Po Mnichově teď Srnkův Jižní pól nastudovali i v Darmstadtu
Srnkova opera South Pole premiérována v Darmstadtu
Novou, upravenou verzi opery českého skladatele Miroslava Srnky South Pole (Jižní pól) premiéroval operní soubor v Staatstheater Darmstadt 27. května 2017. Po dobře přijaté světové premiéře 31. ledna 2017 v Mnichově (naši recenzi najdete zde), která se proslavila i vynikajícím obsazením hlavních dvou rolí Rolandem Villazónem a Thomasem Hampsonem, teď autor dílo upravil pro uvedení na další scéně. Celkově podle prvních recenzí a dostupného materiálu darmstadtská inscenace působí dosti odlišným dojmem oproti symbolizující a oproštěné mnichovské inscenaci, která byla postavena na kontrastu dvou barev a symbolických polí.
Režisér v Darmstadtu a zároveň místní intendant Karsten Wiegand (se spolurežisérem Dirkem Schmedingem) se inspiroval dobovými fotografiemi a společně s výtvarnicí Bärbl Hohmann (která je spolu s ním autorkou návrhů scény a kostýmů) takřka přesně reprodukuje oděvy polárníků včetně kožešin. Navíc dominantou vizuální složky představení jsou působivé velkoplošné filmové projekce, které realisticky zprostředkovávají dojem prostředí dobývaného Jižního pólu. Barevně tónované dotáčky a projekce také simulují dojem zhoršujících se atmosférických podmínek, které vedly ke konečné tragédii. Konečný výsledek se tak blíží poetizujícímu naturalismu, ač to může znít zdánlivě jako protimluv.
Role britského polárníka Roberta Falcona Scotta je obsazena mladým americkým tenoristou Michaelem Pegherem, členem místního souboru od sezony 2015/2016. Jeho soupeře k cestě k pólu, Nora Roalda Amundsena, ztvárňuje jiný člen místního operního souboru, německý barytonista David Pichlmaier. Oba dva hlavní výkony kritici chválí (obdobně i představitelky dvou vedlejších ženských partů), stejně jako promyšlené a transparentní hudební nastudování Johannese Harneita. Ten se vedle běžného repertoáru často věnuje soudobé opeře (například Luigi Nono) a v posledních několika letech nastudoval na německých jevištích několik světových premiér. A protože jde o úspěšného komponistu, mezi jeho hudebními nastudováními například nechybí ani prvá uvedení jeho oper Abends am Fluss a Hochwasser na jeho domovském jevišti v Heidelbergu v roce 2015.
V měsíci červnu zažije opera South Pole v Darmstadtu ještě tři reprízy, z nichž poslední bude součástí festivalového programu Hessische Theatertage 2017.
Cecilia Bartoli s plnovousem
Momentální pohled operních fanoušků se zvědavě upírá na krátký festival Festspiele Pfingsten v Salcburku, kde Cecilia Bartoli, slavná italská mezzosopranistka, právě debutovala v další händelovské roli. Po Semele, Alcině a Kleopatře zařazuje do repertoáru scénických rolí „kalhotkovou“ roli krále Ariodanteho ve stejnojmenné opeře Georga Friedricha Händela. Příběh ze středověkého Skotska, plný intrik, záměn identit a skrytých vášní, vykazuje oproti jiným libretům oper Georga Friedricha Händela nezvyklou vážnost a hluboký ponor do psychologie osamělého muže – vládce. V premiéře roku 1735 zpíval titulní part sopránový kastrát Giovanni Carestini.
Současná světová média zaplavily fotografie Cecilie Bartoli s plnovousem (není možné nevzpomenout image rakouského vítěze Eurovize, drag queen zpěváka/zpěvačky Conchity Wurst). Ale nejde o žádnou lacinou reklamu, protože režisér Christof Loy se pustil do náročné analýzy role pohlaví ve společnosti i do otázky morálky z hlediska pohlaví.
Jeden z nejžádanějších režisérů dneška tak dále umělecky zkoumá toto pole, které v minulých dvou operních sezonách výrazně a úspěšně rozpracoval v režiích, v nichž tematizoval homosexualitu (například cenami ověnčený Brittenův Peter Grimes v Theater an der Wien nebo Edward II. v Deutsche Oper Berlin) jako fenomén procházející lidskými dějinami. Christof Loy spolupracoval v Salcburku s oblíbenými spolupracovníky, se scénografem Johannesem Leiackerem a kostýmní výtvarnicí Ursulou Renzenbrink.
Pouhá dvě salcburská představení (ale inscenace bude jednou z hlavních atrakcí letního festivalu) imponují i dalším silným pěveckým obsazením: kanadský basbarytonista Nathan Berg jako skotský král, koloraturní sopranistka Kathryn Lewek (jedna z nejproslulejších představitelek Královny noci dneška) jako Ginevra, americký tenorista Norman Reinhardt v roli Lurcania, francouzská sopranistka Sandrine Piau jako Dalinda a francouzský kontratenorista Christophe Dumaux v partu Polinessa. Zvoleným orchestrem je soubor Les Musiciens du Prince, v současnosti oblíbený soubor Cecilie Bartoli, pod řízením Gianlucy Capuana. Podle prvních ohlasů na premiéru 2. června se bude jednat o jednu z nejkvalitnějších operních produkcí tohoto roku. Opera Plus připravuje vlastní recenzi.
Antonio Vivaldi ve Volksoper
V sobotu 3. června 2017 zažila premiéru nová produkce Vivaldi – Die fünfte Jahreszeit (Vivaldi – Pátá roční doba) na scéně vídeňské Volksoper. Za hříčkovitým žánrovým podnázvem Eine BaRock Oper se skrývá klasický muzikál z pohnutého života italského skladatele. Příběh zpracovává většinu chronicky známých historek ze života Rudého kněze, jak byl rudovlasý komponista přezdíván.
Na libreto Angeliky Messner muzikál zkomponoval rakouský skladatel, dirigent a hudební producent Christian Kolonovits (narozen 1952), který je také společně s Angelikou Messner autorem písňových textů. Skladatel se s úspěchem pohybuje jak v oblasti artificiální hudby, kdy složil například úspěšnou pop-operu pro děti a dospělé Antonia und der Reissteufel (premiéra Volksoper Vídeň, 2009) i operu s tragickým tématem odebraných dětí ve frankistickém Španělsku El Juez (Bilbao 2014), stejně jako ve středním proudu pop music. V sedmdesátých letech spolupracoval například s disco uskupeními Boney M, Eruption, později také se skupinou Scorpions a mnoha dalšími.
Christian Kolonovits byl i dirigentem premiéry nového muzikálového díla, jehož barvité režie, která se v návrzích scény i kostýmů obrací někdy na estetiku barokní opery (Christof Cremer), jindy na extravagantní současnou módu v bouřlivé barevnosti, se ujal Robert Meyer (od roku 2007 generální ředitel Volksoper). Hlavní part Antonia Vivaldiho vytváří americká muzikálová hvězda Drew Sarich, který je velmi oblíbeným muzikálovým představitelem především ve Vídni, kde již vytvořil několik velmi úspěšných hlavních rolí v klasických (Evita, Jesus Christ Superstar) i zcela nových muzikálových produkcích (Barbarella, Der Tanz der Vampire).
Operní sopranistka z Texasu Rebecca Nelsen ztělesňuje Vivaldiho životní lásku a interpretku jeho mnoha děl, altistku Annu Girò, která věrně stála po jeho boku více než dvacet let a neodešla od něj, ani když se od Vivaldiho odklonil úspěch a on umíral v bídných podmínkách. Zpěvačka je sólistkou vídeňské Volksoper, kde v posledních letech vytvořila několik významných rolí, například Laurettu, Paminu, Despinu nebo Violettu Valéry. Sestru Anny Girò, Paolinu zpívá jiná častá a všestranná sólistka Volksoper Julia Koci, která bývá obsazována v muzikálech, operetách i operách. Další linií muzikálového libreta je přátelství s dramatikem Carlem Goldonim a v příběhu vystupují i další historické postavy jako například kastrát Caffarelli v podání rakouského kontratenoristy Thomase Lichteneckera. Většina účinkujících vystupuje ve dvou nebo třech kratších rolích.
Jak bude tato barvitá podívaná účinkovat na diváky, to ukáže blízká budoucnost. Uvidíme, zda bude tento muzikálový projekt srovnatelný s obdobnými nedávnými tituly zpracovávajícími osudy Wolfganga Amadea Mozarta nebo Emanuela Schikanedera.
Zemřel Tankred Dorst
Významný německý dramatik a také divadelní režisér (činný ale v této profesi až od konce šedesátých let) i filmový tvůrce podle vlastních námětů zemřel 1. června 2017 ve věku jednadevadesáti let. Proslavil se divadelními hrami, publikovanými a inscenovanými od roku 1960, z nichž český divák měl možnost poznat jen malou část. Předtím se zabýval adaptacemi pro loutkové scény. Celoživotní příklon k preferované dramaturgii pohádky a mytologii se projevuje v celém jeho díle. Na českých scénách byla nejčastěji inscenována jeho dramata Merlin aneb Pustá zem a Pan Paul.
Tankred Dorst vytvořil i několik operních libret, kdy zpracoval osvědčené pohádkové nebo lidově tradované látky. Nejdříve dvakrát spolupracoval s německým skladatelem Wilhelmem Killmayerem. Originální tvar zpívaného baletu měla jejich La Buffonata (1961 Heidelberg). Dále pro tohoto skladatele napsal text jednoaktové opery Yolimba oder Die Grenzen der Magie (Yolimba aneb Hranice magie, první verze 1964, Wiesbaden; druhá verze 1970 Mnichov) se symbolistně-pohádkovým námětem, která byla komponována na přímou objednávku wiesbadenského operního souboru.
Pro dalšího německého skladatele Güntera Bialase přepracoval původní francouzský text ze třináctého století, takzvaný chantefable, jeden z předchůdců madrigalové komedie a opery, milostný příběh vyprávěný písněmi a jednoduchými hudebními scénami pod překladovým německým názvem Die Geschichte von Aucassin und Nicolette (Příběh Aucassina a Nicoletty, 1969 Mnichov). Pro téhož skladatele přepracoval stejnojmennou pohádkovou hru německého klasika Ludwiga Tiecka z roku 1797 na libreto komické opery Der gestiefelte Kater oder Wie man das Spiel spielt (Kocour v botách aneb Jak se hraje hra, 1969 Mnichov). Německý skladatel Ernst August Klötzke využil jeho text Die Legende vom armen Heinrich (Legenda o ubohém Jindřichovi, 2011 Wiesbaden), původně se jednalo o Dorstovu činohru (1997) pro raně středověké látky Hartmanna von Aue, kterou spisovatel upravil pro potřeby zhudebnění. Na stejný námět komponoval mystickou operu ve wagnerovském duchu již Hans Pfitzner (1895).
Vrcholem Dorstových kontaktů s hudebně-dramatickým jevištěm pak byl jeho pozdní debut jako operního režiséra. A nebyl to začátek na žádné komorní nebo studiové scéně – Tankred Dorst byl pověřen inscenací Wagnerova Prstenu Nibelungova přímo v samotném centru skladatelova kultu. Když v roce 2004 režisér Lars von Trier odstoupil od smlouvy na realizaci tetralogie pro bayreuthský festival, byl to právě tento jeden z nejhranějších německých dramatiků, který za občas kontroverzního dánského filmového režiséra „zaskočil“. Jeho velkorysý inscenační výklad o vpádu magie a mytologična do reality našeho života (ve vizuální složce ještě zkombinovaný s futuristickými prvky a místy komiksovou estetikou) se nesetkal s úplným souhlasem kritiky a diváků. Ale tento takzvaný Ring 2006 se stal jednou z nejosobitějších interpretací Wagnerova díla na Zeleném vršku vůbec.
Nahrávka týdne
Arthur Honegger – Le roi David. Orchestre de la Suisse Romande, Ensemble Vocal de Lausanne, dirigent Daniel Reuss. Mirare 2017 (1 CD). Honeggerovo scénické oratorium, bezesporu jedno ze zásadních hudebně-dramatických děl dvacátého století, zná český posluchač jen z koncertních provedení. Na rozdíl od jeho Johanky z Arku na hranici, která je v současnosti například uváděna na plzeňském jevišti, se toto syntetické dílo těší zájmu pouze koncertních dramaturgů (čestnou výjimku tvoří scénické uvedení v pražské Španělské synagoze roku 2010).
Tento titul, velmi originálně oscilující mezi oratoriem, biblickou operou a činohrou, s použitím dalších scénických a koncertních prostředků jako melodram, sborový zpěv či taneční složky, zaujme vždy posluchače svojí monumentalitou a zároveň živostí. Některá čísla, například scéna zaříkávání, doslova hypnotizují posluchače svou magičností. Na českém koncertním pódiu dílo výrazně zpopularizoval francouzský dirigent Serge Baudo, který ho vícekrát v Praze uvedl a také nahrál oceňovaný snímek s francouzskými sólisty a s českým orchestrem a sborem.
Současná nahrávka vychází u menší nahrávací značky Mirare, založené roku 1995. Snímek zaujme vyrovnanou kvalitou výkonů tří pěvců (Lucie Chartin – soprán, Marianne Beate Kielleand – mezzosoprán a Thomas Walker – tenor), stejně jako sugestivitou dvou činoherních interpretů (Christophe Balissat jako Vypravěč a Athena Poulos jako Zaříkávačka). Velmi solidně působí i výkon Orchestre de la Suisse Romande s holandským dirigentem Danielem Reussem, který patří k předním propagátorům hudby dvacátého století i skladatelských osobností švýcarského regionu. Mimořádnou koncentrovaností zaujme i Ensemble Vocal de Lausanne, sborové těleso, které velmi úspěšně interpretuje náročné sborové partie Honeggerovy partitury.
Opera na ČT art
Na pondělí 5. června (20.20, další repríza v neděli 11. června v 0.15) je zařazeno opakování záznamu Mozartovy opery Kouzelná flétna z festivalu v Bregenzu z roku 2013. Výbornému obsazení (například Daniel Schmutzhard jako Papageno, Alfred Reiter jako Sarastro, Norman Reinhardt jako Pamino a Bernarda Bobro) vévodí jedna z koloraturních hvězd současnosti – makedonská koloraturní sopranistka Ana Durlovski v roli Královny noci. Velmi imaginativní nastudování s celou řadou efektních triků na jevišti postaveném nad Bodamským jezerem je dílem známého režiséra Davida Pountneye. Součásti velmi živého představení je i loutkový divadelní soubor (Blind Summit Theatre – Mark Down & Nick Barnes), kostýmy a design loutek byly svěřeny výtvarnici Marie-Jeanne Lecca, časté Pountneyho spolupracovnici ve Velké Británii i na dalších operních scénách. Orchestr Wiener Symphoniker řídí Patrick Summers a Pražský filharmonický sbor zde vystupuje pod řízením sbormistra Lukáše Vasilka.
Dvouapůlhodinový záznam je první inscenací z trojice oper Wolfganga Amadea Mozarta zařazených do programu ČT art, po které budou následovat ještě Don Giovanni s Adamem Plachetkou a Únos ze serailu v přímém přenosu z Teatro alla Scala.
Ve středu 7. června 2017 (21.40) bude uveden pořad CNSO Studio Live – Edita Gruberová (52 minut), jenž vznikl při příležitosti koncertu světoznámé slovenské koloraturní sopranistky v rámci Prague Proms roku 2016. Český národní symfonický orchestr dirigoval Peter Valentovič. Televizní režii zajistili Jan Mudra a Stanislav Vaněk.
Operní humor
Když se v roce 1972 vrátila po dlouhé pauze na operní jeviště v Parmě, proslulé náročným a komentujícím publikem, Verdiho opera Il corsaro (Korzár) z roku 1848, tak se premiéra odehrála bez jakýchkoliv předpokládaných komentářů diváků. Když se po premiérovém představení ptali novináři místního generálního ředitele Teatra Regio na reakci publika, tak jim Giuseppe Negri odpověděl: „Nesmíte zapomenout, že jsme tuhle operu neviděli více než padesát let. Diváci ji prostě neznají. Přijďte na druhé představení, to již budou všichni odborníci.“
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]
