Marie Gourdain: Umění je pro mě nezbytné

  1. 1
  2. 2

Právě: Po roce krize zní ještě naléhavěji potřeba nebo volání po tom „jak žít jinak“. Jak změnila roční pandemie tvůj život, žiješ jinak? Tvoříš jinak? Myslíš, že se dokážeš víc připravit na změny, nebo to není možné?
Ten rok mě úplně zmátl. A to je dobré i špatné zároveň. Nevím, jestli jsem ještě připravena žít jinak, naopak vnitřně pořad bojuji s nadějí, že se vrátí všechno tak, jak to bylo předtím. Jsem pořád v šoku, a čím déle ta situace trvá, tím déle mě to i překvapuje. Ale ano, teď žiju jinak… Protože nemám na výběr. Otázka ale stále je, jak se k tomu postavit ještě jinak, nejenom fatalisticky. Ještě nevím, jestli tvořím jinak, ale určíte na mě ta zkušenost bude mít velký vliv.

V případě inscenace Mu—Tation vykrystalizoval snad ještě víc než v tvých předchozích projektech vztah scénografie, hudby a světla. Jaké je jejich postavení, úkol? Mění se jejich důležitost v tvé tvorbě?
Jak už jsem psala předtím, mám pocit, že máme u Mu—Tation ještě spoustu práce před sebou, chtěla bych jít ještě hlouběji! Ale, ano, myslím si, že dlouhodobá práce se světelnou designérkou Zuzanu Režnou je vidět a cítit. Uvědomuji si víc a víc pokaždé, co je divadelní obraz, pohybový, taneční… A co je potřeba, aby ty obrazy byly smysluplné, ale zároveň nepopisné, spíš abstraktní, poetické. Je to balancování na tenké hraně. Proto mne hodně zajímá světlo a hudba, protože mají důležité místo ve vrstvení smyslů, signálů, pocitů, které skládáme/komponujeme dohromady. Nehledám recept, jak něco udělat, spíš beru novou tvorbu jako nový pokus, nové cvičeni, nový výzkum, nové riziko, jak jednotlivé komponenty spolu k sobě připojit.

Marie Gourdain, tYhle: Medúza – Studio Alta 2018 (foto Michal Hančovský)

A jak fungovala spolupráce s hudbou a světelným designem právě tady? Kdy se do ní kdo zapojil, v jaké fázi a čím se řídil?
Světlo a hudbu jsme zapojili docela brzo. Se Zuzkou Režnou máme zvyk udělat vedle zkoušek „světelní laboratoř“, dáme si 4–5 dní jenom my dvě v divadle, nebo kde se dá najít trochu techniky, podíváme se na taneční materiál, scénografii a hledáme… Potom se Zuzka připojila na zkoušky. Hodně často zkoušíme najít na zkoušky místa, kde máme přístup i k technice, abychom právě mohli pracovat se světlem hodně brzo.

Co se týče hudby, Sára Vondrášková (Never Sol) chodí na co nejvíce zkoušek a hraje s námi, improvizuje… Potom se o tom bavíme a hledáme, jak kompozici posouvat.

Uvažuješ o symbolice barev, nebo je jejich užití intuitivní?
Ano i ne. Myslím si, že symboliku barev někde pořád v sobě mám, studovala jsem výtvarné umění a dějiny umění, takže to nosím s sebou… S kostymérkou a scénografkou, které se mnou pracují, nebo se světelnou designérkou děláme různé pokusy s barvami, než si zvolíme cestu… Ale zároveň pracuji také intuitivně a hledám, co pro mě kompozičně a emočně funguje.

Když se vrátím k roku stráveném v pandemické době, vynesl třeba na světlo něco, o čem jsi nevěděla, že v sobě máš? Měla jsi někdy pochybnosti o své práci, o jejím smyslu?
Hahaha, ano, objevila jsme hodně temné stránky! Zároveň mám pocit, že mi pandemie ukázala dost ostře, jaksi bez objížďky, co už bylo dříve přítomné, ale na co jsem se nechtěla tak upřímně podívat. Jak ve společnosti, ve světě, v Evropě, tak osobně a v práci. Co je pevné, je! Drží! Co není, zmizí…

Pochybnosti jsem měla a pořád je mám, o naší profesi, o místě kultury ve společnosti, ale zároveň se mi potvrdilo, že nechci dělat nic jiného, než co dělám za práci teď, a umění je práce. Mam ho strašně ráda, a naopak chci z toho všeho vytěžit ještě mnohem víc… Ale ano, ukázalo se mi, že schopnost se adaptovat je nejdůležitější. Nevzdat se cíle, ale akceptovat změnu, změnit cestu, tvar, způsob… Být více v přítomnosti… A změnit rytmus! Být více trpělivá, ale také být klidnější se sebou samotnou! Není to vůbec jednoduché!

Uvažuješ někdy o tom, v čem by mohlo umění dnes pomoci lidem?
Ano, nebláznit se! Teď, když nemáme k umění přístup, si ještě víc uvědomuji, jak je důležité! Vidím, cítím umění jako možnost, jak se postavit ke světu. Vede nás k přemýšlení, vzbuzuje pochybnosti, nejasnosti, ale také nás propojuje. Pro mě je nezbytné!

Máš teď v hlavě nějaké další tvůrčí plány?
Ano, připravuji s Felixem Baumannem nový autorský projekt Seismic. Plánujeme premiéra ke konci roku 2022 v divadle Ponec, a ráda bych zde také sdílela open call k naší Laboratoři ve Studiu ALTA v červenci 2021: https://www.altart.cz/workshp/moving-material/

Děkuji za rozhovor a přeji, aby tobě i ostatním už umělecké plány vycházely.
LK

 

 

Marie Gourdain je choreografka, scénografka a výtvarnice původem z Paříže, která žije od roku 2010 v Praze. Od roku 2015 je členkou kolektivu tYhle, který se věnuje fyzickému divadlu a tanci. (přečtěte si více…)

 

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments