Matt Haimovitz provede Schnittkeho První violoncellový koncert s brněnskou filharmonií

Schnittkeho Violoncellový koncert č. 1 otevře koncert, který se koná tento čtvrtek a pátek v sále Stadionu. „Víc než dřív jsem začal záviset nikoliv na vědomé stránce svého života a tvorby, ale na emocionální vrstvě života a jím tvořených situací. Vše, co dělám, je jen snaha přiblížit se tomu, co netvořím já, ale co už existuje a co jen musím zafixovat,“ řekl Schnittke poté, co prodělal těžkou mrtvici. Z tohoto kontextu vzešel i koncert, jehož koncept po návratu z nemocnice odložil a začal komponovat zcela novou skladbu. „Podobně jako v několika dalších skladbách, i zde využil efektu zesílení mikrofonem, melodický oblouk violoncella se klene nad forte orchestru jako projev naděje, pokory, aby v závěru dozněl v typicky schnittkovském třítečkovém pianu pianissimu,“ uvedl dramaturg Filharmonie Brno Vítězslav Mikeš.

Sólového partu se ujme Matt Haimovitz, kterého New York Times označuje za „šíleně talentovaného violoncellistu, propůjčivšího svůj megawattový zvuk a výjimečné nadání nejrůznějším stylům“. Jako sólista debutoval Haimovitz ve svých 13 letech s Izraelskou filharmonií pod taktovkou Zubina Mehty. O čtyři roky později natočil své první album s Chicagským symfonickým orchestrem. Vystupoval s nejvýznamnějšími orchestry světa, obdržel bezpočet ocenění včetně opakovaných nominací na Juno Awards nebo Grammy. „Je také známý tím, že rád hraje na nekonvenčních místech, jako první klasický hudebník vystoupil například v newyorském klubu CBGB,“ doplnil Mikeš.

V druhé půli večera zazní Symfonie č. 2 Jeana Sibelia, autorovo nejpůsobivější a nejhranější dílo. Odráží se v něm romantické ideály, ohlasy finského folkloru a inspirace svéráznou severskou krajinou – jejím drsným klimatem, horami, jezery a hlubokými hvozdy.  Koncert řídí Michael Schønwandt, někdejší hudební ředitel Královského orchestru a Královské opery v Kodani. Zajímá se především o dánskou hudbu a ve světových premiérách uvádí mnoho děl současných dánských autorů. Jeho nahrávka Straussovy Salome vydaná v roce 1999 byla časopisem Gramophone označena za nejlepší nahrávku díla vůbec.