Od Jánošíka k Tulákovi. Před pětadvaceti lety zemřel Ján Cikker

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5

Cikker, jak jsme toho byli poté svědky u všech jeho dalších děl, přistoupil k opeře o legendárním zbojníkovi velmi zodpovědně. Nevycházel z pouhé legendy, ale studoval historická fakta a souvislosti. Je jasné, že v dobovém duchu byl silně zdůrazněn motiv „bohatým bral, chudým dával“, stejně jako důraz na národnostní notu a využití folklorní inspirace (ovšem velmi svébytným a pro autora charakteristickým způsobem). Na druhé straně se tu projevila i určitá poplatnost operní tradici (důraz na ženské postavy Milky a Zuzy, velká taneční čísla, v nichž ale opět bohatě využil svých důkladných znalostí slovenského folkloru).

Na tomto místě si dovolím ocitovat muzikologa Miroslava Blahynku: „Cikkerova operní tvorba nejvýrazněji přiblížila ideály slovenské opery stylovému a dramaturgickému zázemí evropské opery dvacátého století. Cikker podobně jako jeho o tři roky starší souputník Eugen Suchoň spojil ve své operní tvorbě ideály národní hudby a národní opery, které na Slovensku vykrystalizovaly v podstatě až v první polovině dvacátého století, s ideálem opery, který vznikal v nejvýznamnějších centrech hudebního a operního života v Evropě a v zámoří v tomtéž období. Cikker reagoval na stylové a dramaturgické podněty evropské opery s časovým odstupem, který nu umožnil nadhled a selekci kompozičních a dramaturgických řešení.“

Libreto k opeře Juro Jánošík napsal Cikkerovi Štefan Hoza, další významná osobnost pionýrského období slovenského hudebního a divadelního života, výborný tenorista, zručný režisér, autor a překladatel, který byl rovněž libretistou Suchoňových oper. Premiéru, která se konala 10. listopadu 1954, dirigoval Tibor Frešo, režíroval Miloš Wasserbauer, autorem scény byl Ladislav Vychodil. V titulní roli exceloval tehdejší hvězdný tenorista Gustáv Papp. Partnerkami mu byly Štefánia Hulmannová jako Milka a primadona tehdejšího souboru Margita Česányiová v roli Zuzy, Jánošíkovy druhy Uhorčíka a Gajdošíka ztvárnili Bohuš Hanák a Janko Blaho. Úspěch u publika i u kritiky byl mimořádný. Cikker nicméně zcela spokojený nebyl. Na opeře dále pracoval, takže definitivní tvar dostala až po několika desítkách repríz.. Opera Slovenského národního divadla s inscenací hostovala v Praze v roce 1959 a od té doby byla uvedena v Bratislavě ještě ve dvou dalších inscenacích.

Na českém jevišti Cikkerova Jura Jánošíka poprvé uvedl plzeňský šéf opery Karel Vašata v režii Bohumíra Zoula v roce 1970. V titulní roli se představil Zdeněk Jankovský, v roli Milky Marta Cihelníková, v roli Zuzy Libuše Bláhová. O rok později následovala liberecká opera, kde ji v režii Oldřicha Mrňáka nastudoval dirigent Petr Doubravský, v titulní roli s dlouholetým skvělým libereckým tenoristou Janem Malíkem. V Brně byl Juro Jánošík uveden v roce 1978. V režii Martina Hollého jej dirigoval Jan Štych. Představitelem Jánošíka byl Jiří Olejníček, v postavě Milky se střídaly Magdaléna Blahušiaková a tehdejší nová členka Janáčkovy opery Natálie Romanová, v roli Zuzy se představila Jindra Pokorná. V roce 1987 natočil Cikkerova Juro Jánošíka jako televizní film režisér Karol L. Zachar.

Po úspěchu Jura Jánošíka přistoupil Ján Cikker ke komponování svého druhého jevištního díla. Námět mu poskytl jeho přítel básník Ján Smrek. Byla jím báseň slovenského obrozeneckého básníka Samo Chalupky Turčín Poničan o osudu uneseného slovenského chlapce, který se stane tureckým begem. Ján Smrek napsal libreto. Cikker se zde poprvé setkal s tématem, které jej pak v různých podobách.provází v jeho dalších operách. Je to motiv smíření, v Begu Bajazidovi je spojen s akcentem na patriotické vyznění, jež je pro toto dílo charakteristické. Hojně jsou zde ovšem využívány motivy orientální, ve využití některých prvků připomínající velké romantické opery devatenáctého století.

Opera, jejíž bratislavskou premiéru dne 16. února 1957 nastudoval inscenační tým Tibor Frešo – Miloš Wasserbauer – Ladislav Vychodil a v níž titulní roli zpíval Gustáv Papp, se o měsíc a den později dočkala svého provedení v Košicích. Zde ji nastudoval v režii Branislava Krišky dirigent Ladislav Holoubek. Pražské Národní divadlo uvedlo Bega Bajazida v prosinci téhož roku v hudebním nastudování Roberta Brocka a režii Václava Kašlíka. Titulní roli vytvořil Jaroslav Stříška, partnerkami v ústřední ženské roli Katky mu byly Drahomíra Tikalová a Alena Míková.Krátce poté se hrál Beg Bajazid v německém Wiesbadenu a v dalších divadlech. Na českém jevišti byl uveden ještě v roce 1975 v Olomouci (dirigent Pavel Pokorný, režisér Jiří Glogar). Režisér Tibor Rakovský natočil v roce 1973 Bega Bajazida jako televizní film.

Na vzniku třetí Cikkerovy opery, kterou je Mister Scrooge (někdy také uváděn jako Mr. Scrooge), měly rozhodující podíl dvě okolnosti. Bratislavu navštívil renomovaný německý muzikolog, šéf hudebního oddělení známého vydavatelství Bärenreiter Fritz Oeser. Zhlédl také představení Bega Bajazida a operou byl doslova nadšen. Na základě toho se s Cikkerem seznámil a posléze úzce spřátelil s stal se inspirátorem a významným propagátorem jeho dalších tvůrčích činů. Druhou okolností pak bylo velmi vážné onemocnění, jež způsobilo, že úspěšný skladatel zrevidoval mnohé své životní priority, což se rovněž výrazně projevilo v jeho tvorbě.

Námět pro svoji třetí operu Cikker našel v u nás sice známé, ale především v anglosaském světě nesmírně populární Vánoční koledě (A Christmas Carol) anglického klasika Charlese Dickense. Dejme slovo skladateli samotnému: „Toto téma jsem objevil náhodou a myšlenka mě velice zaujala. Starý člověk, ziskuchtivý a sobecký, na konci svého života zjišťuje, že se celý život hnal pouze za zlatem, přičemž úplně zapomenul na přátelství, lásku, sounáležitost s lidmi, uvědomil si, že žil zbytečně, Toto poznání ho změní na člověka laskavého, lidsky a sociálně hluboce cítícího, snažícího se napravit své chyby.“

Libreto si napsal skladatel sám, v závěrečné fázi ve spolupráci s přítelem, básníkem Jánem Smrekem. Základní schéma příběhu ponechal, výrazně změnil závěr. Zatím co u Dickense se polepšený skrblík Scrooge (scrooge je anglický výraz pro skrblíka), Cikker nechá svého hrdinu projít katarzí a zemřít. Dílo má velmi komorní charakter a klade si základní mravní otázky.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5

Mohlo by vás zajímat