Operní panorama Heleny Havlíkové (247)

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5
Zdlouhavá zastávka Lolity v Praze. - Bacha pro všechny zachránil Czech Ensemble Baroque. - Inspirace na dny příští.
Pelageya Kurennaya – R. Ščedrin: Lolita – Státní opera / Národní divadlo 2019 (foto Patrik Borecký)

Zdlouhavá zastávka Lolity v Praze
Letošní sezonu opery Národního divadla zahájil soubor Státní opery českou premiérou opery Rodiona Ščedrina Lolita. Hudební nastudování bylo svěřeno Sergeyovi Nellerovi a režie Slávě Daubnerové. První i druhá premiéra 3. a 5. října 2019 ve Stavovském divadle se konaly za osobní účasti skladatele.

Ruský skladatel a klavírista Rodion Ščedrin (*1932) je vedle orchestrálních, komorních a vokálních skladeb (mimo jiné také režimu poplatného oratoria Lenin v srdci lidu z roku 1969) nebo filmové hudby také autorem řady baletů (které skládal převážně pro svou manželku Maju Pliseckou) a sedmi oper. K těm si (s výjimkou té první) psal libreta v ruštině sám (poslední Vánoční pohádku z roku 2015 zkomponoval na motivy pohádky Boženy Němcové O dvanácti měsíčkách). Premiéra jeho třetí opery Lolita (1992), podle ruské verze stejnojmenného románu Vladimira Nabokova, se konala v roce 1994 v Královské švédské opeře ve Stockholmu a přes počáteční protesty proti jejímu uvedení, byla přijata příznivě. V Rusku zazněla poprvé v roce 2003 v Permu. Původně více než tříhodinovou operu skladatel pro další uvedení ve Wiesbadenu v roce 2011 zkrátil a pro pražské Stavovské divadlo navíc zredukoval i instrumentaci. Pro pražské provedení by bylo lépe libreto přeložit do češtiny – ruština v přesných dobových reáliích americké „cesty“ vnášela do našeho provedení cizorodé asociace, které skladatel nejspíš nezamýšlel.

V roce 1953, kdy ruský a později americký spisovatel Vladimir Nabokov (1899-1977) Lolitu dokončil, byl román o sexuálním vztahu či spíše posedlosti čtyřicetiletého intelektuála Humberta dvanáctiletou dívenkou, „nymfičkou“ Lolitou společensky zcela nepřijatelné a skandální. Když román v roce 1955 vydalo pařížské nakladatelství Olympia Press, byl považován za pornografický a v Británii i Francii vyvolával zákazy. Bestsellerem (tj. nejlépe prodávanou knihou) se postupně stal až po vydání v USA v roce 1958. V šedesátých letech byl Nabokov dokonce několikrát navržen na Nobelovu cenu za literaturu (nakonec ji nedostal). Kritika u Nabokova většinou oceňuje jeho virtuózní zacházení s jazykem (zvláště, když druhou polovinu svých prací napsal v angličtině), ale Lolita pro své problematické téma nikdy nebyla přijata jednoznačně a vyvolává dodnes diskuse o míře a hranicích umělecké svobody. „Případ Lolita“ můžeme dnes vnímat i jako doklad postupného proměňování morálních i odborných kritérií v pohledu na dříve tabuizovaná témata odlišných sexuálních orientací a preferencí.

V několika rozhovorech před českou premiérou Rodion Ščedrin objasňoval, že Nabokovova kniha je pro něj „studnicí filozofických úvah o pominutelnosti života, o tom, co je ženská krása a o její neuchopitelnosti“, její děj vnímá až na druhé koleji a pro operu považuje „zakázaný příběh“ za skvělý námět. Pro potřeby libreta a divadelního provedení děj zhutnil, fabuli rozložil do několika vrstev: základní linií vývoje vztahu Humberta, Lolity, její matky a Quiltyho komentují chóry soudců/svědomí, dětské (v Praze dívčí) modlitby k Panně Marii, které Humbertovu nezvladatelnou sexuální posedlost prolínají filozofujícími úvahami o pokoušení, hříchu a vině. Ščedrin příběh vypráví jako retrospektivu při soudním procesu, protože rozuzlení skoro detektivní zápletky, Humbertovu vraždy Quiltyho, prozradí už v úvodu a Quilty pak operou prochází jako mefistofelský přízrak.

R. Ščedrin: Lolita – Státní opera / Národní divadlo 2019 (foto Patrik Borecký)

Taková struktura libreta svědčí o skladatelových zkušenostech s hudebním divadlem, stejně jako zhudebnění o jeho znalosti principů opery: Ščedrin využívá střídání melodicky výrazně tvarovaných dramatických dialogů s áriemi jako monology, v nichž se postavy představují nebo rozvíjejí své vnitřní úvahy. Vokální části prokládá instrumentálními mezihrami, mění výrazově kontrastní plochy, pomáhá posluchači zvukomalbou drnčení telefonu, smutečních zvonů nebo citacemi z Carmen. Hned v úvodu využívá „tajemství“ řady alikvótních tónů pro symbol „čisté krásy“. Jako svého druhu komická intermezza zařadil Ščedrin čtyři reklamní vsuvky (na kondom, dveřní zámek, motel s mořskými pannami a camelky) pro vyjádření konzumního charakteru americké společnosti.

Nakolik je Nabokovův román skutečně skvělým námětem pro operu, a především zda je vůbec možné tuto literární předlohu založenou na jazykové virtuozitě při líčení Humbertových pocitů zredukovat do libreta a převést do jevištní podoby, zůstává po obou pražských premiérách Ščedrinovy opery otevřená otázka. Dosavadní pokusy (román zfilmovali režiséři Stanley Kubrick a Adrian Lyne a vznikla i jeho divadelní a muzikálová verze) výraznější umělecký, ale ani komerční úspěch nepřinesly. Hlavně proto, že středobodem Humbertových sexuálních fantazií a posedlostí (ať jsou jakkoli překrývány či lépe „maskovány“ filozofujícími úvahami) je konkrétní dvanáctiletá dívka, které Humbert zásadně a neblaze zasáhne do života. Sexuální styk s osobou pod hranicí stanovenou zákonem, je dosud – i při proměnách společenské tolerance v oblasti sexuální orientace a preferencí – stále trestným činem v USA, v Rusku i u nás. Z pohledu platného zákona Lolitin příběh není „na druhé koleji“, ať už jakkoli apartně a umně zabalen. Pokusy o převedení tématu na jeviště jsou navíc limitovány tím, že dětský věk objektu vášně je nutnou podmínkou a „spouštěčem“ Humbertovy posedlosti. Dospělé ženy ho nepřitahují a režie je tak postavena před neřešitelný problém, jak nymfičku v inscenaci „nahradit“.

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na