Ostravská opera a Festival hudebního divadla Opera 2017

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Počet operních představení se pohybuje okolo pětaosmdesáti, orchestr doprovází v průměru ještě dvaatřicet baletních večerů. Pravidelně hostujeme na festivalech Smetanova Litomyšl (minulý rok byli uvedeni Smetanovi Braniboři v Čechách, letos hostujeme s Tajemstvím a Rossiniho Lazebníkem sevillským!!! v přebásnění Jaromíra Nohavici a režii Ondřeje Havelky), v Brně (Janáček Brno – Výlety páně Broučkovy a další), v Praze (Klusákův Filoktétés na Pražském jaru, Martinů Tři přání aneb Vrtkavosti života na Dnech Bohuslava Martinů) nebo v Bratislavě (Prokofjevův Ohnivý anděl na festivalu Eurokontext). Vzhledem k tomu, že vznikne takzvaná zájezdová verze Lazebníka, jistě navštívíme i menší divadla nejen v Česku, ale také na Slovensku a v Polsku.

V čem vidíte silné stránky a naopak i slabiny souboru?

I přesto, že operní soubor Národního divadla moravskoslezského čítá nižší počet zaměstnanců ve srovnání Národními divadly v Praze či Brně, jsem hrdý na to, že dokážeme zajistit pozoruhodné inscenace s kvalitním pěveckým obsazením a hudebním nastudováním. Systematicky uvádíme v Česku téměř zapomenuté tituly, které stojí za pozornost, pravidelně každou sezonu pak jednu českou operu a věnujeme se také uvádění Operních hitů 20. století (Cardillac, Život prostopášníka, Ohnivý anděl a další). Od nové sezony také vznikne dlouhodobý projekt Opera dětem. Rád bych vyzdvihl skvělou týmovou práci na zajištění chodu opery a také vytváření mimořádných akcí, které mají edukativní zaměření: dramaturgické úvody před každým operním představením, předpremiérové besedy nebo diskuzní pořad Operní sirény v hudebním oddělení Knihovny města Ostravy. Nesmím také opomenout na bienále „nové hudby“ NODO, které vzniká ve spolupráci s Ostravskými dny nové hudby.

V jakých podmínkách váš soubor pracuje a co byste rádi změnili?

Na domovské scéně Divadla Antonína Dvořáka můžeme díky skvělé akustice realizovat i větší operní kusy v plném nástrojovém obsazení, ale i díla komornějšího charakteru. Prostor orchestřiště je do jisté míry limitující, často využíváme také obě první lóže. Nová přístavba provozní budovy z roku 2002 poskytuje našim umělcům odpovídající standard, špičkovou orchestrální zkušebnu s nahrávacím studiem, příjemně vybavené šatny, zkušební jeviště i sborový sál a další prostory. Příprava nového titulu se odehrává v tradičním šestitýdenním zkouškovém procesu. Společné úsilí pana ředitele Jiřího Nekvasila, moje a dramaturgyně Evy Mikuláškové přináší řadu titulů, u nichž jsou kladeny vysoké nároky na každého člena operního souboru. Zkoušíme tedy neustále.

Jak známo, Festival Opera je bienále. Jak se za ony dva roky od minulého ročníku váš soubor umělecky proměnil a kam se podle vašeho názoru posunul?

Za uplynulou dobu téměř dvou sezon se podařila řada krásných projektů. Hned po mém nástupu jsme s velkým ohlasem uvedli operu-film Tři přání aneb Vrtkavosti života Bohuslava Martinů i nyní hostujícího Hamleta Ambroise Thomase. V probíhající sezoně jsme uvedli Mozartovu předposlední operu La clemenza di Tito v režii SKUTR, téměř zapomenutou českou operu Zdeňka Fibicha Bouře, komorní operu Benjamina Brittena Zneuctění Lukrécie a také Smetanovo Tajemství v rámci chystaného uvedení jeho osmi dokončených oper v rámci Smetanovského operního cyklu 2024.

Našim cílem není zůstávat jen u divadelního uvádění operních děl. Jsme vděční za dlouhodobou spolupráci s Českým rozhlasem Ostrava, díky kterému máme exkluzivní možnost rozhlasově zaznamenávat téměř každou sezonu jeden nejvzácnější titul (Dvořákova Armida, Martinů Tři přání, Fibichova Bouře a jiné). Na ostravské jeviště jsme pozvali řadu mladých perspektivních sólistů, kteří doplňují náš kmenový sólistický ansámbl, zveme ale také mimořádné uznávané sólisty – jmenujme jen stálé hostování Markéty Cukrové, Jany Šrejmy Kačírkové, Michaely Kapustové, Kateřiny Kněžíkové, Janjy Vuletic, Martina Bárty, Jorge Garzy, Svatopluka Sema, Gianlucy Zampieriho a dalších.

Jak vůbec Festival Opera vnímáte?

Velké poděkování a obdiv patří všem organizátorům festivalu v čele s Lenkou Šaldovou. Komplexní přehlídka většiny našich i slovenských divadel, kdy operní soubory na festival přiváží to nejlepší, co mohou, dodává celé akci vysokou úroveň a mimořádnost. Za umožnění tohoto hostování vděčíme především našemu zřizovateli a podporovateli Statutárnímu městu Ostrava.

A jaké naděje si děláte na získání některé z festivalových cen?

Festivalovou cenou budeme potěšeni. Tou hlavní odměnou nám však bude, když se obě představení podaří v alternativních prostorech inscenovat tak, aby promlouvala k divákům, zasáhla je, vryla se jim do paměti a měla úspěch.

A zdánlivě „řečnická“ otázka na závěr: Jak se podle vás žije opeře v Česku?

Opera se jako luxusní čtyřsetletá dáma u nás snaží spíš žít, mnohdy přežít, než aby si užívala života. My se ji snažíme oživit, ale nedokážeme ji plně živit tak, jak by si tato exkluzivní Makropulos zasloužila. Zkusme to změnit!

Děkujeme za odpovědi a nejen pro Festival Opera 2017 držíme palce.

 

VIZITKA
Současný hudební ředitel opery Národního divadla moravskoslezského Jakub Klecker (1982) patří k výrazným představitelům mladé dirigentské generace. Pochází z brněnské hudební rodiny, od dětství hrál na klavír a k hudbě jej napevno přitáhlo působení v dětském sboru Kantiléna, jehož sbormistr Ivan Sedláček členy vychovával „k vokálnímu i kolektivnímu cítění, k dobré organizaci práce a v neposlední řadě k velkému nasazení“. Dnes, i přes značné pracovní vytížení, si Jakub Klecker ponechává funkci uměleckého ředitele tohoto dětského a mládežnického tělesa, kterou převzal po jeho zakladateli v roce 2006, a sbor pod jeho vedením navazuje na předchozí úspěchy a soutěžní ocenění.

Jakub Klecker vystudoval dirigování u Jiřího Bělohlávka a Tomáše Koutníka na pražské HAMU a poté začal působit jako dirigent Janáčkovy opery Národního divadla Brno, na čas se stal i jejím šéfdirigentem. Pod jeho taktovkou vznikla řada pozoruhodných inscenací, z posledních let jmenujme Martinů operu Hry o Marii, Pucciniho Tosku nebo Dvořákovu operu Čert a Káča.

Spolupráce s Národním divadlem moravskoslezským započala již v roce 2010 uvedením dvou jednoaktovek – Janáčkovy Šárky a Martinů Ariadny. Následující roky nastudoval operu Život prostopášníka Igora Stravinského nebo baletní inscenace La Sylphide a Popelka. Po nástupu do funkce šéfa opery připravil se souborem operu-film Tři přání aneb Vrtkavosti života Bohuslava Martinů, opery Bedřicha Smetany Braniboři v Čechách a Tajemství nebo Mozartova Tita.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na