Marek Štryncl: Bacha a Stravinského nemůžeme hrát stejně

  1. 1
  2. 2

Soudobí dirigenti ve výsledku často nedělají tempové změny ani tam, kde jsou předepsány. Snaha o technickou dokonalost může vést k ořezání muzikality. Nemám nic proti technické dokonalosti, ale pokud se budeme bavit o romantické symfonické tvorbě, tak víme, že v některých místech měla být souhra záměrně nepřesná; v těch místech, kde (opět) šlo o vyjádření určitého druhu emocí. Když se daný úsek „sešněruje“ přílišnou přesností, tak se ona emoce vytratí.

Stylově děláte romantismus, starší klasicismus či ještě starší baroko. Existuje však i starší hudba. Sahá váš zájem o stylovou interpretaci i k renesanční či středověké hudbě?
Příležitostně, do renesance výjimečně zabrousíme. Celkově se ale dá říct, že nejbližší nám je baroko; z něj vycházíme. Pokud se pouštíme do starších věcí, tak obvykle opět ve spojitosti s barokem; přechod od renesance k baroku je pro mě fascinující období – kompoziční experimenty z této doby jsou neuvěřitelné – některé skladby nám připomenou klidně 20. století.

Pokud jde o představení 17. a 20. července se značkou Florea Theatrum, tak uvidíme a uslyšíme Vivaldiho – opera Farnace, Mozarta – pantomima-balet Pantalon a Kolombina a ještě Gluckův balet Don Juan aneb kamenná hostina. Proč zrovna tato díla? Podle jakých kritérií dochází k výběru děl, kterých se Florea chopí?
Každá sezona souboru Musica Florea má jakési tři linie. Jedna z linií si dává za cíl díla romantická až postromantická (například jsme dělali flétnový koncert Feruccia Busoniho z roku 1922; také doděláváme Dvořákovy symfonie). Druhá linie se zabývá kompozicemi z počátku 17. století (například projekt „Raně barokní experimentování“ – zde je ústředním tématem improvizace; improvizace je blahodárná v tom smyslu, že odbourává přílišnou akademičnost interpretace). Třetí oblast tvoří právě Florea Theatrum, kdy každý rok vybíráme jednu operu a jeden balet s tím, že důvody proč zrovna to či ono jsou různé; buď něco vyberu/eme, nebo pořadatel o něco požádá. Zrovna Vivaldiho operu Farnace jsme začali studovat na popud zdejšího valtického festivalu; následně jsme ji zařadili i do našeho cyklu.

Marek Štryncl (foto Petra Hajská)
Marek Štryncl (foto Petra Hajská)

Co vás na této opeře Farnace nejvíce zaujímá?
Je zajímavé, že Vivaldiho působení v Čechách bylo dosti intenzivní a mnohá z jeho děl byla skládána pro české potřeby a opět, valtická šlechta je s Vivaldim spjata rovněž. Ale k samotné opeře, árie z této opery jsou často velmi dramatické a hluboké, na Vivaldiho poměry atypicky. S emocemi a afekty evidentně uměl pracovat mistrovsky. Jedna z árií je dokonce v f moll – f moll byla považována za tóninu, která reprezentuje utrpení lidské duše, a je zde efekt, co známe ze Čtvera ročních dob; efekt jakéhosi strachu či zimního chladu. Harmonicky je fantasticky propracovaná.

Dále, v anotaci jsem se dočetl, že Mozartův Pantalon a Kolombina se dochoval pouze v partu prvních houslí a že Franz Beyer provedl orchestraci. Jak je možné jen na takovém základě provést orchestraci? Neobáváte se, že se z díla ztratil kus geniálního Mozarta?
Do určité míry ano, ale na druhou stranu, když máme kompletní první hlas, tak můžeme velice dobře vystopovat alespoň celkový charakter skladby. Samozřejmě, že v některým místech si člověk říká, že první hlas by šel doplnit různými způsoby. Myslím, že tak padesát procent odvodit můžeme. Když Mozarta rekonstruuje někdo schopný, kdo jím žije, tak minimálně určité mozartovské zrcadlení dostaneme.

A ve vašich materiálech ke Gluckovi jsem se dočetl, že jde o „první tragický dějový balet“? Co se tím myslí?
Celý příběh Dona Giovanniho… Do jaké míry je komický a do jaké míry tragický? V Mozartově podání je hodně tragický, když Don Giovanni mizí v pekle. V Gluckově podání je to podobné – v závěrečné pasacaglii trombon ohlašuje poslední soud a Don Juan i zde mizí v pekle. Zároveň má ale celý balet skrytý komický podtext. Byl to zkrátka jeden z prvních takto tragicky končících baletů.

Marek Štryncl, Musica Florea – Pražské jaro 2019 (foto Zdeněk Chrapek)

Pokud jde o celé představení s Gluckem a Mozartem, tak bude zahrnovat dramaturgický úvod paní doktorek Kazárové a Dotlačilové, které se patrně významně podílely na genezi projektu. Tento začne hodinu před vlastním představením. Jako divák bych se bál: Nebude to pak celé trochu dlouhé?
Absolutně ne! Vlastní představení je přibližně na hodinu a čtvrt; pokud divák chce, může se bez problémů dostavit až na ně. Baletní projekty děláváme kratší než ty operní. A charakter bude navíc takový nadlehčený, takže myslím, že pro všechny velmi stravitelné.

Jsou v plánu nějaké reprízy zmiňovaných dvou představení?
Určitě. Letos je to samozřejmě trochu ořezané, ale každým rokem se operní představení snažíme v nějaké formě zopakovat – buď, že znovu postavíme Florea Theatrum, nebo nějaké konkrétní klíčové dekorace dopravíme do konkrétního kamenného divadla. Co se týče opery Farnace, tak dvě reprízy budou zrovna ve Valticích a chystáme ji také předvést v Polsku.

Závěrem: hudebník Marek Štryncl – dirigent, violoncellista, badatel, skladatel, sbormistr, umělecký ředitel valtické letní školy, otec tří dětí, manžel… Jak se to dá všechno stíhat?
Nedá. (úsměv) Takhle, co se týká Valtic, tak já tu působím spíše umělecky, než že bych dělal celou produkci – na to tu máme jiné velice šikovné osoby. Hraní na violoncello je pro mě jakási nutnost. Dvojčata už oslavila osmnáctiny… V poslední době se cítím být nejvíc dirigentem – nejradši mám projekty, kde lze orchestr řídit od nástroje.

Mockrát děkuji za rozhovor a na shledanou s Vivaldim, Gluckem či Mozartem na Malé Straně.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments