Má Vize tance šanci na novou vizi?

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Václav Kuneš pak upozornil na problém budoucích tanečních profesionálů: mladí nevědí, co je čeká v profesním životě, které věci jsou důležité. Z jejich strany jsou to neuchopitelné, vzdálené věci, neuvědomují si, že to důležité je, takže se o takové otázky sami nezajímají. V tomto směru se snad studentům dostává praktického vzdělání v Duncan Centru a také Taneční centrum Praha koncipuje výuku tak, že studenti si všechnu činnost svých souborů sami produkují. Otázkou je, jestli to stačí k tomu, aby se v mladém člověku projevil zájem o vzdálenou budoucnost. Vize tance by mohla v budoucnu pomáhat i s touto osvětou, zatím se ale diskutující shodli, že to není její prioritou. Stejně tak je zatím spíš poznámkou k jiné diskusi připomínka Markéty Perroud, že se mění nejen potřeby tanečního umělce, ale i potřeby diváka: máme tendenci bojovat za svou pravdu, ale je třeba se i přizpůsobit těm, pro které tvoříme.

Nadační fond pro taneční kariéru

Rozdělení agendy a další kroky

Z následující části diskuze, která se již věnovala praktickým otázkám, vzešlo několik návrhů. Jednak lze agendu „tanečního světa“ rozdělit na několik segmentů, z nichž každý má jiné problémy a požadavky: tanečník jako jedinec OSVČ, nezávislý taneční soubor, prostor nebo organizátor festivalu, produkční platforma, škola a možná další. Jistě je praktické využít zkušeností Asociace nezávislých divadel a také České asociace festivalů, jejímž členem je Tanec Praha a o které mluvila Yvona Kreuzmannová. Agenda každé asociace je trochu jiná, můžeme ale spolupracovat na společných tématech.

Konkrétní byla i Šárka Maršíková, která se na naši oblast dívá také spíše zvenčí, jako ředitelka Centra pro nový cirkus Cirqueon. Podle jejího názoru je zcela normální, že formování organizace nebo uskutečňování cílů jde pomalu, není tedy třeba se stresovat. Radí soustředit se na mezinárodní spolupráci a výměnu. Na domácí půdě hledat někoho, kdo by fungoval jako producent, manažer, který bude umět plánovat. Dravý člověk, který by nás stmelil, byl schopen napsat na sebe grant, nejméně půl roku organizaci „táhl“. Vytvořil by prostředí pro skupinu lidí, která by se pak dala do jednotlivých úkolů.

Není reálné zatím věnovat pozornost všem segmentům a snažit se zastřešit celou taneční obec, vzhledem k tomu, že se to zatím nepovedlo nikomu. Všechny programy, které už vznikly, je ale třeba udržet. Vize tance by měla definovat svou činnost a na základě toho by se k ní tanečníci a taneční soubory buď přidaly, nebo ne. Postup by neměl vycházet ze snahy prezentovat se jako hlas všech (už víme, že to bylo chápáno negativně jako „o nás bez nás“, ještě tvrději než Václav Kuneš na této debatě to dala najevo Lucia Kašiarová v únoru v Altě), ale nabídnout službu, definovanou ve stanovách. Neurčovat, kdo se smí, nebo nesmí stát členem. Jako hlavní úkol se jeví reprezentace a lobbing za taneční profesi. Vize tance by měla být networkem, platformou pro komunikaci. Tanečníci potřebují cítit podporu jeden v druhém.

Konkrétním postupem by mělo být pravidelné setkávání jednotlivých skupin představujících zmíněné segmenty, protože to dokážeme už teď svépomocí. Je možné oslovit v co největším měřítku samostatně tanečníky a soubory, pak festivaly a prostory. Jednotně se mohou sejít i teoretici a kritici, kde se samozřejmě můžeme prolnout i s tanečníky (viz apel Hany Turečkové, aby se nezapomínalo na jakousi filosofickou vizi tanečního oboru, ta by ale měla být diskutovaná a vedená v teoretické rovině a fungovat jako nepřímá kultivace, shodujeme se, že Vize tance má být službou pro všechny, ale nemá mít ambici zasahovat umělcům do jejich osobního uměleckého rozvoje). Segment vzdělávání je zatím příliš velký.

Následně by měla být zorganizována společná konference, kde by se všechny segmenty setkaly a uspořádal by se kulatý stůl. Koordinace v tomto směru už začala a tři segmenty mají rozděleny své „svolávající“. Koordinaci si prozatím iniciativně, i když možná neúmyslně, ponechají Veronika Knytlová a Honza Malík.

Ačkoli pondělní setkání nemůžeme nazvat novou ustavující schůzí, myslím, že posun nastal. Vidím nejen snahu o domluvu, ale i sebereflexi. Pochopení, že nejde řešit všechna témata najednou. Od potenciálně konfliktních se ustupuje hned při prvním náznaku, že by se debata mohla stočit špatným směrem, to je skvělé, zvláště když ani nebyla oficiálně moderovaná. Co dál? Reálně to opravdu vypadá, že se „pracovní skupiny“ scházet budou. Grantová žádost do čtrnácti dnů z nebe nespadne, ale udržet komunikační platformu by se mohlo podařit. A snad z ní pro Vizi tance ta nová vize vykrystalizuje.

 

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat