Operní kukátko (1)

David Chaloupka, 11.08.2015 0:00

Týden od 3. do 9. srpna 2015
Jak řeší abstinenční příznaky milovníci opery během prázdninových měsíců, kdy jsou operní domy až na výjimky uzavřeny? No přece návštěvou letních open-air produkcí nebo festivalových představení. Co nabízejí vybrané operní festivaly během léta v zahraničí a doma (část I.)? Pokračující krize kamenných obchodů s cd a dvd nosiči a několik tipů pro operní fanoušky.

Letní produkce v Rakousku
Nemůže chybět Nabucco Giuseppe Verdiho ve výpravné inscenaci dočasného sezonního souboru Stagione d´Opera Italiana s bohatými kostýmy a pompézní výpravou (minulý týden v Grazu). Vídeň letošní úplnou absenci živých představení (žádný ze čtyř operních souborů: Wiener Staatsoper, Theater an der Wien, Volksoper a ModernOper Wien nenabízí letní produkce) řeší projekcemi starších záznamů na velkoplošném plátnu před Novou vídeňskou radnicí.

Někde se ale již v kamenných divadlech pilně zkouší – například v Landestheater v Linzi probíhají zkoušku na Verdiho La traviatu (plánovaná premiéra 19. září 2015) pod vedením Roberta Wilsona. Jistě by bylo zajímavé vědět – kolik stojí Wilsonova režie v Linzi a kolik v pražském Národním divadle. Vedení divadla prozíravě zařadilo zkoušky na prázdninové volno, aby nemuselo rušit představení před Wilsonovou premiérou, který si přeje zkoušet přes celý den na uvolněném hlavním jevišti. Jako obvykle slavný režisér je nejen autorem režie, ale také světelného designu a scény. Jako spolurežisérka je uvedena osvědčená Nicola Panzer, schopná představení dozkoušet. Zajímavostí je, že inscenace je věnována opernímu intendantovi Gerardu Mortierovi, zemřelému v loňském roce.

Salcburk
Vítězem Salcburského festivalu minulého týdne se bezesporu stal Jonas Kaufmann za horečnatou a v závěru až vizionářskou interpretaci zlomeného Florestana v nové inscenaci Fidelia. Plánováno je šest představení. Režie Clause Gutha (mimo jiné režiséra skvělé dapontovské mozartovské trilogie z nedávných ročníků festivalu) se soustředí na existenciální jádro tématu opery, což ne u všech kritiků nalézá na pochopení (výběr ze zahraničních ohlasů jsme přinesli zde, předpremiérový rozhovor s dirigentem Franzem Welser-Möstem zde).Pokračují reprízy Normy z minulého ročníku festivalu (čtyři představení) v čele s Cecilíí Bartoli. V reprízách Figarovy svatby, která v německých a rakouských kritikách sklízí výtky kvůli nepříliš invenčnímu režijnímu nastudování (Sven-Eric Bechtolf) a hlavně zvoleným tempům (odpovědnost nese Dan Ettinger, Generalmusikdirektor z Mannheimu), jsou ale chváleni čeští zpěváci – Martina Janková jako Zuzanka a Adam Plachetka jako Figaro (naši recenzi Figarovy svatby ze Salcburku jsme zveřejnili zde). Kritici se takřka jedním hlasem ptají – proč jsou role Figara a Hraběte obsazeny zpěváky stejného hlasového oboru (basbaryton), i když herecky výbornému Lucovi Pisaronimu leží part Hraběte příliš vysoko?

Toto nastudování Mozartovy opery bylo přístupné ve zpožděném přenosu i v rámci České televize (neděle ČT art 20:20 hod.), takže český divák si mohl udělat vlastní představu. Výborně nasnímaná inscenace v televizním přenosu zaujme především propracovanou hereckou akcí všech zpěváků, jejich civilní vedení s opravdovou drobnokresbou je působivé. Tato inscenace je jednou z mála, která spíše pro svou komornost a intimitu vynikne i na malé obrazovce. Výprava i pečlivě vypracované kostýmy snesou kamerové detaily bez problémů. Zvolené prostředí evokovalo chudší prostředí venkovského šlechtického domu (s výraznou akcentací dřeva jako materiálu) inspirované filmem Gosford Park Roberta Altmanna nebo seriálem Panství Downton, ve které dochází k častému protínání životů horní a služebnické vrstvy. Tato inscenace je zcela odlišná od kouzelného třeštění minulé Figarovy svatby v režii Clause Gutha, ale přesto jeho vizuální složka (invenční práce se světlem!) i hudební nastudování jsou ukázkou nejvyšší kvality. Pro Českou televizi je to unikátní dohoda s festivalovým vedením, a doufejme, že nezůstane v příštích letech jen u ojedinělého přenosu.Ve Felsenreitschule sklízí obdiv nastudování opery Wolfganga Rihma Die Eroberung von Mexico (Dobytí Mexika) v nastudování Ingeho Metzmachera a v režii Luca Bondyho (celkem pět představení, v roli Montezumy Angela Denoke, naši recenzi najdete zde, předpremiérový rozhovor s režisérem Petrem Konwitschnym zde). Dílo bude přístupné na DVD nahrávce. V sobotu 8. srpna začínají reprízy Verdiho Trubadúra z loňského festivalového ročníku ve hvězdném obsazení (Netrebko, Semenchuk, Meli, Ruciński). Plácido Domingo vydatně slavil za účasti společenské smetánky i mnoha kolegů čtyřicáté výročí od prvního vystoupení na festivalu v Salcburku na operním gala koncertu.

Bregenz
Od 22. července pokračují reprízy Pucciniho Turandot v hudebním nastudování Paola Carignaniho a dalších dvou střídajících dirigentů. Velkolepá výprava na jezerním jevišti s dominujícím úsekem Velké čínské starověkou hliněnou armádou zdi je dílem Marca Artura Marelliho (naši recenzi najdete zde). Cena vstupenek se letos pohybuje mezi 29 – 142 eury.V bregenzském Festspielhausu byl program doplněn pěti představeními Hoffmannových povídek (recenzi jsme přinesli zde). Velká pozornost je letos věnována v koncertech i doprovodných akcích dílu jubilujícího skladatele Petera Eötvöse, od něhož zazní ve světové premiéře skladba Der goldene Drache, jež se váže čínskou tematikou k letošnímu hlavnímu představení Turandot. Umělec je osobně přítomen jako rezidenční skladatel a host besed a programů. Mistrovské kurzy letos vede mezzosopranistka Brigitte Fassbaender, která se dnes již věnuje převážně jen pedagogice, režii a opernímu managmentu. S operním studiem uvádí Mozartovu operu Così fan tutte, ve které byla znamenitou představitelkou Dorabelly. V neděli 9. srpna byl velkým lákadlem koncert francouzských písní v provedení kanadské sopranistky Meashy Brueggergosman.

Steinbruch St. Margarethen
Pokračuje série (8. července – 15. srpna) představení Tosky v titulní roli mimo jiné s Martinou Serafin (naše recenze najdete zde a zde).

Bayreuth
Vedle operních festivalových představení došlo i k znovuotevření rekonstruovaného Muzea Richarda Wagnera (celkem ve třech budovách), na které město přispělo 7 milióny eur (!). Nová expozice zahrnuje velmi různorodý materiál vedle věrných faksimilí skladatelových rukopisů, řady operních kostýmů, fotografií a dokumentů i audiovizuálních záznamů nabízí také prostor pro krátkodobé výstavy. Přístupné divákovi je také kino a kavárna. Expozice se tentokráte snaží vyrovnat i s neblahým Wagnerovým antisemitismem (a paradoxně hlavně jeho manželky Cosimy). Umělcovy eseje k tomuto tématu jsou promítány s komentářem ve videoprojekcích v domě Wagnerova syna, skladatele Siegfrieda Wagnera. Nová expozice také vysvětluje příklon wagnerovského festivalu k národnímu socialismu a důvody oblíbenosti Wagnerovy hudby u pohlavárů Třetí říše.

Pokračují reprízy Tristana a Isoldy (s dvěma přestávkami trvá představení takřka šest hodin), pozitivní hlasy jednoznačně převládají u hodnocení pěvců i dirigentů. Kritika i diváci nalézají vlídná slova i pro režijní pojetí Kathariny Wagner, od které očekávaly skandální a nestravitelnou inscenaci (naši recenzi najdete zde, výběr ze zahraničních ohlasů jsme přinesli zde). Hlavním znakem většiny členů Wagnerovy rodiny, přes jejich vzájemné rozepře, byla schopnost přizpůsobit se podmínkám nebo si vytvořit podmínky nové. Zdá se, že Katharina Wagner zvolila tentokráte první cestu.V kuloárech se šušká o Isoldě pro příští festivalový ročník – tou by měla být Petra Lang.

Praha
Na závěr Letních slavností staré hudby byla uvedena Cavalliho barokní opera La Calisto (6. srpna 2015, recenzovali jsme zde). Nastudování věnovaly pozornost i Lidové noviny v rozsáhlém rozhovoru s režisérem díla Vítem Bruknerem ze souboru Buchty a loutky (Lidové noviny 3. srpna 2015 str. 9). Následujícího dne po provedení díla (7. srpna) byla uvedena i reportáž na ČT1 v hlavním zpravodajském čase (a v rozšířené verzi na ČT art).

Národní divadlo v Praze zveřejnilo podobu plakátů k operním představením nastávající sezony. Vizuální styl se nezměnil oproti sezoně 2014/15 a jen velmi málo souvisí s vlastním výtvarným stylem jednotlivých inscenací. Úsměv vyvolává především plakát na Giordaniho operu Andrea Chénier s hlavou muže zachváceného menší chobotnicí. Zda je chobotnice metaforou revoluce nebo do revoluční Paříže jen došla zkažená dodávka mořských plodů, není z plakátu zcela jasné.Plakát pro Straussovu Elektru opakuje motiv obutých chodidel z loňské Salome, ale barva vášně (červená) je vystřídána černou barvou smutku. Těšíme se, co autoři vizuálů vymyslí pro další Straussovy opery, pokud se dostanou na repertoár.

Operní obraz týdne
Irmgard Seefried (1919-1988) zpívá árii z Madame Butterfly na koncertě v troskách Vídeňské státní opery v roce 1945. Útlá postava lyrické sopranistky, kterou vidíme jen v tmavé siluetě na pozadí ozářených trosek vybombardovaného operního domu. „Umění vyvstává z popela“, snímek připomene to množství divadel, galerií, muzeí a uměleckých památek, zničených nesmyslně při válečných konfliktech po celém světě. Snímek je součástí výstavy americké fotografky Lee Miller ve vídeňské Albertině (do 30. srpna 2015, a je to jediná práce této fotografky, která se tématu opery týká).

Osobnost týdne
Bezesporu Elisabeth Kulman, mezzosopranistka, která si nebere servítky, pokud má hodnotit operní provoz nebo management (a to i například právě vedení festivalu v Salczburku v minulých sezonách). Tentokrát v rozhovoru pro Salzburger Nachrichten o zaměstnání operní zpěvačky, která se rozhodla zpívat převážně již jen koncertně. Rozhovor Ich bin leider schlecht in Bravsein (volně přeloženo Bohužel jsem špatná v předmětu dobrého chování) byl pořízen při příležitosti jejího písňového recitálu na Salcburském festivalu (originál rozhovoru najdete zde).

Kniha týdne
Múzy Pavla Ludikara. Sborník tematicky zaměřených prací. Vydali Přátele historie Vamberka, o. s. (Hostinský, Jiří; Berger, Miroslav; Matějka, Václav; Sedláček, Milan). ISBN: 978-80-7453-519-2. Přes dosti amatérské zpracování a dech lokálního patriotismu kniha sdružuje řadu cenných a zajímavých materiálů k hudební kariéře a životu významného českého basisty Pavla Ludikara (1882-1970), také člena Metropolitní opery v New Yorku v letech 1926-32. Jednoho z umělců, kteří přes světovou prestiž nebyli angažování v Národním divadle v Praze. Pavel Ludikar zde zpíval ojediněle jen jako host. Kniha se vedle nelehkých životních osudů, vrcholících emigrací po druhé světové válce, podrobněji zabývá i filmovými rolemi umělce. Titul také obsahuje obsáhlou obrazovou dokumentaci a seznam rolí v Met (byť převzatého mechanicky ze stránek archivu Metropolitní opery v New Yorku). První souhrnné dílo o životě tohoto zpěváky pro fandy historie české opery. Kniha nese vročení 2014, ale do distribuce se dostává až nyní.

Nahrávka týdne
Nová nahrávka Honnegerova díla na pomezí oratoria, opery a melodramu – Jana z Arku na hranici (Jeanne d´Arc au Bucher) na labelu Alpha. Držitelka Oscara za titulní roli ve filmu Edith Piaf září svou muzikalitou a prožitkem i nádhernou kulturou francouzského slova. Navíc výborně znějící sbory, vše pod taktovkou zkušeného odborníka na francouzskou hudbu Marca Soustrota (Lieder Camera nad Madrigal Choirs, Orquestra Simfónica de Barcelona i Nacional de Catalunya). Nahrávka vznikla na základě živých koncertů tohoto titulu započatých již v roce 2012. Honnegerovo působivé dílo má být také nastudováno v příští sezoně v plzeňském Divadle J. K. Tyla. O možnosti vystoupení v hlavní roli se jedná s Anetou Langerovou – což je skvělá volba.

Co jsme zapomněli
Zřídkakdy uváděné jevištní dílo klasicistního mistra Georga Antona (Jiřího Antonína) Bendy letos znovu ožilo v rámci Teatro Barocco na zámku Stift Altenburg. Jeho melodram Medea, který jsme na českém jevišti neviděli již mnoho let, je inscenován společně s Haydnovou komickou operou Lo Speziale (Lékárník) v historickém prostoru během jednoho měsíce (25. června – 26. července) v deseti představeních v rámci čtvrté sezony uskupení Teatro Barocco. Program je každoročně pečlivě vybrán. Představení se sestává z jednoho melodramu (v minulých ročnících Bendův Pygmalion, Ariadna na Naxu a Winterův Lenardo und Blandine) a kratší opery Josepha Haydna nebo jeho bratra Michaela. Dobrá inspirace pro české zámky a festivaly.

Vzpomínka
Altistka Maria Radner (1981-2015) je tváří reportáže Nach der Trauer kam die Wut (Po smutku přišel vztek) v časopise Frau im Spiegel (Nr. 33, 2015, str. 32-33), který vzpomíná obětí spoje z Barcelony do Düsseldorfu (Germanwings 9525), při kterém zemřela s přítelem i dítětem při letecké katastrofě 24. března 2015.

Krize prodeje hudebních záznamů
Stále se prohlubující krizi prodeje CD a DVD záznamů potvrzují jednak masivní výprodeje levných nahrávek, jednak poloprázdnými regály obchodů s tímto sortimentem. Nicméně většinu zboží je možné objednat. V Německu i Rakousku zcela zanikají cd bazary, protože stahování nahrávek se stává samozřejmostí. Na některých legálních (zpoplatněných) i nelegálních stránkách jsou dostupné včetně kompletních bookletů. Ocitáme se v nové etapě virtuálního vlastnictví duševních hodnot, ale platné právo virtuální není. Paradoxní situace nastává v proklamovaném uznání duševního vlastnictví, v praxi je pak ale většina nahrávek šířena bez licenčních a autorských poplatků. Už neplatí: Vem si, co chceš, ale zaplať za to? Co s tím?

Vějíře při operních představeních
Rozmáhající se móda užívání vějířů během operních představení na ochlazení má samozřejmě historické kořeny. Nic proti tomu, ale prosím, zkontrolujte si doma, zda vám žebra vějíře při pohybu nevydávají při ovívání zvuk. Stejně tak vaše sousedy v hledišti nepotěší ani dramatické zavírání a otevírání vějíře, ani když jste na představení Carmen, se kterou se vnitřně ztotožňujete. Pánové, kteří neodolají užití vějířů, prosím, ať podle španělského zvyku užívají vějíře pouze černé a bez krajek.

Hudební vtip na závěr
Eugen d’Albert (1864-1932), slavný skladatel (mimo jiné autor opery Nížina) a klavírní virtuóz, byl šestkrát ženat. Z každého manželství měl potomky. Jeho manželka (vtip se nepravděpodobně vypráví většinou o klavíristce Terese Carenno) měla také děti z předchozího manželství. Umělcova manželka, která zaslechla příšerný křik na dvoře jejich domu, se ptá: „Co se to tam venku děje, drahý?“. D´Albert odpovídá zcela klidně: „Ale vůbec nic, miláčku. Jen tvoje a moje děti bijí naše děti“.