Kontroverzní Lolita: Od románu k filmu, muzikálu a opeře

  1. 1
  2. 2
  3. 3
Lolita ruského skladatele Rodiona Ščedrina, první operní premiéra nové sezony pražského Národního divadla, je adaptací proslulého (a kontroverzního) bestselleru rusko-amerického spisovatele Vladimira Nabokova z roku 1955 (české premiéry opery 3. a 5. října 2019 na scéně Stavovského divadla v režii Slávy Daubnerové a v hudebním nastudování Sergeye Nellera). Pojďme se blíže podívat na toto nejznámější Nabokovovo románové dílo, na jeho adaptace filmové či divadelní a právě na Ščedrinovu operu.
Vladimir Nabokov (archiv OP)

Nabokovova Lolita
„Lolita, světlo mého života, žár mých slabin. Můj hřích, má duše. El-ó-el-í-té-á: špička jazyka se vydává na třístupňovou procházku patrem a na ,-tři!‘ ťuká o zuby. Lo. Li. Ta.“ Tak začíná Nabokovův román a je to jeden z nejkrásnějších a nejpoetičtějších začátků, jaký ve světové literatuře najdeme. Ocitujme ještě druhý odstavec: „Byla Lo, prostě Lo, každé ráno, kdy vstoje a v jedné punčošce měřila metr pětapadesát. Lolou byla v kalhotách. Dolly jí říkali ve škole. Jako Dolores se podepisovala. V mém objetí však byla vždycky Lolitou.“ Citujeme-li Lolitu v českém překladu, pak se sluší uvést, že jeho autorem je Nabokovův dvorní překladatel do češtiny Pavel Dominik. Lolita u nás vyšla poprvé v roce 1991 a Pavel Dominik za ni získal vůbec první Cenu Josefa Jungmanna za nejlepší překlad roku. Od té doby se dočkala několika dalších českých vydání a na našem knižním trhu je v posledních letech stále.

Lolita (1955) je třetím anglicky psaným románem Vladimira Nabokova (1899–1977), jehož život by se dal rozdělit na čtyři zhruba dvacetiletá období: dětství, dospívání a studia v Rusku (pocházel ze zámožné a vážené petrohradské rodiny právníka a politika ze starého šlechtického rodu, jeho matka byla dcerou bohatého obchodníka se zlatem a po různých životních zákrutech dožila a je pohřbena v Praze, kde dodnes žije také Nabokovův prasynovec Vladimír Petkevič, lingvista a překladatel); odchod rodiny z Ruska v roce 1919 po bolševické revoluci a dvacetiletí prožité nejprve na studiích v Cambridgi (do roku 1922, kdy byl Nabokovův otec zabit v Berlíně při atentátu), pak v Berlíně (1922–1937), kde začal psát a stal se postupně pod pseudonymem Sirin nejvýraznějším ruským exilovým spisovatelem, a v Paříži (1937–1940); dvacet let prožitých v Americe (americkým občanem se Nabokov stal v roce 1945), kde přednášel na Wellesley College a pak na Cornellově univerzitě, začal psát anglicky a proslavil se Lolitou a dalšími romány po celém světě už pod svým jménem; návrat do Evropy v roce 1960 – až do smrti pak žil Nabokov s manželkou Vérou (1902–1991) v Montreux ve Švýcarsku. Měl jediného syna Dmitrije (1934–2012), operního pěvce a překladatele.

Vladimir Nabokov (zdroj Getty images)

Nabokov psal nejprve rusky a vedle řady povídek, jež česky vyšly kompletně ve třech svazcích, napsal osm rusky psaných románů a jednu novelu: Mášeňka (1926), Král, dáma, kluk (1928), Lužinova obrana (1930), Slídil (též pod názvem Oko, 1930), Hrdinský čin (1931), Smích ve tmě (1933), Zoufalství (1936), Pozvání na popravu (1938) a vrcholný román Dar (1938/1952). Kromě Hrdinského činu již byly všechny tyto knihy přeloženy do češtiny. Pak následovalo osm anglicky psaných románů: Skutečný život Sebastiana Knighta (1941), Ve znamení levobočka (1947), Lolita (1955), Pnin (1957), Bledý oheň (1962), Ada aneb Žár (1969) – ty oba patří k vrcholům jeho tvorby, Průzračné věci (1972) a Podívej, harlekýni! (1974); kromě posledních dvou vyšly všechny i česky. Do češtiny byla přeložena také Nabokovova krásná autobiografie Promluv, paměti z roku 1966. Nedokončený zůstal román Lauřin originál (fragment vyšel v roce 2009). Vedle těchto prozaických děl napsal Nabokov také několik divadelních her, dva různé scénáře k filmové Lolitě a knižně byly publikovány i jeho přednášky a eseje o ruské i světové literatuře. Do angličtiny též přeložil několik děl, například Puškinova Evžena Oněgina (jehož opatřil i rozsáhlým komentářem). Sám překládal nebo se podílel na překladu svých děl z ruštiny do angličtiny či naopak. V obou jazycích dosáhl naprostého stylistického mistrovství. Patří k nejlepším a nejproslulejším spisovatelům 20. století. Kupodivu nikdy nedostal Nobelovu cenu za literaturu. Sedmkrát byl finalistou americké National Book Award. Kromě literatury byly jeho velkou vášní šachy a studium motýlů, o čemž psal nejen ve svých románech či povídkách, ale také v odborných článcích (včetně šachových úloh).

První vydání Nabokovovy Lolity, The Olympia Press 1955 (archiv autora)
  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na