Operní panorama Heleny Havlíkové (46)

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Týden od 17. do 23. října 2011

° Druhý Český Křišťál na letošním 48. ročníku Mezinárodního televizního festivalu Zlatá Praha
° Bartoli a Kožená – báječná pestrost přístupů k barokní opeře
° Sir Willard White a naše robesonovské konotace
° Ostravský Cardillac i v Praze potvrdil svoji aspiraci na inscenaci roku
° Inspirace na dny příští

***

Druhý Český Křišťál na letošním 48. ročníku Mezinárodního televizního festivalu Zlatá Praha

Zaměříme-li se pouze na kategorii Hudba na obrazovce se záznamy oper i dalších žánrů hudebního divadla nebo koncertů, ocenění Rigoletta z Mantovy, kterého mohli diváci u nás už vidět v České televizi během přímého přenosu loni v září a také v operních přenosech do kin, může působit poněkud překvapivě. Zejména při porovnání se záznamy mnoha jiných oper, které byly mezi téměř stovkou pořadů ze dvadvaceti zemí při současném boomu nového fenoménu posledních let – přímých přenosech divadelních představení do kin. Atraktivní nápad Andrei Andermanna vysílat operu jako živý televizní přenos v reálném prostředí a reálném čase zapůsobil objevitelsky před téměř dvaceti lety s Toskou z Říma a pak ještě před jedenácti lety s Traviatou z Paříže. Rigoletto je už „jen“ dalším (jakkoli technicky stále komplikovaným) zopakováním tohoto principu. V tomto případě ovšem s otazníkem, nakolik je renesanční Mantova skutečně tím autentickým prostorem, protože předlohu Victora Huga Král se baví sem Verdi a jeho libretista Francesco Maria Piave přenesli až pod tlakem rakouské cenzury. A vlastní pojetí Rigoletta připomínalo spíše sentimentální telenovelu; ovšem se skvělým pěveckým obsazením v čele s Plácidem Domingem v titulní roli. (Podrobné hodnocení Rigoletta z Mantovy na základě přenosu do kina najdete v Operním panoramatu 15. 2. 2011 zde.)

***

Bartoli a Kožená – báječná pestrost přístupů k barokní opeře

Jen s odstupem několika málo dnů se v Praze představily dvě mezzosopranistky koloraturního oboru a světového renomé, k jejichž doménám patří barokní opera s její hýřivostí afektů i mimořádnými technickými nároky na virtuózní belcanto. Po Cecilii Bartoli v Rudolfinu s programem Sacrifcium sestaveným z árií psaných pro kastráty (podrobnější hodnocení najdete v Operním panoramatu 18. 10.2011 zde) zakončila Magdalena Kožená dvěma koncerty v pražském Národním divadle své letošní turné, pro které sestavila mix ze svých dvou dřívějších nahrávek árií z oper Antonia Vivaldiho (Griselda, Farnace) a oper a oratorií Georga Friedricha Händela (Theodora, Joshua, Ariodante, Hercules).

Třebaže se Bartoli i Kožená věnují stejnému pěveckému oboru na základě propracované znalosti dobové interpretační praxe a ani jedna z nich nevládne hlasem větší mohutnosti, rozdílnost jejich naturelu, vystupování i přístupu je nádherným zážitkem z nekonečného bohatství a rozmanitosti interpretace hudby. Na koncertě obou sólistek dokonce zazněla jedna z nejslavnějších Händelových árií – Kožená ji zpívala jako přídavek ve verzi Lascia ch’io pianga / Nech mne oplakávat z opery Rinaldo, Bartoli pak Lascia la spina / Nevšímej si trnů z opery Il trionfo del tempo. Naštěstí se tu neměří kdo rychleji, kdo výše, ale je na posluchači, které pojetí mu je bližší. Zejména v barokní opeře jsou možnosti interpretace natolik bohaté a otevřené, že přístupy obou těchto zpěvaček (a nejen jich) mohou vzkvétat paralelně. (Ostatně zanedlouho, 10. listopadu, završí ve Stavovském divadle letošní festival Struny podzimu koncert další specializované barokní mezzosopranistky Vivici Genaux.)

Cecilia Bartoli je oslnivě zářící muzikantský živel, ze kterého tryskají erupce energie (v recitálu s deseti áriemi a dvěma přídavky). Vedle této až bakchantské dravosti a italského temperamentního „komediantství“ Moravanku Koženou charakterizuje spíše apollónská ušlechtilost, decentnost, niternost (v programu s šesti áriemi a třemi přídavky). Kožená se prezentovala opět jako precizní profesionálka, která svou pěveckou kariéru buduje promyšleným tříbením svých možností i limitů. Je zřejmé, že její hlas přece jen nabyl na intenzitě, plnosti, barevnosti, i dynamické plastičnost, takže se jí dařilo odstínit kontrasty dramatičtějších árií se „srdcem rozervaným tisícerým soužením“ nebo s obrazy pronásledování Líticemi vedle odlehčenějších, jásavějších po tklivě bolestné až trýznivé afekty temného žalu, ledové krve, kročejů do náruče smrti. Kožená znovu potvrdila, že síla její interpretace je založena na intenzitě schopnosti „povídat“ si s posluchačem ve spíše intimním rozměru (který ovšem nepotřebuje její snahy o uhrančivé poulení očí) a jemně prolínat, proplétat mnoho vrstev významů textu a výrazu hudby. Zatímco Bartoli si publikum podmaňuje, zmocňuje se ho až dobyvatelsky, Kožená nabízí komorní, důvěrný rozhovor.


Mimořádným zážitkem ovšem bylo vystoupení pražského barokního orchestru Collegium 1704, tentokrát nikoli pod taktovkou svého zakladatele, dirigenta a cembalisty Václava Lukse (který své svěřence sledoval z hlediště), ale jiného specialisty na starou hudbu – Andrei Marcona. Soubor se prezentoval nejen jako citlivý partner Kožené, ale samostatně ve Vivaldiho Sinfonii C dur a jeho koncertech jako uskupení, které se za šest let svého pravidelného působení vypracovalo na špičkovou úroveň. Jedinečná souhra, jimiž jejich hra „dýchá“ v nejjemnějších záchvěvech dynamiky i agogiky, vynikla zvláště v prestižním srovnání s renomovaným orchestrem Il Giardino Armonico, který doprovázel Bartoli. O vysoké úrovni Collegia 1704 svědčí i to, že se dvě z jeho hráček, Györgi Farkas na barokní fagot a houslistka Anna Fusek, která ovšem se svrchovanou technikou i muzikantskou vitalitou ovládá i zobcovou flétnu, blýskly jako suverénní sólistky Vivaldiho koncertů.

Četnost koncertů Magdaleny Kožené u nás se sympaticky zahušťuje; každý je stále vnímán jako mimořádná událost. Platí to i pro její händelovsko-vivaldiovský program a teprve třetí vystoupení v Národním divadle. Věřme, že se vedle sólového recitálu dočkáme i toho, že Kožená u nás nastuduje roli v rámci operní inscenace.

***

0 0 vote
Ohodnoťte článek

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Hodnocení

Vaše hodnocení - Verdi: Rigoletto (live Mantova)

[yasr_visitor_votes postid="17877" size="small"]

Vaše hodnocení - M.Kožená (Praha 19.10.2011)

[yasr_visitor_votes postid="17875" size="small"]

Vaše hodnocení - W.White (Praha 20.10.2011)

[yasr_visitor_votes postid="17879" size="small"]

Vaše hodnocení - Hindemith: Cardillac (NDM Ostrava)

[yasr_visitor_votes postid="16410" size="small"]

Mohlo by vás zajímat


4 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments