Krvavé housle. Gabriela Demeterová na Hudebním fóru Hradec Králové

Skladba, jejíž název figuruje v titulku tohoto článku, byla 2. listopadu poslední položkou v programu letošního festivalu současné světové symfonické hudby Hudební fórum Hradec Králové. Završila čtvrtý festivalový večer výrazným způsobem – stejným dílem díky americkému skladateli Johnu Coriglianovi, sólistce Gabriele Demeterové i rozhlasovým symfonikům a Andreasi Sebastianu Weiserovi.
Gabriela Demeterová, Andreas Sebastian Weiser, SOČR – Hudební fórum Hradec Králové 2017 (zdroj archiv autora)

Autor získal koncem devadesátých let za hudbu ke stejnojmennému filmu Oscara. O pět roků později měl v Baltimore premiéru jeho Houslový koncert „The Red Violin“, který vychází z témat filmové hudby, ale je svébytnou dokomponovanou koncertní kompozicí. Motivicky jde o nepřeslechnutelnou skladbu, koncepčně a výrazově vyhrocenou, o expresivní a výmluvnou, z hlediska sólisty technicky mimořádně náročnou věc, která nijak nepodporuje obvyklé představy o houslích coby původci tónové krásy. Sólový nástroj je v Coriglianově skladbě nositelem dramatických hudebních myšlenek, promlouvá drsně a naléhavě.

Reklama

Zmíněný film, jehož atmosféra v Houslovém koncertu zůstává přítomna, je přízračným příběhem houslaře z osmnáctého století, jemuž při porodu zemře milovaná žena; její krev proto vmísí do laku mistrovského nástroje, který chystal pro syna. Housle pak mají magické vlastnosti, ale vybírají si za to zároveň krutou daň. I kdyby koncertní posluchač toto pozadí neznal, vycítí, že Houslový koncert je hudbou ne-li snad přímo programní, tak zcela určitě výrazně epickou a výmluvnou. Téměř půlhodinová skladba je rámována drásavými akordy, osudovým motivem a je plná temných barev, kontrastů a nárazů. Neustále se také pohybuje blízko hranic mezi koncertní kompozicí a užitnou, v tomto případě scénickou či filmovou hudbou, protože je spíše útržkovitá a vytváří nebo charakterizuje a podmalovává nálady, obrazy, výjevy.

Přesto získala každá ze čtyř vět koncertu svou vlastní tvář. První má naléhavý výraz, ale formu chaconne, druhá je scherzem, třetí má klidnější a pomalejší charakter a čtvrtá je opět energická a bizarní. Pro sólistku náročný úkol, part je plný dvojhmatů, expresivních zvuků a strmých konfliktů. Šlo přitom s největší pravděpodobností o nastudování skladby pro pouhé jedno provedení, ovšemže alespoň spojené s rozhlasovým přenosem a zachováním záznamu… Český překlad slova „red“ jako „krvavé“ je patrně posunem, ale v logice příběhu oprávněným. A protože na hradeckém Hudebním fóru doprovází koncerty rozumně nevtíravý světelný design, byla i zde užita na pozadí červená či rudá barva. Coriglianova expresivní skladba není experimentálním či avantgardním dílem, ale není ani krotkým tradicionalistickým opusem. Je proto nejspíše dílem pro dramaturgii tohoto festivalu velmi typickým.

Takovými byly i dvě předchozí kompozice. V úvodu večera Flammenschrift (Planoucí písmo), pocta Beethovenovi od francouzského skladatele Guillauma Connessona z roku 2012 – překvapivě nevstřícná, příkrá, hlasitá a nakonec i rychlá hudba, která nezanechala nijak hluboký dojem ani formou, ani obsahem, přestože si pohrává s volnými citacemi hudby Ludwiga van Beethovena a Richarda Strausse. Její komplikované myšlenkové pozadí (název totiž neukazuje k Beethovenovi, ale ke Goethemu) není adekvátně zřetelně nebo poutavě ztvárněno.

A poté, před přestávkou, The Confession of Isobel Gowdie (Přiznání Isobel Gowdiové) od Jamese MacMillana, barvitá a zajímavě koncipovaná reminiscence na čarodějnické procesy ve Skotsku v sedmnáctém století, končící hudebně vyjádřenou prosbou za odpuštění. Zvukově zajímavá, také poměrně expresivní skladba vrcholí hudbou, která se odlišuje a vynutí si pozornost: smyčcovým žalozpěvem. A pak originálním zakončením – dlouhým zesilovaným tónem „c“ v unisonu celého tělesa… Světelný design v tomto případě obsáhl i černobílý statický komiks.

Symfonický orchestr Českého rozhlasu pro tento večer odvedl velkou porci práce, kterou lze chápat i jako nevděčnou, ale přesto pozitivní, především sloužící dobré věci – totiž poznání nových kompozic a současných uměleckých trendů. A Andreas Sebastian Weiser, jinak šéfdirigent Filharmonie Hradec Králové, která festival pořádá, prokázal při přípravě velkou trpělivost i nadhled a při provedení velkou erudici. Těžko v tomto případě uvažovat o interpretačních nuancích, ale o nastavení základního charakteru a stylu každé partitury jistě hovořit lze – a to bylo zřetelné.

Hradecké Hudební fórum se konalo potřinácté. Je výhradním výběrem symfonických děl zahraničních autorů, která prošla světovými pódii, a v tuzemském kulturním dění jedinečnou akcí. Během závěrečného koncertu byl sál zcela zaplněný.

Hodnocení autora recenze: 80 %

 

Hudební fórum Hradec Králové 2017
Gabriela Demeterová (housle)
Dirigent: Andreas Sebastian Weiser
Symfonický orchestr Českého rozhlasu
2. listopadu 2017 Sál Filharmonie Hradec Králové

program:
Guillaume Connesson: Flammenschrift (Planoucí písmo) pro symfonický orchestr
James MacMillan: The Confession of Isobel Gowdie (Přiznání Isobel Gowdiové) pro orchestr
=přestávka=
John Corigliano: Koncert pro housle a orchestr „The Red Violin” („Krvavé housle”)

www.hfhk.cz

Hodnocení

Vaše hodnocení - K. Demeterová, A. S. Weiser, SOČR (Hudební fórum Hradec Králové 2. 11. 2017)

[Celkem: 5    Průměr: 3.2/5]

Mohlo by vás zajímat


Komentujte

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na