Operní panorama Heleny Havlíkové (119)

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Týden od 6. do 12. května 2013
– Tři pěvecké hvězdy – každá jiná:
Magdalena Kožená
Véronique Gens
Rolando Villazón
– Další opera seria – tentokrát Siface Nicoly Antonia Porpory
– Ostravský Lohengrin s novým obsazením
– Inspirace na dny příští
***

Tři pěvecké hvězdy – každá jiná

Ještě vlastně ani nezačalo Pražské jaro a v Praze vystoupily v týdnu od 6. května hned tři pěvecké osobnosti, které takto v časově bezprostředním porovnání ukazují šíři a různorodost, s jakou lze přistoupit k pěveckým recitálům.

Magdalena Kožená
Magdalena Kožená se v rozpětí pouhých pěti dnů vrátila do Španělského sálu Pražského hradu: Na prvního května zde zpívala Dvořákovy Biblické písně v rámci tradičních prvomájových koncertů Berlínských filharmoniků pod taktovkou Simona Rattla, 6. května zde měla svůj samostatný komorní recitál. První část věnovala oblasti, která patří k jejím doménám – francouzskému písňovému repertoáru – po Debussym a Messiaenovi při loňském Pražském jaru tentokrát vybrala Maurce Ravela. Ve zvukomalebných Povídkách z přírody tento představitel impresionismu v miniaturních bajkách na texty Julese Renarda vystihl vznešenost i protivný hlas Páva, čipernost Cvrčka, Labuť, za jejíž ušlechtilostí je odhaleno pojídání červů, po kterých tloustne jako husa, klouzavý let Ledňáčka nebo hašteřivou Perličku, což Magdalena Kožená vyjádřila se šarmem i jemným humorem.

Inspirací tradičními hebrejskými zpěvy jsou prodchnuty Dvě hebrejské melodie s chvalozpěvem na Stvořitele a s tázáním po věčném tajemství, na které zazní až provokativní odpověď v podobě popěvku Tra la – la. Další hudební náladu přinesly Ravelovy Malgašské písně s exotickými texty, kdy vedle smyslné touhy po krásné Nahandove zazní dramatické varování Střezte se bílých, jako tyranů, kteří přistáli u břehů. Kožená i zde vystihla odstíny Ravelových písní díky své muzikalitě, stmelené vyrovnanosti barevného hlasu i umění vtáhnout posluchače do pěveckého vypravování. A znovu dokázala, že si umí pro svá vystoupení vybrat špičkové kolegy jako partnery, kteří se výrazně spolupodílejí na celkovém vyznění. Podobně jako loni při vystoupení s klavíristkou Mitsuko Uchidou, také skotský klavírista Malcolm Martineau přesvědčil o svrchovanosti svého mistrovství a empatii, s níž vytváří s pěvci stmelenou spřízněnost. A v Malgašských písních zvukovou barevnost rozšířili i flétnista Kaspar Zehnder a violoncellista Tomáš Jamník.

V druhé části večera však byla dramatická kantáta Ariadna na Naxu Josepha Haydna až příliš prudkým střihem – jakkoli bylo zřejmé, že Kožená má s interpretací i tohoto hudebního stylu velké zkušenosti a vystavěla výstup opuštěné Ariadny od zasněného toužebného volání po milovaném Théseovi přes dramatickou obžalobu tohoto křivopřísežného nevěrníka po smutek chvějící se duše. Interpretaci nepřispěla klavírní verze doprovodu místo smyčcového orchestru ani dlouhá akustika Španělského sálu, která naopak první ravelovské polovině vyhovovala. Závěr dramaturgicky roztříštěného koncertu opět v dalším prudkém střihu tvořilo pět slovenských písní z Vesnických scén Bély Bartóka, podané Koženou spíše v uměřené noblese než jadrnosti až divokosti, kterou v sobě tyto lidové písně z okolí Zvolena mají.

Hodnocení autorky: 70 %

Véronique Gens
Sedmý, závěrečný koncert cyklu po předchozích večerech změřených především na barokní hudbu vykročil přes Glucka a Myslivečka ke klasicismu a Mozartovi. Právě mozartovský repertoár je doménou francouzské sopranistky Véronique Gens, která vytříbila svoji interpretaci klasické i barokní hudby spoluprací s nejznámějšími osobnostmi tohoto oboru. Třebaže při svém pražském vystoupení zprostředkovala v áriích z Gluckovy Ifigenie na Tauridě, Myslivečkovy Olimpiade i v Mozartových koncertních áriích výrazovou plasticitu v kontrastech dramatické vášně, žalostného naniářku i jemnosti milostných citů, její přednes měl v sobě až příliš rozvážnou, racionální vycizelovanost.Naopak muzikantská energie tradičně tryskala z orchestru Collegium 1704 ať už v brilantně zahrané předehře k Mozartovu Divadelnímu řediteli, částech z Gluckova baletu Don Juan včetně ohnivého fandanga s kastanětami nebo v baletní hudbě z Idomenea.

Je zřejmé, že Václav Luks se svým novým cyklem uspěl a jeho dramaturgická výlučnost i záruka špičkové interpretace – právě díky renomé jeho i orchestru – si našly zasvěcené diváky, kteří dokáží tyto kvality ocenit. Můžeme se těšit na další ročník. Jeho program byl už zveřejněn: vedle Händelova Mesiáše, Bachových Matoušových pašijí s finským tenoristou Topi Lehtipuu a Zelenkovy korunovační opery Sub olea pacis zahrnuje večery se sopranistkami Martinou Jankovou, Rafaellou Milanesi a mezzosopranistkou Vivicou Genaux, tentokrát s áriemi Glucka, Myslivečka, ale i přesahem do svrchovaných mistrů belcanta – Rossinim, Donizettim a Bellinim.

Hodnocení autorky: 75 %

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Hodnocení

Vaše hodnocení - M.Kožená & M.Martineau, K.Zehnder, T.Jamník (Praha 2013)

[Celkem: 0    Průměr: 0/5]

Vaše hodnocení - V.Gens -Collegium 1704 & V.Luks (Praha 2013)

[Celkem: 0    Průměr: 0/5]

Vaše hodnocení - R.Villazón - ČNSO & G.Voronkov (Praha 2013)

[Celkem: 0    Průměr: 0/5]

Vaše hodnocení - Porpora: Siface (Hof-Musici Praha)

[Celkem: 0    Průměr: 0/5]

Vaše hodnocení - Wagner: Lohengrin (NDM Ostrava)

[Celkem: 4    Průměr: 5/5]

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na