O životaschopnosti jednoho nemanželského dítěte. Mezi Indiány a rangery. Lidovost především

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5

Z dějin operety (10)

Ve třech symfonických koncertech uvedl se ve známost širšího obecenstva pianista, o jehož neobyčejném talentu již delší dobu proskakují zprávy do veřejnosti. Rudolf Friml přišel a zvítězil, a sice na celé čáře tak, jako se to málokterému virtuozu podařilo. Friml jest nepatrná, skromně vystupující postava, která však u klavíru roste v obra. Skutečně v obra, neboť nevíte, čemu se dříve obdivovati, zda hloubce jeho uměleckého ponětí, nebo úžasně vyspělé technice, která zvláště v levé ruce překonává s lehkostí sebe obtížnější práce hudební, lehkému staccatu, nebo neobyčejnému talentu improvizačnímu; a k tomu druží se i velký talent dirigentský. […] Friml má budoucnost, jakou po léta žádný pianista neměl! Friml a Kubelík! Vyrostli tu vedle sebe dva umělci, kteří českému jménu budou dělat v celém světě velkou slávu.“ Tak velebí dvaadvacetiletého umělce zpráva z roku 1901.

Mladý Rudolf Friml (foto archiv autorky)
Mladý Rudolf Friml (foto archiv autorky)

„Skromně vystupující postava“ Rudolf Friml (1879-1972) byl tehdy druhým rokem korepetitorem pražského Národního divadla. Jako klavírní partner Jana Kubelíka i jako sólista však měl otevřený svět a rutinní práce v Národním se brzy vzdal. A také „glejtu“ v podobě absolventského vysvědčení Pražské konzervatoře, odkud byl pro disciplinární prohřešek (vystoupení bez vědomí školy) vyloučen. Měl v ohni více želízek, téhož roku 1901 mu vyšel op. 1, cyklus Závišovy písně, a tedy i kariéra skladatele leccos slibovala.

Tu hlavní si vybudoval ve Spojených státech. Za oceánem se pokoušeli o štěstí také jeho současníci Rudolf Piskáček, Jaromír Weinberger i skladatel a klavírista Vladimír Polívka (1896-1948). U Piskáčka se jednalo jen o epizodu a přechodné bylo i Weinbergerovo meziválečné americké působení – než mu nacionální socialismus znemožnil žít v Evropě a Amerika se mu stala exilem. Friml se dostal poprvé do Spojených států s Kubelíkem, Polívka jako doprovazeč jiného českého houslisty, Jaroslava Kociana, a v letech 1623-1930 pak působil v Chicagu. Vrátil se nakonec domů, učil na různých učilištích, komponoval a především uváděl do života skladby svých skladatelských kolegů.

Friml se rozhodl pro Ameriku roku 1906 bez velkého váhání. Znovu tam začínal jako korepetitor, tentokrát v Metropolitní opeře. Roku 1912 měla na Broadwayi premiéru jeho opereta Světluška (Firefly).

Klavírní výtah operety Rudolfa Frimla Firefly (foto archiv autorky)
Klavírní výtah operety Rudolfa Frimla Firefly (foto archiv autorky)

Pro její filmovou verzi Španělská vyzvědačka z roku 1937 dokomponoval proslulou Oslí serenádu (The Donkey Serenade). Friml psal hudbu pro broadwayskou revue Ziegfeld Follies, aranžoval a upravoval, co se mu svěřilo, až přišel jeho největší úspěch. Rose Marie na libreto Otto Abelse Harbacha a Oscara Hammersteina byla uvedená poprvé v newyorském Imperial Theatre 2. září 1924. Její hudba není kompletním Frimlovým dílem, například pochod kanadské jízdní policie a indiánský rituální tanec jsou dílem Herberta Stotharta (1885-1949), který později proslul mimo jiné jako spoluautor hudby k filmu s mladičkou Judy Garland, The Wizard of Oz (1939).

Americko-český import
Americká exotika Rose Marie začala na přelomu století pod vlivem literatury inspirované „zlatou horečkou“ a jejími příběhy konkurovat v hudebním divadle už příliš často využité exotice Orientu. Kolem roku 1900 vstoupili do literatury Karl May a Jack London, zhruba 1910 vznikly první filmové „westerny“. Někdy v té době začalo téma lákat i skladatele; svou představu o prostředí zlatokopů vytvořili libretisté Carlo Zangarini a Guelfo Civinini pro Giacoma Pucciniho a jeho La fanciulla del West.

Česká premiéra Rose Marie se uskutečnila v holešovickém divadle Uranie 11. února 1928. Autory českého překladu byli Felix Achille de la Cámara a Josef Odcházel. Hned po premiéře se objevila proroctví, že „na Rose Marii půjde celá Praha,“ neboť je to „něco, co se musí vidět i slyšet“. (Jakýsi zvědavý divák dokonce na svou partnerku naléhal, aby nezapomněla obstarat lístky na premiéru, prostřednictvím novinového inzerátu).

Inzerát z Národních listů, 8.2.1928 (foto archiv autorky)
Inzerát z Národních listů, 8. 2. 1928 (foto archiv autorky)

Šťastná intonace Písní Závišových snadno převedla Frimla k tvorbě operetní, jež z valné části žije právě ze sentimentu. Je-li sentimentálnost mírněna vkusem, veselá lehkost regulována určitou noblesností výrazu, nemůže se úspěch nedostaviti a s ním ve velkém světě výtěžek. […] Skladatel rozvíjel jak vybroušenou formu, tak melodický fond, jenž přinášel zvlášť pro cizince vábivý přízvuk slovanské měkkosti a dovedl i kořistiti z místního koloritu, z amerikanismů, slučujících v sobě hudbu tří plemen, bílého, černého a rudého. […] Snad vrcholu po stránce kompoziční, jistě však oblibou dosáhla jeho tvorba operetou Rose Marie. V ní spojil již šťastně voleným námětem ze života zlatokopů pro sebe co nejpříznivěji jak americký kolorit a indiánskou exotiku, tak svou citovou kypivost, a možno říci, třeba se tu vybíjela v rytmech moderní Ameriky, též svůj zdravý český smysl pro rytmus.“

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]
  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5

Mohlo by vás zajímat