Jak je možná neznáte: Alma Schindler-Mahler-Gropius-Werfel
Tři sňatky a řada afér
Nejkrásnější žena Vídně, manželka a milenka skladatelů, malířů a básníků a také jednoho kněze, se narodila v umělecké rodině malíře/krajináře habsburské monarchie Jacoba Schindlera a hamburské zpěvačky Anne Sofie Bergen. Její matka byla velkou milovnicí a cizoložnicí, měla za milence malíře Julia Bergera a brzy začala vztah i s Carlem Mollem, žákem a asistentem svého manžela. Jejich vztah trval několik let a zůstával skrytý jejímu manželovi. V nezveřejněném rukopisu Der schimmernde Weg Alma tvrdí, že biologickým otcem její mladší sestry Grety nebyl Schindler, ale jeho přítel a kolega Julius Victor Berger (1850–1902).
Alma měla první aféru se svým učitelem hudby, skladatelem Alexanderem Zemlinskym. Ze sňatku se Zemlinskym však měla strach, kvůli budoucím potomkům a jeho židovskému původu. Když bylo Almě třináct let, její otec, který ji zbožňoval, zemřel. Od té doby hledala náhradu – nového otce. Ve věku dvaadvaceti let se provdala za skladatele a dirigenta Gustava Mahlera, který byl o devatenáct let starší a měl jednu z nejmocnějších pozic jako Hofoperndirektor ve Vídni. Její předchozí milenci Gustav Klimt a Max Burckhard poukazovali na židovský původ Mahlera, který se však obrátil na katolicismus. Tato skutečnost vadila Almě u Zemlinského, ale u Gustava Mahlera ji neřešila. Měla s Mahlerem dvě dcery. Maria Anna zemřela ve věku pěti let, druhá, také nazývaná Anna nebo Gucki, se stala sochařkou, která žila v Londýně a Los Angeles.
I když Alma Gustava Mahlera inspirovala k mnoha jeho dílům, ještě během jejich manželství začala vztah s architektem Walterem Gropiusem, za kterého se po smrti svého prvního manžela vdala a měla s ním další dceru Manon.
Ačkoli její příjmení bylo oficiálně Gropius, podepisovala se jako Alma Gropius-Mahler nebo Mahler-Gropius. Alma a Walter Gropius se rozvedli v roce 1920.
Alma však nebyla věrná ani svému druhému manželovi. Po celé tři roky měla poměr s enfant terrible vídeňské umělecké scény, mladým malířem Oskarem Kokoschkou. Oba žili a cestovali společně, a pokud se nemilovali, Kokoschka ji maloval.
V roce 1913 vytvořil Windsbraut, impozantní obraz, na kterém se dva milenci vznášejí v oblacích. Když se rozešli, nechal si Kokoschka vyrobit figurínu Almy v životní velikosti, která mu měla nahradit jeho milenku. Když byl Kokoschka v otázce svého fetiše dotázán, šel přímo k věci: „Konečně poté, co jsem ji znovu a znovu kreslil a maloval, rozhodl jsem se jí zbavit. A tak jsem uspořádal velkou šampaňskou party s komorní hudbou, během které moje služka Hulda naposledy vystavila panenku ve všech jejích krásných oděvech. Jakmile se ráno rozednělo – byl jsem docela opilý, stejně jako všichni ostatní – popravil jsem ji na zahradě a rozbil jsem o její hlavu láhev červeného vína.“
Již v roce 1918 Alma porodila syna Martina, za jehož otce prohlásila svého nového milence, židovského básníka Franze Werfela. Chlapec však zemřel ve věku deseti měsíců. V roce 1929, když bylo Almě již padesát let, se znovu provdala za Franze Werfela, který byl o jedenáct let mladší a který se později proslavil dílem Píseň o Bernadettě. Přítel dcery Anny Mahler z manželství s Gustavem Mahlerem, skladatel Ernst Křenek, popisuje atmosféru rafinovaných večírků konaných v domě Mahler-Werfel a plných drahých jídel a těžkých nápojů takto: „Sex byl hlavním tématem rozhovorů a často se analyzovaly sexuální návyky přátel a nepřátel, přičemž se Werfel snažil přinést vážnou a intelektuální poznámku o světové proletářské revoluci.“
S Werfelem odešla Alma v roce 1940 do exilu. Její útěk před nacistickým režimem vedl přes Lisabon do New Yorku a nakonec do Hollywoodu. Zemřela v New Yorku v roce 1964 ve věku pětaosmdesáti let.
Do svého sňatku s Gustavem Mahlerem v roce 1901 složila jen několik písní, pracovala na instrumentálních dílech a na části opery. Možná, že po roce 1910 začala opět sporadicky skládat, ale chronologicky je obtížné její skladby zařadit, protože své rukopisy nedatovala.
Alma Mahler v dílech skladatelů
– Adagietto v 5. symfonii Gustava Mahlera je podle dirigenta Willema Mengelberga vyznáním lásky k Almě.
– V první větě 6. symfonie se Gustav Mahler snažil o hudební portrét Almy.
– 8. symfonie Gustava Mahlera je Almě věnována. Premiéra symfonie spadala do doby vážné manželské krize.
– V 10. symfonii Gustava Mahlera se odráží manželská krize roku 1910. Hluboké výkřiky prozrazují, že adresátem byla Alma: „Ty sám víš, co to znamená. Běda! Běda! Běda!“
– Píseň Liebes du um Schönheit (1902) Gustava Mahlera, zhudebnění Rückertovy básně, je „privatissimum“ pro Almu.
– Pět písní op. 7 (1899) Alexandera Zemlinského je Almě věnováno. Také Zemlinského sedmivětá Lyrische Sinfonie je také odrazem nešťastné lásky k Almě.
– V roce 1923 složil Ernst Křenek operu Orpheus a Eurydice, na libreto Oskara Kokoschky. Orfeus představuje Kokoschku, Eurydice Almu, Psyche její dceru Annu Mahler a Pluto – bůh podsvětí zobrazuje Gustava Mahlera.
– Alban Berg věnoval Almě svojí operu Wozzeck z vděčnosti za různou (i finanční) podporu jeho práce.
– Na památku dcery Manon Gropius složil Alban Berg svůj houslový koncert v roce 1935 a věnoval jej „Památce anděla“.
– Koncert pro housle a orchestr D dur, op. 35 Ericha Wolfganga Korngolda je věnován Almě Mahler-Werfel.
– Benjamin Britten věnoval Almě Mahler Nocturne, Op. 60 jako uznání za to, za co vděčí Gustavu Mahlerovi.
– Gravitační centrum vlastní sluneční soustavy, obklopené zářícími satelity, tak se jeví obdivovatelům tvůj život – tak se jmenoval čtyřhlasý kánon, který jí k sedmdesátým narozeninám věnoval Arnold Schoenberg.
Citáty:
„Takoví jsou umělci: Co se týká života, jsou všichni do jednoho amatéři. Vše proudí do jejich díla.“
„Nemůžete vést manželství na dálku.“
Alma Schindler-Mahler-Gropius-Werfel
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]
