Liberecká opera a Festival hudebního divadla Opera 2017
Představujeme soubory Festivalu Opera 2017
Hudební ředitel opery Divadla F. X. Šaldy v Liberci o festivalové inscenaci Massenetovy Thaïs, o současné kondici libereckého souboru, ale i o tom, jak se žije opeře v Česku
Co všechno rozhodlo o výběru titulu, se kterým do Prahy na festival Opera 2017 přijedete?
V diskuzi, kterou jsme vedli o výběru titulu na letošní přehlídku, figurovaly tituly dva. Nakonec však rozhodly důvody čistě prozaické, jako jsou běžný divadelní provoz a časové možnosti hostujících sólistů.
V čem především jsou podle vás silné stránky vybrané inscenace?
Přiznám se, že tato otázka je pro mne, jako pro šéfa souboru a zároveň dirigenta inscenace, velmi složitě zodpověditelná. Zcela určitě by dokázal lépe odpovědět pracovník marketingového oddělení. Obecně však mohu konstatovat, že se jedná o atraktivní titul z hlediska dramaturgie, o titul, který se nám podařilo atraktivně obsadit, a to především umělci z vlastního souboru.
Jak tato inscenace zapadá do kontextu repertoáru vašeho divadla a v čem jej hlavně reprezentuje?
Operní soubor Divadla F. X. Šaldy v Liberci se již po mnoho let snaží nerezignovat na uvádění méně známých titulů s osobitou inscenační poetikou. Takovéto „výlety“ však musí být samozřejmě podpořeny sebejistým zakotvením a diváckou základnou – a to nejen v kontextu regionálním.
Představte prosím ve stručnosti váš soubor: S kolika kmenovými sólisty pracuje, kolik stálých členů má sbor a orchestr, kolik představení a premiér v průměru za sezonu děláte?
Liberecké divadlo pracuje ve skromných podmínkách, jsem přesvědčen, že kupříkladu management opery je jednoznačně nejúspornější nejen v českém kontextu, a proto i počty stálých členů v uměleckých složkách jsou velmi skromné, doplňované dle potřeb pokud možno stálými hostujícími kvalitními umělci.
V čem vidíte silné stránky a naopak i slabiny souboru?
Zcela určitě je mým úkolem jak silné stránky, tak stránky slabé definovat, pojmenovat a pracovat na jejich progresu či zlepšení. Avšak jsem hluboce přesvědčen, že takto nemohu činit prostřednictvím médií.
V jakých podmínkách váš soubor pracuje a co byste rádi změnili?
Námětů na zlepšení je nespočet. Od naprosto nevyhovujícího zázemí přes vylepšení akustiky až po možnost důstojněji a motivačně odměňovat své kolegy, umělce.
Jak známo, Festival Opera je bienále. Jak se za ony dva roky od minulého ročníku váš soubor umělecky proměnil a kam se podle vašeho názoru posunul?
Každá premiéra jedné nové inscenace je výzvou o posunutím kvality zase o něco výš – což se ovšem ne vždy podaří.
Jak vůbec Festival Opera vnímáte?
Festival Opera je krásnou příležitostí pro setkání operních múz a to je na něm, dle mého, nejcennější.
A jaké naděje si děláte na získání některé z festivalových cen?
Nejezdíme do Prahy s motivací získávat operní „Libušky“, ač si samozřejmě kladných hodnocení, kterých se nám v minulosti na tomto bienále dostalo, velmi vážíme a zcela určitě mají významný marketingový dopad. Naší snahou je v Praze, ale i kdekoliv jinde vytvořit operní produkci, která zanechá v duších přítomných silný zážitek.
A zdánlivě „řečnická“ otázka na závěr: Jak se podle vás žije opeře v Česku?
Podle počtu odehraných operních představení by se dalo předpokládat, že nadprůměrně dobře, jen se obávám, že to není jediné kritérium.
Děkujeme za odpovědi.
VIZITKA
Martin Doubravský (1968) pochází z hudební rodiny, je vnukem slavného českého houslisty Váši Příhody. Již během studií na JAMU a HAMU začal působit jako dirigent v libereckém Divadle F. X. Šaldy, kde od roku 2002 vykonává funkci šéfa opery. Zde nastudoval bezpočet operních děl, například La Traviatu, Nabucca, Sílu osudu Giuseppe Verdiho, Démona Antona Rubinsteina, Orfea a Eurydiku Christopha Willibalda Glucka, Hoffmannovy povídky Jacquese Offenbacha a mnoho dalších. Pod jeho vedením získal operní soubor Divadla F. X. Šaldy v Liberci opakovaně, již tři ročníky po sobě prestižní Cenu kritiků za nejlepší představení na Festivalu Opera – v roce 2011 za inscenaci Edgar Giacoma Pucciniho, v roce 2013 za inscenaci Don Quichotte Julese Masseneta a v roce 2015 za inscenaci Eva Josefa Bohuslava Foerstera. Jako dirigent spolupracoval s Národním divadlem v Praze, plzeňskou operou Divadla J. K. Tyla, s Českým národním symfonickým orchestrem, Severočeskou filharmonií Teplice a jinými významnými hudebními tělesy. V současné době pravidelně vystupuje po celé Evropě. Kromě operního žánru je jeho láskou také muzikál, v Divadle F. X. Šaldy nastudoval úspěšné muzikálové inscenace – Sugar, Zpívání v dešti a She Loves Me.
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]
