Režisérské posuny, aneb „o voze a o koze“

  1. 1
  2. 2

Spojení aktovek Jolanta Petra Iljiče Čajkovského a Francesca da Rimini Sergeje Rachmaninova v jednom večeru slibovalo ojedinělý zážitek. Obě díla k sobě mají blízko dobou vzniku, obě jsou na libreta Modesta Čajkovského, v obou je ústřední postavou žena; v jedné je láskou vysvobozena, v druhé pro lásku umírá.Rachmaninov je jako operní skladatel dnes prakticky zapomenut. Celovečerní Aleko se na jevišti objevuje velmi zřídka, aktovky Skoupý rytíř a Francesca da Rimini prakticky vůbec a těch několik nahrávek si vyhledají nejspíš jen skuteční nadšenci, Monna Vanna podle Maurice Maeterlincka zůstala neprovedena. Jolanta je Čajkovského poslední opera, komponoval ji v sousedství baletu Louskáček a obě díla také měla premiéru současně, ovšem s malým úspěchem. Zatímco Louskáček se později stal jedním z nejoblíbenějších romantických baletů vůbec, Jolanta zůstala solitérem.

Je to pohádka o slepé princezně neapolského krále, zaslíbené burgundskému vévodovi. Předlohou byla hra dánského dramatika Henrika Hertze Dcera krále Reného a postavy mají historické předlohy. Dívka je vychovávána v naprosté izolaci, družina věrných přítelkyň ji oblažuje zpěvem, vypráví jí o květinách, které rozeznává pouze podle vůně, nesmí se dozvědět, že existuje světlo a barvy. Její otec spoléhá na pomoc maurského lékaře, ten ovšem klade podmínku: Jolanta se může uzdravit jedině tehdy, bude-li vědět, že je slepá, prohlédne poznáním a pochopením svého neštěstí a s pomocí velkého přání spatřit svět vlastníma očima. Do královského sídla tajně přichází Jolantin snoubenec vévoda Robert se svým přítelem hrabětem Vaudémontem. Robert je odhodlán se s Jolantou podle dávné dohody oženit, přiznává však svému příteli, že ve skutečnosti miluje jinou ženu, Matyldu. Naleznou spící Jolantu, do níž se hrabě okamžitě zamiluje, vévoda je ochoten se jí vzdát a vrátit se ke své Matyldě. Jolanta se od hraběte dozví, čím se od ostatních lidí liší. Protože vévoda s hrabětem pronikli do zakázaného území a prozradili Jolantě tajemství, vyslovuje král hrozbu: Jestliže se Jolanta neuzdraví, hrabě bude popraven. Jolanta pocítí touhu hraběte, do nějž se zamilovala, vidět. Léčení je úspěšné a Jolanta poprvé v životě spatří světlo.Rachmaninovova Francesca da Rimini je podle pátého zpěvu Peklo z Danteho Božské komedie. Dante v něm zpracoval skutečný příběh ženy, zavražděné manželem poté, co ji přistihl při nevěře. Opera je orámována sborovým nářkem proklatých duší , dvě velké scény tvoří monolog podváděného manžela Lanceotta Malatesty a milostný duet  Francesky a jejího milence Paola, Malatestova bratra.

V Čajkovského Jolantě je spousta krásné hudby, zejména sbory jsou jedny z nejpůvabnějších skladatelových výtvorů vůbec, jímavý je milostný duet i extatický závěrečný hymnus. Rachmaninov jako dramatický autor je problematičtější, dlouhá expozice nářků zavržených v chromatických sekvencích i obě zmíněné velké scény jsou ve své podstatě statické, postavy Danteho a Vergiliova ducha, sestoupivších do pekla, jsou vlastně zbytečné.

Režijnímu konceptu anglického režiséra Stephena Lawlese základní téma obou příběhů – lásky vysvobozující a lásky smrtící – nestačilo. Tak jako před lety přišlo německé režijní divadlo s flagelantstvím v podobě polopatistického prezentování jakéhokoli zla na jevišti kostýmováním do uniforem gestapa, tady se – bez ohledu na libreto, hudbu a historické souvislosti – dostáváme do stalinistického Ruska. Na jižní Francii v patnáctém a Rimini ve třináctém století můžeme zapomenout.

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Čajkovskij/Rachmaninov: Jolanta/Francesca da Rimini (Theater an der Wien)

[Celkem: 0    Průměr: 0/5]

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na