Nestandardní zahájení filharmonické sezony v Brně

Brněnská filharmonie vstoupila ve středu 27. září do nové sezony, která nebude jednoduchá a už vůbec ne nudná. A to ani pro diváky, ani pro filharmoniky samotné. Janáčkovo divadlo, ve kterém hrála padesát let, je zavřeno a prochází velkou rekonstrukcí. A to tak velkou, že se všichni divadelníci i hudebníci strachují, jestli se její ukončení povede do roka a do dne a jestli se stihne otevřít na zahájení sezony další. Dalším úhelným kamenem pro činnost filharmonie je její umělecký ředitel a šéfdirigent. Od odchodu Aleksandara Markoviće v roce 2015 tento post nebyl obsazen. U příležitosti zahájení nové sezony vyhlásila ředitelka filharmonie Marie Kučerová, že se dohodla s dirigentem Dennisem Russellem Daviesem, že se ujme osiřelého postu od příští sezony. A ještě tentýž den spolu podepsali před novináři a zástupci města smlouvu.

Nový umělecký ředitel a šéfdirigent se staví do čela brněnské filharmonie po osmačtyřicetiletém působení v mnoha světových operních i symfonických orchestrech. V současné době žije v Linci, kde vedl Brucknerův orchestr a místní operu patnáct sezon. Brněnský orchestr má vést čtyři roky, a když vše dobře půjde, měl by s ním vkročit do nového Janáčkova sálu, který se postupně staví.

Sezonu 2017/2018 tedy ještě musí brněnská filharmonie překonat bez šéfa i bez koncertního sálu. Má sice k dispozici domácí prostředí Besedního domu, ve kterém lze provozovat hudbu pro komorní tělesa, velký orchestr spolu s diváky se však již do prostoru namačkat nedá. Všichni by se udusili a hlavně by ohluchli. Proto budou koncerty v náhradních prostorách, jako je starý, dobrý, i když zázemím nevyhovující Stadion, nebo zatím neprověřené pavilony na brněnském výstavišti.

Stálicí, i když akusticky nepříliš přátelskou, zůstávají brněnské chrámy. Největší z nich, katedrála sv. Petra a Pavla, hostil symfonické koncerty mnohokrát. Zachránil tedy i nyní zahajovací koncert sezony a bylo to opravdu stylové, s využitím všech prostorových možností.

Dětství Ježíšovo, posvátná trilogie op. 25 od Hectora Berlioze vznikalo postupně po částech, až se vyvinulo v půvabnou renesanční fresku, která ztvárňuje vyprávění evangelisty Matouše. Statická postava vypravěče – tenor, navozuje atmosféru uvedením do příběhu. Emoce přicházejí s orchestrální fugou, která líčí noční pochod. Děsuplné sny krále Heroda – bas, ostinátní rytmus, který tepe na srdci Jeruzaléma. A nechybí melodičnost, barevnost instrumentace i zvukomalba, kantiléna Heroda je přerušována mužským sborem a po postupné gradaci dynamiky vrcholí děs Heroda žesti, zejména pozouny. Kontrastem je obraz u jesliček, kde hladí pastorální líbezná ukolébavka Marie a pohodový baryton Josefa. Vrcholem půvabu je andělský sopránový oktet, umístěný na kůru za doprovodu varhan, který varuje svatou rodinu. Druhá část trilogie popisuje útěk do Egypta a hledání azylu. Polyfonní postupy, barevnost, dynamicky odstíněné plochy, kontrasty nálady, vše má líčit ve fantazii útrapy cesty, na které málem všichni zahynuli. Atmosféra města Saida, které se uzavírá před uprchlými Hebrejci, aby se jich ujali potomci Ismaela. Bezpečí a jistota čiší z basu Otce rodiny a pohoda z dalšího uvítání. Osvěžením je vsunuté trio dvou fléten a harfy, předsunuté rychle před orchestr, což má být hra dětí, patřících do rodiny. Hudba kreslí psychologii postav, aby v závěru vyvrcholila sborem a cappella, který je doplněn Vypravěčem a sopránovým oktetem na kůru. Nesmírně náročná část nejen na technické zvládnutí, ale na rytmické sezpívání a intonaci, drží posluchače vtisknutého do sedadla téměř bez dechu.

Podle údaje v programu bylo Dětství Ježíšovo uvedeno v Brně jen jednou, a to v roce 1906 Besedou Brněnskou s dirigentem Rudolfem Reissigem. Toto provedení bylo tedy znovu uvedeno po sto deseti letech. Tentokrát si Filharmonie Brno přizvala ke spolupráci Český filharmonický sbor Brno se sbormistrem Petrem Fialou. Další spolupracovníci se rekrutovali z francouzského prostředí. Dirigent Philippe Bernold je původně flétnista a dirigování se věnoval později, působil jako dirigent Bretaňského symfonického orchestru a současně spolupracuje i s dalšími orchestry. Jeho pojetí působilo poněkud akademicky, nicméně vedl orchestr i sbory spolehlivě a přesně. Vypravěčem byl Sébastien Droy, jeho menší a lehký mozartovský tenor je otevřený, zvučný a nosný a projev příjemný a milý. V projevu dominovaly basové party. Herodes v podání Frédérica Catona byl poněkud subtilnější, ale děsivé pasáže ustál se ctí. Protihráčem mu byl slovenský basista Martin Gurbaľ jako sluha Polydorus a poté zastal postavu Otce rodiny. Jeho hlas je mohutný a hřmotný, má jiskru a nosnost. Postavy Marie, kterou ztělesnila Yumiko Tanimura poněkud menším a zastřeným sopránem, a Josefa, kterého zpíval Franck Leguérinel poněkud menším barytonem, byly o něco méně výrazné, a to jak pěvecky, tak výrazově. Přesto se jednalo o vyvážené výkony a koncert byl milým objevením skladby, kterou ještě současné brněnské publikum neslyšelo.

Sezona 2017/2018 začala slibně a lze se těšit na další koncerty, které můžeme najít na webových stránkách Filharmonie Brno. Nelze než popřát filharmonikům pevné nervy a víru, že další sezona už bude v prostorách prověřených.

Hodnocení autorky recenze: 90%

Zahajovací koncert sezony
Dětství Ježíšovo
Yumiko Tanimura (mezzosoprán – Maria)
Franck Leguérinel (baryton – Josef)
Frédéric Caton (baryton – Herodes)
Martin Gurbaľ (basbaryton – Polydorus)
Sébastien Droy (tenor – Vypravěč)
Dirigent: Philippe Bernold
Sbormistr: Petr Fiala
Filharmonie Brno
Český filharmonický sbor Brno
27. září 2017 katedrála sv. Petra a Pavla Brno

program:
Hector Berlioz: Dětství Ježíšovo, posvátná trilogie op. 25

www.filharmonie-brno.cz