Pes a hudba ? Operní psi – Nejlepší v celé show

Jsem vděčný za život, který vedu, a za radosti, jež mi poskytuje hudba, přátelství, chutné jídlo a dobré zdraví. Nemám ve zvyku lamentovat nad tím, co nevlastním, ale jednu věc ve svém životě opravdu postrádám: psa. Můj životní rytmus a podmínky by pro psa nebyly vhodné a jsem přesvědčený, že pořídit si ho by ode mne bylo sobecké. Podepisuji se pod Platónovo tvrzení, že pes má duši filozofa, musím to tedy brát filozoficky a užívat si společnosti psů jiných lidí.

Vybíráme ze zahraničního tisku
(Operavore / WQXR – 7. února 2018 – Fred Plotkin)

Pes a hudba – mé první asociace představuje písnička How Much is That Doggie in the Window? a pes Nipper, Jack Russell teriér naslouchající soustředěně gramofonovému záznamu hlasu svého pána neboli His Master’s Voice. Mívali jsme doma spousty gramodesek s nahrávkami oper a klasické hudby a mě úplně hypnotizoval obrázek Nippera na desce, točící se neustále kolem dokola, zatímco se z reprobeden (vyšších, než jsem byl já) linula nádherná hudba.

Nipper (1884–95) byl toulavý pes z anglického Bristolu, který žil s malířem Francisem Barraudem. Barraud přišel s nápadem vyobrazit Nippera, jak tázavě zírá na gramofon – vynález Emile Berlinera (1851–1929) – z něhož vycházejí zvuky. Obrázek byl pak využit při propagaci gramofonů a voskových válečků (a později také desek) značky HMV (His Master’s Voice).

Mnoho operních pěvců vlastní psa. Renata Tebaldi měla pudla jménem New, který se často objevoval na jevišti Met, ať už jako milovaný mazlíček Maršálky v Der Rosenkavalier, či v náručí mnoha Musett v La bohème. Diváci už psa Tebaldi znali a měli radost, že ho vidí. Když se Renata Tebaldi rozehřívala před vystoupením, New se pokaždé rozezpíval spolu s ní. Když s ní vystupoval Franco Corelli, dost ho ty zvuky znervózňovaly a tvrdil, že ten pudl zpívá falešně. Tebaldi však s úsměvem opáčila, že její pes vždycky ladí.

Franco Corelli také míval psy, včetně jednoho, jménem Loris. Tenor byl známý svou nervozitou a Loris fungoval jako jeho asistenční pes už dávno před tím, než byl tento pojem vytvořen.

Během svého dvaadvacetiletého působení ve funkci generálního ředitele Met měl Rudolf Bing několik jezevčíků, kteří byli jeho skutečnými přáteli. Někdy ale psi bývají trochu neklidní. Před pár lety jsem dělal rozhovor s Deborah Voigt, když se chystala na roli Aidy. Když jsem si pak doma přehrával pásku s rozhovorem, abych jej mohl přepsat, prvních deset minut bylo slyšet především ustrašené vrčení jejího jorkšíra, který se pak postupně uklidnil.

Mnozí zpěváci včetně Stephanie Blythe, Ailyn Pérez a Elzy van den Heever mají menší psy, s nimiž se snáze cestuje. Další pěvci mají zase velké psy, kteří zůstávají doma, ale třeba basbaryton Luca Pisaroni si bere Lennyho, svého zlatého retrívra, všude. V posledním z mé série rozhovorů s lidmi od opery jsem se v Casa Italiana Zerilli-Marimo na New York University Pisaroniho ptal, jak se svou ženou Cate zvládne cestovat jedenáct měsíců v roce a mít přitom psy – Lennyho a jezevčíka Tristana – stále s sebou.

Pisaroni už v tom má praxi a také mi řekl: „Nemohl bych tuhle práci [operního zpěváka] zvládnout sám. To jsem zjistil už záhy… Nedokážu být bez své rodiny, kterou tvoří má žena a naši psi. Když studujete, říkají vám, že záleží jedině na hlase. Jenže hlas v tom má podíl tak pětadvacet procent. Pětasedmdesát procent jsou věci, které nemají s hlasem vůbec nic společného.“ Pěvec prohlásil, že mu psi dodávají vnitřní sílu. „Procházka se psy mi pomáhá zbavit se stresu a zapomenout na představení.“

Zatímco Lenny je spíš neformální a uvolněný, Tristan se dovede více soustředit a ukázalo se, že se umí přirozeně pohybovat na jevišti. Měl příležitost poslouchat hlas svého pána v roli Hraběte Almavivy, když se objevil na pódiu během představení Le nozze di Figaro na Salcburském festivalu. Je to zaznamenáno v krásném videu s manželi Pisaroniovými a jejich psy:

Zesnulá Margaret Price měla velmi zvláštní pouto k Princess, své fence zlatého retrívra. Ten pes stál v zákulisí při všech jejích vystoupeních a dodával jí klid a jistotu. Bylo to docela příjemné u Mozartových oper, ovšem při jejím debutu v Met v roce 1985 v roli Desdemony nastaly komplikace. Margaret Price mi Princess svěřila (tehdy jsem pracoval v Met) a pes se choval po většinu představení Otella úžasně. Jenomže v posledním jednání, kdy Plácido Domingo v titulní roli simuloval škrcení Desdemony, začala Princess tahat za vodítko a hlasitě vrčela. Price se na psa podívala a nenápadným gestem mu dala povel „sedni“. Princess se trochu uklidnila. Ale ocasem nezavrtěla až do závěrečné opony.

Psi na jevišti mohou být příjemným doplňkem, jsou však nepředvídatelní. Například dva psí jedince natolik vzrušila Straussova hudba v Der Rosenkavalier, že se během prvního jednání rozverně pustili do milostného laškování. V osmdesátých letech zase jeden nezbedný psík čůral na sopranistku, ztělesňující Manon Lescaut, během druhého aktu. Když se této role ujala Mirella Freni, držela psíka jen několik sekund a pak se ho rychle zbavila.

Psi se v nenápadné formě objevují i v nádherném orchestrálním ztvárnění Elektry Richarda Strausse. Má se za to, že bratr Elektry Orest je mrtvý, ale když se pozorně zaposloucháte do zvuků orchestru, uslyšíte psy, kteří jako první rozpoznali Oresta, ačkoliv byl tak dlouho pryč. Richard Strauss tu vymyslel brilantní dramatický prvek.

Mnozí skladatelé měli svého milovaného psa. Giuseppe Verdi a jeho žena Giuseppina Strepponi milovali Lulu, svého malého bílého maltézáčka. Pes je pohřben v jejich zahradě pod kamenným náhrobkem, na němž stojí psáno „Alla memoria di un vero amico“ („Na památku opravdového přítele“). Richard Wagner vlastnil během svého života spousty psů a Bavorská státní opera v Mnichově nedávno publikovala článek o skladatelových psech, kde byla uvedena jejich jména a rasy. Párek oblíbených Wagnerových psů je pohřben vedle něho a jeho ženy Cosimy – jejich děti jsou uloženy jinde.

V únoru se v New Yorku konala 142. Westminster Kennel Club Dog Show. Účastnily se jí divy a primadony psí říše. Samozřejmě je milujeme, ale radost člověku přinese skoro každý pes. Někteří z nejlepších jedinců psího druhu jsou kříženci. Pokud si můžete dovolit chovat psa, určitě na vás čekají úžasní psíci v nejbližším útulku. Ke kontrole psí populace přispějete tím, když dovolíte svému hafanovi, aby se zařadil mezi kastráty.

 

Přeložila Kateřina Bodnárová