Donizettiho Maria di Rohan v Brně

  1. 1
  2. 2

Donizettiho opera Maria di Rohan je na repertoáru operních domů zřídka a u nás o sobě dala roku 1998 vědět na Sychrově, na českém panství jedné z větví rodu Rohanů. Je dosti riskantním dramaturgickým počinem nejen pro málo propracovanou strukturu díla, ale také pro obtížnost zejména titulního partu. Brněnská inscenace měla smůlu několikanásobnou, protože se přihodilo to, co se naštěstí tak často nestává – podle oficiálních zpráv totiž v průběhu zkoušení inscenace hostující rakouská režisérka Barbara Klimo náhle onemocněla. Do jí rozpracované inscenace vstoupila s elánem sobě vlastním mladá režisérka Linda Keprtová a dokončila ji. Nezáviděníhodná situace, ale zároveň šance ukázat, že talentovaná režisérka je schopna dokončit práci svého kolegy – své kolegyně, aby umožnila konání premiéry v daném termínu, tedy 31. ledna 2014. Pro tvůrčího režiséra (jakým Linda Keprtová bezesporu je), jemuž není dopřáno, aby si inscenační koncepci vypracoval se svými spolupracovníky a potom ji s nimi společně dotvářel, je vstoupení do inscenace, která má již vyrobenou scénu a kostýmy a hudebně je už téměř dokončena, přinejmenším velké trápení. To, co je již nazkoušeno, je nutné respektovat a pokračovat v práci (pokud možno) v témže stylu.Koncepce, v níž patrně dosti nezkušená režisérka Barbara Klimo Mariu di Rohan rozpracovala, je věru podiv(uhod)ná. Klimo vsadila nejen na popření původní doby a místa děje, ale i na zamýšlené vyznění opery, která je v zásadě operou tragickou. Nahradila ji například v prvním jednání hundertwasserovsky pestrobarevnou fasádou domu s několika uzavíratelnými dveřmi.

Začněme však z jiného konce: Děj Donizettiho opery se odehrává ve Francii za krále Ludvíka XIII., jeho manželky Anny Rakouské a kardinála Richelieu. Maria di Rohan neboli vévodkyně de Chevreuse byla královninou obávanou dvorní dámou (či snad spíše společnicí?), intrikánkou a nebezpečným protivníkem královým i kardinálovým. Zápletka opery působí značně nepřehledně a rozhodně by jí v inscenaci pomohlo rozlišení postav podle jejich společenské hierarchie. Režisérka s výtvarnicí Veronikou Stemberger se však rozhodly jinak. Společnost na jevišti je především pestrobarevná a rádoby vtipná. Sbor je dělený na „zelené“ a „fialové“, dámy přinášejí jakási kulatá barevná lízátka-květiny (kde jen jsem je už viděla?), vetknou je do připravených chumáčů „trávy“ a pánský sbor je zalévá stejně pestrobarevnými konvemi a konvičkami, a to velmi popisně podle hudby. Všichni doprovázejí tuto činnost drobnými pohyby, které občas připomínají prostná.

Vévodkyně Maria di Rohan-Chevreuse má v podstatě týž kostým jako dámy sboru, liší se od nich pouze jásavě oranžovou barvou svého oděvu. Pánové mají na hlavách velmi vysoké žertovné klobouky. Kostýmy jsou veselé, nekonfliktní, komediální a jakoby operetní. Pánové se od sebe liší jen barvou kostýmu a není právě jednoduché si zapamatovat, kdo je kdo. Navíc jsou v programu uvedena natolik zjednodušená jména postav, že se v nich zorientujete jen stěží. Detailní a přitom podivně rozdrobená pohybová práce se sborem je poněkud zneklidňující – jak asi bude režisérka pracovat v dalších jednáních se sólisty? Odpověď zní: zcela tradičně, bez kodifikované pohybové stylizace.Druhé jednání: na jevišti podivný naddimenzovaný scénický objekt, připomínající patrovou dětskou postel s žebříkem na každé straně. Vtip spočívá v tom, že zúčastněné postavy lezou nahoru patřičně šroubovaně – zkrátka jako po žebříku. Milostný trojúhelník – nahoře sedí milenec Chalais, k němu šplhají Marie a její manžel vévoda Chevreuse. Neustále jde sice o spletité intriky a o život, ale tady to má vypadat jako velká legrace, byť to, co se děje na jevišti, u obecenstva nevzbuzuje smích ani v nejmenším.

Třetí jednání – vlevo na zadním prospektu otevřená namalovaná vlčí hlava s vyceněným chrupem, modré židle a stůl. Je po souboji, vévoda lehce zraněn. Z dopisu, nalezeného u pana z Chalais, zjistí, že je jím a svou manželkou podváděn. Zuří a převrací nábytek. Situace končí odchodem pana z Chalais do pozadí jeviště, kde zasažen třemi ranami z pistole odněkud ze zálohy okamžitě umírá.Marie di Rohan má sice mnoho vlastností společných také jiným Donizettiho operám, jichž za svůj jedenapadesátiletý život složil skladatel na sedmdesát, ale některé části této opery, počínajíc předehrou, která je jako by málo koordinovaným kaleidoskopem úryvků z následujících dějství opery, přes první a druhé jednání, především zaplněná vysoce obtížnými áriemi Marie, která téměř nesejde z jeviště. Kromě této vypjaté role je v opeře „florézovsky“ exponovaná postava tenorového Chalaise a barytonový vévoda Chevreuse. Teprve závěrečný dosti rozsáhlý duet vévodských manželů de Chevreuse náhle zazáří svou nápaditou kompozicí.

Nedomnívám se, že se talentovanému dirigentovi Ondreji Olosovi v Donizettim příliš dařilo – jako by zatím nedokázal dát této belcantové opeře alespoň strhující temporytmus a barevnost. Veškerá zodpovědnost zůstala na zpěvácích. Paní Ľubica Vargicová je obdivuhodná svou pěveckou výdrží a technikou, jen se její hlas postupem času poněkud více rozvibrovává. Mladý tenorista José Manuel působí sympaticky a je zjevně na cestě vzhůru, nezbývá než držet mu palce. Vévoda Chevreuse v podání Jakuba Kettnera měl jako paní Vargicová velký úspěch, zajisté po právu. Jen, srovnám-li jeho výkon v roli Telramunda v Lohegrinovi v Národním divadle moravskoslezském Ostrava, dávám jednoznačně přednost jeho wagnerovské kreaci. V Donizettim své výšky přidusil na úkor průraznosti a znělosti svého krásného hlasu.+++

===Operní soubor brněnského Národního divadla trpí nesoustavným vedením, nedobrou volbou inscenačních týmů a občas i značně neobratnou dramaturgií. Snad bude pod novým vedením líp? Všichni v to doufáme.

Hodnocení autorky recenze: 60 %

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Donizetti: Maria di Rohan (ND Brno)

[Celkem: 1    Průměr: 5/5]

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na