Podivuhodný příběh Janáčkovy opery Osud

  1. 1
  2. 2

Janáčkova opera Osud, která vznikla bezprostředně po jeho první slavné opeře Její pastorkyni, bývá na operních scénách uváděna zřídkakdy, a to zřejmě kvůli prapodivnému ději, který lze těžko inscenačně vyložit tak, aby nepůsobil zmateně, nevysvětlitelně a snad i trochu šíleně. Za vše mluví fakt, že tato opera dokončená Janáčkem v první polovině roku 1905, byla v divadle uvedena až v roce 1958, a to v Brně, tedy padesát tři let po svém vzniku.

Obsah opery, předznamenané jako Fragmenty románové ze života, posuďte sami:

1. jednání
Lázeňští hosté čile korzují po Luhačovické kolonádě. Jako největší diskutér zaujímá společnost dr. Suda se svými přáteli, mezi které patří i mladá paní Míla Válková. Do společnosti se záhy vmísí i nový host, skladatel Živný. Společnost s údivem konstatuje, že Válková a Živný se již znají. Mezi hosty se objevují další postavy jako například učitelka zpěvu, slečna Stuhlá a mládež, chystající se na výlet. Korzující hosté se zničehonic vytratí a na scéně zůstává Živný s Válkovou osamocen. Z jejich hovoru lze seznat, že spolu měli v minulosti milostný vztah, ze kterého bylo počato i dítě, malý chlapeček Doubek. Vztah obou milenců však překazila matka Válkové proto, že považovala skladatele Živného za žebráka. Po rozchodu s Mílou se rozhodl Živný zkomponovat o svém nešťastném osudu operu Osud. Dvojice si vyjasní, že podezření Živného z nevěry Míly není pravdivé a rozhodnou se i nadále své životy spojit.

2. jednání
V bytě Živného a Válkové zpívá Živný úryvky ze svého díla Míle. Její osočování z nevěry již z opery vypustil. Chlapeček Doubek se ptá maminky, zdali ví, co to je láska. Míla odpovídá, že láska je celý její život a ten je jejím osudem. Do bytu vchází Mílina matka, která od doby rozchodu Míly se Živným zešílela, zřejmě z důvodu její chorobné lakotnosti. Její duševní nemoc se přítomností Živného ještě stupňuje, neboť se domnívá, že ji návratem k Míle chce připravit o majetek. Pro Mílinu matku je Živný havran, jenž chce ulétnout oknem i s jejími penězi. Matka Míly se za domnělým havranem vrhne, padá z balkonu a strhává sebou i Mílu. Obě umírají. Živný si zoufá a proklíná svůj osud.

3. jednání
V aule konzervatoře předzpívávají studenti z partitury nové opery, kterou složil jejich učitel, profesor Živný. Je přítomen i jeho syn Doubek. Opera má mít ten samý den večer v divadle premiéru, ale stále chybí poslední jednání. Přichází Živný a studenti ho prosí, aby jim něco řekl o svém díle. Po chvíli vyprávění Živného studenti s překvapením zjistí, že obsah opery je jeho životním příběhem. Když se Živný dostane až k smrti Míly Válkové, rozpoutá se bouře a blesk do něj udeří skrze otevřené okno. Živný klesá omráčen. Studenti pochopili, že se stali aktéry posledního jednání jeho opery.

Janáček, respektive libretistka Fedora Bartošová, se snažili psát libreto částečně ve verších. Níže ukázka libreta ze závěru opery:

Živný: Což nevidí váš zrak tam, kde záře přísvit stříbrný se tříští, hlavičku dětskou a smutnou strašně tak? Zas tebe zrak můj zří ……ach zří, zas tebe můj zrak zří! Tvář andělská, u skrání kroužky zlatých kadeří a oko velké, zářivé. (zarachotí hrom, Živný klesá v mdlobách)

Doubek: Ach táto.

Elévové a elévky: Kriste.

Jedna z elévek: Ó běžte pro pomoc! Pro lékaře! Pro pomoc. Pomozte, pomozte.

Živný: (zvedá se) Což neslyšíte? Ten žalostný tón! Což neslyšíte? (intonuje hlasem umírající Míly)………………Á, á, á…………..Slyšíte…………to je její pláč!

Jedna z elévek: Toť hudba z posledního jednání!

Živný: Z posledního jednání? To je v rukou božích a zůstane tam.

Dr. Suda: (rychle vstoupí) Co je vám příteli?

(konec opery)

Ono předznamenání Fragmenty románové ze života dává vzdáleně tušit, jak libreto opery vznikalo. V srpnu 1903, několik měsíců po smrti Janáčkovy dcery Olgy (zemřela v únoru 1903) a po odmítnutí Její pastorkyně Národním divadlem v dubnu téhož roku, pobýval Janáček v Luhačovicích, kde se vzpamatovával asi z nejtěžších chvil svého života. Neznámá a tajemná dáma mu položila na stůl tři rudé růže, snad dojata jeho osaměním a smutkem, který z něj vyzařoval. Ona tajemná dáma byla exaltovaná Kamila Urválková (1875–1956), manželka lesmistra Urválka z Dolních Kralovic (dnes zatopeny přehradou Želivka), jež mu po romantickém seznámení vypravovala skutečný příběh ze svého života. Urazil ji totiž operou (!) skladatel Vítězslav Čelanský (1870–1931) tak, že složil operní opus pod názvem Kamila. Předlohou pro hlavní postavu byla pochopitelně Kamila Urválková, za svobodna Schillerová, která měla kdysi s Čelanským milenecký poměr. Ten se jí po jeho ukončení do slova a do písmene pomstil tak, že ve stejnojmenné opeře je Kamila vylíčena jako velice přelétavá dívka, jež má milenců nazbyt. Čelanský si neodpustil ani to, že operu zakončil strohým odmítnutím Kamily původním milencem, ke kterému se Kamila navrací, slovy: „Vy jste mě, slečno, neměla nikdy ráda.“ Aby toho nebylo dosti, tak se tato opera uváděla v roce 1897 v Národním divadle. Pro pořádek podotkněme, že zřejmě nikdo, kromě Kamily ovšem, nevěděl, že takto posloužila jako předloha pro hlavní operní postavu zmiňovaného opusu.

To, že se Kamila Urválková stala milenkou Leoše Janáčka, je jasné. Ale to, že dvorný Janáček na revanš složil operu Osud, jež měla být jakýmsi pokračováním nešťastné opery Kamila, operu, která ji měla očišťovat, již tak známé není. Svědčí o tom mimo jiné i jméno hlavní hrdinky opery Osud, Míla Válková. Tedy jméno Míla je odvozeno ze jména Kamila a příjmení Válková odvozeno z příjmení Urválková.

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


Reakcí (2) “Podivuhodný příběh Janáčkovy opery Osud

  1. Dobře napsaný článek, který připomíná opomíjenou Janáčkovu operu, která má krásnou vyzrálou hudbu, ale velice problematické libreto.
    Poměrně zmatenému libretu se snažila pomoci úprava dirigenta a dramaturga Václava Noska, v níž opera začíná závěrem třetího dějství a pak se děj vypráví od začátku jako retrospektiva.
    Doktor Srstka také zmiňuje první scénické uvedení opery v Brně 25. října 1958. O den později byla opera uvedena ve Stuttgartu a z této premiéry existuje nyní na CD dostupný záznam nastudování dirigenta Hanse Schwiegera s Fritzem Wunderlichem v hlavní roli.
    Také je zapotřebí připomenout záznam brněnského rozhlasu z roku 1954, který dirigoval Janáčkův žák Břetislav Bakala s Libuší Domanínskou a Jaroslavem Ulrychem v hlavních rolích. Ten, na rozdíl od záznamu z německé premiéry, je diskofilům nedostupný, protože cenné české rozhlasové nahrávky se jen zřídka vydávají na CD. Například Janáčkovy opery pod taktovkou Břetislava Bakaly by jistě stály za vydání, protože v sobě nesou punc jisté autentičnosti, neboť Bakala byl Janáčkovým žákem. Ale to by to muselo u nás někoho napadnout! Příští rok máme Rokem české hudby – byla by to ideální příležitost tento komplet vydat – ať už v Radioservisu nebo v Suprahonu či kdekoliv jinde.

Napsat komentář