Bystroušku, ale jdu k vám nerad, on prý vystoupil z církve.“ Připojme, co k tomu říká sova na jednom místě Těsnohlídkova románu: „Hanba je to dost veliká, že lidi pánbička nechcó znat. Do kostelů jé, chudáčka, zavírajó jak ftáka do klece, byť si byl nejraději venku, pod oblohó mezivá nama, na každé snítce, na každém kvítku, v každém kalíšku. Ty nestydy bezbožné si jé vyřezávajó ze dřeva, pomyslijó si, jak nudrplét nebo z kameňa jé tesajó jak koryto. Tfi, a ti chcó někomu namluvit, že só k obrazu božímu stvořeni.“ A úplně nakonec, co píše Leoš Janáček roku 1927 ve fejetonu Lidových novin o tom, jak vznikla jeho mše, ta originální a provokativní – Glagolská: „Vždy vůně vlahých lesů luhačovských – byla kadidlem. Chrám mi rostl v obří velikost hor a rozklenutého nebe do dálek zamlžených, zvonečky v něm zvonilo stádo oveček. Svíce, vysoké jedle v lese a zažehnuty hvězdami…“ Amen.

Autor je dramaturgem Opery Národního divadla v Praze
***

Leoš Janáček:
Příhody lišky Bystroušky
Hudební nastudování: Robert Jindra
Dirigent: Robert Jindra / Zbyněk Müller
Režie: Ondřej Havelka
Scéna: Martin Černý
Kostýmy: Kateřina Štefková
Choreografie: Jana Hanušová
Sbormistr: Martin Buchta
Sbormistr Kühnova dětského sboru: Jiří Chvála
Dramaturgie: Ondřej Hučín
Orchestr Národního divadla
Sbor Národního divadla
Kühnův dětský sbor
Balet Opery Národního divadla
Premiéra 20. března 2014 Národní divadlo Praha

Bystrouška – Lenka Máčiková / Alžběta Poláčková
Lišák – Kateřina Jalovcová / Michaela Kapustová
Revírník – Jakub Kettner / Svatopluk Sem
Rechtor / Komár – Jaroslav Březina / Jan Vacík
Farář / Jezevec – Jiří Sulženko / Luděk Vele
Lapák – Václava Krejčí Housková / Jana Sýkorová
Revírníková / Sova – Jitka Burgetová / Jitka Svobodová
Kohout / Sojka – Sylva Čmugrová / Jana Horáková Levicová
Chocholka – Olessia Baranová / Michaela Šrůmová
Pásková / Datel – Yvona Škvárová / Lenka Šmídová
Harašta – Jiří Brückler / Jiří Hájek
Pásek – Vladimír Doležal / Jan Markvart

Fotografie Leoše Janáčka jsou publikovány se svolením jejich majitele, Oddělení dějin hudby Moravského zemského muzea v Brně
Ostatní ilustrace jsou malý výběr z  „pitominek z Akademie“, tedy původní kresby Stanislava Lolka

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]
  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5
  6. 6
  7. 7
  8. 8
  9. 9
  10. 10

Hodnocení

Vaše hodnocení - Janáček: Příhody lišky Bystroušky (ND Praha)

[yasr_visitor_votes postid="98908" size="small"]

Mohlo by vás zajímat