V Madridu chystají Krásova Brundibára, u příprav jsou i pamětníci

Královské divadlo v Madridu chystá na 9. duben 2016 premiéru „dětské“ opery Hanse Krásy a Adolfa Hoffmeistera Brundibár. Veselou operu s tragickým osudem složil pražský židovský skladatel Hans Krása v roce 1938. Později ji uvedl v terezínském internačním táboře. Skladatel ani většina malých zpěváků nepřežili hrůzy nacistických vyhlazovacích táborů. Pro jednu z nejprestižnějších světových scén, madridské Teatro Real, nyní Brundibára nacvičili se španělskými dětmi režisérka Susana Gómez a dirigent Jordi Francés.

Program Královského divadla na jaro operní sezony 2015/2016 představil jeho umělecký ředitel Joan Matabosch v lednu: „Zařazení Brundibára do programu souvisí s celkovou dramaturgií sezony 2015/2016: Parsifal Richarda Wagnera, Brundibár, Mojžíš a Áron od Arnolda Schönberga a Císař z Atlantidy Viktora Ullmana. Všechna toto díla mají co do činění se středoevropským antisemitismem v době, kdy Evropa rezignovala na své kulturní a civilizační hodnoty,“ říká Joan Matabosch.

V dubnu se uskuteční v Madridu i jedenáct repríz Brundibára pro veřejnost i pro střední a základní školy. Hledání silných lídrů, podle Matabosche další z témat všech těchto oper, je dnes velmi aktuálním v celé Evropě i v USA a Španělé ho vnímají vzhledem ke zkušenosti s diktátorem Frankem velmi citlivě. Proto se Královské divadlo, jehož správní radu řídí Felipe VI. Bourbonský, hlava španělského státu, snaží prostřednictvím opery Brundibár seznámit děti s nebezpečím totality a pronásledování náboženských a etnických menšin.

Umělecký šéf Joan Matabosh k tomu dodává: „Z toho důvodu je pro nás uvedení Brundibára velmi emotivní záležitostí. Partitura této opery byla nalezena až po holokaustu, který Krása ani mnoho malých zpěváků nepřežili. Někteří tehdejší zpěváci ale dosud žijí a mohou se s námi podělit o svoji zkušenost: Brundibár jako symbol umění a kultury tváří v tvář represi, vraždám, barbarství.“

Jednou z pamětnic je Dagmar Lieblová, která se zúčastní v Královském divadle generální zkoušky a bude mít rozsáhlý přednáškový program, který organizuje České centrum v Madridu. „V Terezíně jsem zpívala v Brundibárovi ve sboru. Při zkouškách i při představeních jsme nemuseli myslet na to, že máme hlad, že nám hrozí všelijaké nemoci, že nás každým dnem mohou poslat do nějakého dalšího tábora, ale zpívali jsme s radostí a elánem. Brundibár byl pro nás taková pohádka o normálním životě. O světě, kde se prodávají housky a zmrzlina, kde děti chodí do školy a nemusejí nosit hvězdu,“ vzpomíná po více než sedmdesáti letech Dagmar Lieblová.

Uvedení opery doprovodí rozsáhlá výstava kreseb malých i dospělých terezínských vězňů z Památníku Terezín na ochozech Královského divadla. Ředitel Českého centra Madrid, které výstavu zajišťuje, Stanislav Škoda, říká, že obrázky dětí i dospělých z Terezína jsou samy o sobě velmi pěkné, ale když si uvědomíme celý kontext, kde vznikaly, je to opravdu silný zážitek, ze kterého běhá mráz po zádech. „Španělé dějiny holokaustu znají velmi dobře, ale málokdy si je spojují například s krásami Prahy, nebo vůbec Českou republikou. Madridskou výstavu v tak prestižní instituci, jako je Teatro Real, a přednášky paní Lieblové považuji za určitou splátku dluhu,“ uvedl Škoda.

„Zpívala jsem při premiéře dne 23. září a pak už jen v několika málo přestaveních, protože v prosinci 1943 byla naše rodina poslána do Osvětimi-Birkenau. I tak však pro mne Brundibár v Terezíně zůstal nezapomenutelným zážitkem na celý život,“ uvedla předsedkyně Terezínské iniciativy Dagmar Lieblová, která bude v Madridu besedovat se školáky i s odbornou veřejností.

České centrum Madrid chystá k připravované opeře řadu doprovodných akcí.