Loutnista Přemysl Vacek o studiu a interpretaci staré hudby

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Co se týká velikosti a menzur, každý výrobce měl své modely a řídil se podle aktuální potřeby a dispozice hráče. Exotická dřeva byla vždycky drahá a méně dostupná, a proto bylo jejich používání spojené s demonstrací bohatství (snobismu) jejich zadavatelů a majitelů. Už tehdy vnímali cennost a exkluzivitu takových nástrojů, takže není divu, že na mnoha loutnách, které se nám z 16. až 18. století dochovaly, můžeme kromě palisandrů a ebenu nalézt stříbro, slonovinu nebo želvovinu. V současné době se cena exotických dřevin a materiálů spolu se zákazem jejich vývozu enormně zvyšuje. Dnešní zájemce o stavbu loutny si musí dobře rozmyslet, z čeho má být jeho nástroj zhotovený. Z vlastní zkušenosti vím, že korpus loutny z javoru nebo ovocných dřev hraje stejně dobře nebo dokonce lépe než ebenový nebo palisandrový. Podstatně více než na materiálu závisí na šikovnosti stavitele.

Loutny jsou tenkostěnné, a proto křehké a zranitelné. Vrchní deska i pásky korpusu (mušle) jsou tenké okolo jednoho milimetru, a kromě fyzického poškození nějakým úderem nebo tlakem jsou náchylné i na změny teploty a vlhkosti vzduchu. O loutnu je třeba pečovat a nevystavovat ji, pokud možno, extrémním podmínkám.

K poučené tvorbě jistě patří i znalosti vnitřního i vnějšího prostředí, ve kterém se hudba provozovala. Byl jste v Brně spokojený s celkovým kontextem výuky, nebo jste si doplňoval studium o další obory (třeba historie, filosofie)?
V době mého studia v Brně mne zajímaly především historické reálie provozování hudby 16. a 17. století. A taky jsem se chtěl naučit o něco lépe hrát na svůj nástroj. Po těchto stránkách pro mne tato škola znamenala obohacení. Taky se mi zalíbilo studovat, i když přednostně to, co mne přitahuje a baví, a v čem mohu dosáhnout přínosných výsledků. V tomto smyslu je pro mne dnes toto studium starou historií, i když na tu dobu vzpomínám s příjemnou nostalgií, ba dokonce s láskou.

A. Forqueray: La Couperin – Petr Wagner a Přemysl Vacek

Ve své diplomové práci jste došel k závěru, že opravdu autentická interpretace není možná. Nicméně, má smysl pokusit se k ní s uměleckou pokorou přiblížit. Mnohé je jistě dáno i typem nástroje – co na něj lze přirozeně zahrát, složením souborů, v nichž se hrálo, kvalitou prostor a příležitostmi, k nimž se hudba provozovala. Jedním z kritérií jistě byla i zřetelnost zvuku a dozvuk. Určitě se tomu historičtí umělci přizpůsobovali třeba tempem provedení, nebo složením souboru, laděním… Byli asi více zvyklí hrát v rozličných podmínkách více, než dnes…
Spíše naopak! Hudebníci podstatně méně cestovali, a pokud byli zaměstnanci nějaké například církevní instituce, nástroj byl na místě a zpravidla nebyl důvod jej odtamtud odnášet. Otázku autenticity historicky poučené interpretace považuji za dávno zodpovězenou. Je to moderní názor na starou hudbu podložený studiem dobových pramenů. Výsledek musí odpovídat vkusu a požadavkům dnešního publika i těch, kteří tu hudbu hrají. To, co nám především chybí a vždy chybět bude, je přímá sluchová zkušenost. Nemáme-li ji, zbývá nám pozitivistická práce s prameny a následný výklad z pozice současného člověka, ovlivněného žitou skutečností a zkušenostmi. Taková kombinace ovšem může u různých lidí dojít k výrazně kontrastním interpretačním výsledkům. Stará hudba a její poučená interpretace dnes žije vlastním životem vycházejícím více z dnešních požadavků než historických. Považuji to za přirozené a správné – a stejně to jinak nebude.

Zmínila jste magisterskou diplomovou práci, kterou jsem dokončil loni na začátku roku na Fakultě humanitní studií Univerzity Karlovy. Ta se věnuje aktérům české historicky poučené interpretace, osobním pohnutkám ke vstupu do oboru, prožíváním jejich práce a přístupem ke specifické interpretaci staré hudby zejména v počátcích tohoto hnutí v Česku. Zabývá se i společenským statusem těchto hudebníků, vztahům v komunitě, přístupem k autenticitě či historicitě a vlivem profesního působení na jejich privátní život. Není to muzikologický text, přistupuje k tématům spíše antropologicky a prostřednictvím orálně-historického výzkumu. Poslední kapitola byla věnována prognózám těchto hudebníků, které se v době jejího dokončení jevily jako velmi nadějeplné. Po letech působení kdesi mezi undergroundem a alternativou klasické hudby se historicky poučená interpretace během cca posledních deseti let stala i v Česku široce respektovaným interpretačním přístupem, a podle toho její aktéři viděli svoji budoucnost optimisticky. Pak přišel koronavirus…

Dnes se řada lidí zabývá také genderovými otázkami. Jak to bylo s obsazováním hudebních nástrojů v renesanci a baroku? Loutna se zdá být podle ikonografie obojetná, byla kritériem třeba jen velikost nástroje?
Profesionální provozování a kompozice hudby byly spíše doménou mužů. Ženy byly žádané především jako zpěvačky. Je ale přirozené, že mnohé ovládaly vynikajícím způsobem i různé hudební nástroje. Skladby, které po sobě zanechaly například Barbara Strozzi nebo Chiara Margarita Cozzolani jsou skvělé, ale společenská konvence byla v tomto ohledu určující. Jiná situace vládla v ženských řádech. Jejich příslušnice samozřejmě musely zastávat všechny hudební posty včetně zpívání barytonových partů vokálních skladeb.

Hrajete s řadou různých českých i zahraničních souborů. U orchestrů se třeba vcelku opodstatněně mluví o výhodnosti orchestru složeného z Čechů pro rychlé pochopení českého národního repertoáru. Jak je to ve staré hudbě? Slyšíte dodnes, i když jsou soubory staré hudby dost mezinárodního složení, kulturně-teritoriální rozdíly v interpretaci? Případně v čem?
Charakter interpretace a zvuk ansámblu závisí především na jeho vedoucím. Ten určuje složení svého souboru či projektu tak, aby hudebníci byli s to vyhovět jeho představám a požadavkům. Pokud se jedná o kulturně-teritoriální rozdíly mezi odchovanci různých „škol“, tak určitě třeba absolventi francouzských vzdělávacích institucí v zásadě disponují ucelenější představou o francouzském barokním zdobení a zvukovosti než absolvent české školy zaměřené na starou hudbu, zvláště když se přímo na tuto oborovou výseč nesoustředí. To ale neznamená automaticky diskvalifikaci. Flexibilní hudebník se dokáže rychle přizpůsobit požadavkům okamžiku a určité interpretační diference oproti místním zvyklostem bývají někdy hodnocené jako obohacující.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


4.4 8 votes
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments