Klasická hudba ve věku „Me Too“

Vše má ale také odvrácené strany mince. Pokud má publicita nového případu sexuálního obtěžování tu moc okamžitě ukončit kariéru známé osobnosti, křivé obvinění se tak může stát snadným nástrojem osobního zviditelnění i msty. Ať už jde však o skutečné oběti jakéhokoliv druhu násilí či naopak vykonstruované kauzy, v maximu případů je téměř nemožné doložit jasné důkazy o incidentu, zejména pokud se odehrál před více lety.

Lze též sledovat určité geograficky zakořeněné tendence, stavět se s jistou mírou zaujatosti za jeden či druhý tábor. Zatímco v USA stojí veřejnost jednoznačně, až nekriticky, proti obviněným, v Evropě a Rusku bývají rozšířeny časté názory se silnými předsudky proti žalobcům.

Kanadské CBC Radio Two například od ledna 2018 neuvádí jméno Charlese Dutoita na nahrávkách, které vysílá, jako lepší možnost, než tyto nahrávky zcela vyřadit z vysílání, jak tomu například učinila rozhlasová stanice klasické hudby WRTI ve Philadelphii.

Rozdíl přístupů je vidět v nedávném případu tenoristy Plácida Dominga. Poté, co byl letos Domingo obviněn ze sexuálního obtěžování, přední evropské operní domy, hudební festivaly i kolegové z oboru se předháněli v projevování solidarity, na rozdíl od institucí amerických, kde byl Domingo nucen vyklidit prestižní pozice včetně vedoucích postů v MET a Los Angeles.

Dominga v roce 2019 obžalovalo celkem osm pěvkyň a jedna baletka, načež případy se datují do 80. let. Odehrávaly se v prostředí, kde měl Domingo výsadní pozici a hierarchické postavení. Agentura AP informovala o „více než třiceti pěvcích, tanečnících, orchestrálních hudebnících, pracovnících jevištní techniky, hudebních pedagozích a jedné správkyni budovy, svědčících o Domingově nevhodném, sexuálně zabarveném chování.“

Domingo uvedl: „Domníval jsem se, že mé chování bylo vždy vítáno a přijímáno se souhlasem.” Poukazoval též na to, že „pravidla a normy, které nyní převažují, jsou zcela odlišné od těch v minulosti.“

Domingo však stále zůstává populární. Podle hudebního kritika Normana Lebrechta vyšel celý případ do ztracena proto, že osm z devíti obvinění jsou anonymní a Angela Turner Wilson, jediná osoba, která s obviněním vystoupila veřejně, uznala, že oponovat Domingovým návrhům nemělo na její kariéru negativní dopad. Po devíti žalobkyních se už nikdo neobjevil. Domingo je oblíbený mezi kolegy a známý pro svou filantropickou činnost. Je jedním z mála jmen klasické opery, které se těší popularitě široké veřejnosti po celém světě, a ať už je na plakátech portrétován s taktovkou či bez ní, pokladna má vždy vyprodáno. Svět klasické hudby ho tedy do jisté míry potřebuje.

K několika případům se aktivně vyjádřila operní hvězda Anna Netrebko s řadou problematických tvrzení. V dubnu 2018 prohlásila, že ve světě klasické hudby problém sexuálního obtěžování neexistuje: „Nikdo vás nikdy nebude k ničemu nutit. Nikdy,“ sdělila v rozhovoru na britské rozhlasové stanici Classic FM. „Pokud se tak stalo, znamená to, že to bylo dovoleno.“ Tato ruská sopranistka se na sociální síti Instagram v srpnu 2019 zastala Dominga a uvedla, že se těší na svou oblíbenou roli ve Verdiho opeře Macbeth a na vystupování po boku “fantastického Plácida Dominga”.

Mnohé obviněné osobnosti v Evropě získaly zastání svého okolí. Řada případů vyzněla do ztracena, některé byly přísně potrestány.

Profesor hudby na hudební akademii v Mnichově a rektor salcburského Mozartea Siegfried Mauser byl již roku 2016 obžalován za tři případy sexuálního obtěžování a jedno anální znásilnění, za které byl roku 2018 odsouzen k trestu dvou let a devíti měsíců ve vězení. Mauserův případ vyvolal veřejnou kontroverzi a ostrou veřejnou debatu. V listopadu 2018 řekla Nike Wagner, pravnučka skladatele Richarda Wagnera a ředitelka festivalu Beethoven Fest v Bonnu, že Mauser je obětí potřeby škodit. Peter Sloterdijk ve svém projevu na festivalu filozofie Phil.Cologne v Kolíně nad Rýnem označil soudní rozhodnutí za pustý symptom současné neo-puritánské prudérnosti, tedy společenského a politického jevu, rozkládajícího úspěchy sexuální revoluce v 60. letech.

Na druhou stranu v Nizozemí, Pieter Jan Leusink, zakladatel místních souborů The Leusink Bach Orchestra a The Bach Choir of the Netherlands, byl obviněn ze sexuálního deliktu, následky se však na jeho veřejné a koncertní činnosti neprojevily.

Generální manažer římské Opery Carlo Fuortes oznámil, že proti Danielle Gattimu nebylo započato žádné stíhání proto, že obvinění sahají až dvacet let nazpět. „Nemůžeme odsoudit nikoho bez řádného vyšetřování. Domnívám se, že by to bylo velice nebezpečné,“ uvedl Fuortes.

Mluvčí Petrohradské filharmonie odmítli jakkoliv reagovat na otázky okolo Charlese Dutoita.  „Více než on, mě zklamal svět klasické hudby,“ uvedla Paula Rasmussen, americká pěvkyně, která tvrdí, že ji Dutoit před třiceti lety k sobě násilím tisknul a snažil se strčit její ruku do svých kalhot. „Nikdo ho nenutí nic vysvětlit, nebo se omluvit. A proto lidé (v podobných případech) raději mlčí.“

„Dokazuje to, že svět klasické hudby nechce přiznat, že je tu problém.“ řekla francouzská pěvkyně Anne-Sophie Schmidt, která v Dutoitově kauze vystoupila s podobnou zkušeností. „Dostávám zprávy – Facebook, maily – od mladých pěvkyň, které děkují, že jsem promluvila.“ Na druhou stranu dodává: „Říkají, že si to mohu dovolit, protože jsem už ve výslužbě. Kdyby se to prý stalo jim, budou se bát s tím vystoupit na veřejnost.“

Problematikou „Me Too“ v klasické hudbě se zabývala již řada médií, avšak bez uspokojivého shrnutí. To co se zdá v tuto chvíli přínosnější, než je snaha ospravedlnění a rozuzlení jednotlivých případů, je pravděpodobně debata nejen o existenci sexuálního obtěžování, ale i špatného chování a zneužívání moci ve sféře klasické hudby. Nevhodným či dokonce despotickým přístupem k orchestrálním hráčům prosluli například dirigenti jako Daniel Barenboim, Krzysztof Urbański či Sir John Elliot Gardiner. Tyto i jiné osobnosti si jsou ovšem schopné udržet svoji silnou pozici bez větších následků.

Na pořad dne přicházejí otázky, jak dlouho má trvat trest bojkotem osobností, které se prohřešily a jak odlišit pravdu od křivých nařčení. Jisté však je, že i ta nejvyšší úroveň uměleckých kvalit neospravedlňuje nevhodné chování či dokonce zločin.