Reznicekova Donna Diana aneb Není všechno zlato, co se třpytí

Vzpomínku na někdejší slávu Donny Diany – a to v jediném koncertním provedení ve Fóru Karlín – načasovalo Národní divadlo na 1. března a zúčastnila se jí skladatelova vnučka a další členové rodiny. V úvodu koncertu bylo oznámeno, že tři sólisté, jmenovitě představitelka titulní role sopranistka Alexandra Lubchansky, pěvkyně Andrea Kalivodová (Floretta) a tenorista Martin Gyimesi (Don Louis) zpívají v indispozici jen proto, aby umožnili konání koncertu, a že další pěvec, Roman Vocel, obsazený do role hraběte Dona Gastona, se ze zdravotních důvodů nemohl dostavit. Nebyl nikým nahrazen. První ansámbl ženské a mužské složky sólistů byl slit do nehierarchizovaného souzvuku hlasů. Později se ukázalo, že také tenorista Charles Kim své síly velmi šetřil a Zdeněk Plech svůj part Dianina otce Dona Diega interpretoval nevyrovnaným hlasem, zřejmě neměl čas svou roli pěvecky usadit. Představitelka Donny Diany bojovala ze všech sil a snažila se své hlasové hendikepy vynahradit jakousi hrou na komično a tragično prostřednictvím rozpohybovaných paží. V tom ji malinko kopírovala i Andrea Kalivodová. Sečteno a podtrženo, pěvecké fiasko.

Veškerá odpovědnost za udržení úrovně večera zůstala na Orchestru a Sboru Státní opery, s nimiž koncertní provedení připravili dirigent Andreas Sebastian Weiser a sbormistr Adolf Melichar. Úvodní a závěrečné fanfáry zazněly se vší parádou z postranního balkonu u pódia, notoricky známá předehra měla švih, přestože smyčce zněly poněkud rozmazaně. Pokud je Donna Diana komickou operou, pak z koncertního pódia v tomto smyslu zazněl pouze zpěv dvorního šaška Perina zazpívaný Miguelangelem Cavalcantim s přesným frázováním a patřičným výrazem. Cavalcanti byl jediným skutečným pěvcem večera a po interpretaci Perinovy árie na začátku třetího jednání jej posluchači odměnili vděčným potleskem.

Hudebně je Reznicekova opera ovlivněna skladatelovým guru Richardem Wagnerem, ale v její druhé polovině najdeme také rozsáhlé místo s čistě operetním výrazivem. Názvuky španělského folklóru zazněly zejména ve dvou tanečních vsuvkách. Divadelní provedení by této nikterak dramaticky cítěné opeře zřejmě příliš nepomohlo, byť právě zdařilá inscenace, jak už to tak v operním divadle chodí, by byla jedinou možností, jak Donnu Dianu skutečně poznat v její komické podobě.

Večer proběhl jako oslava skladatele a jeho potomků s patřičným připomenutím jejich českých kořenů. Otázka zní, zda by za daných nepříznivých okolností nebylo přece jenom solidnější posunout toto jediné koncertní provedení na dobu, kdy by byli sólisté alespoň všichni přítomni a byli schopni podat respektu hodné výkony…

Hodnocení autorky recenze: 30%

Emil Nikolaus Joseph von Reznicek:
Donna Diana
(koncertní provedení)
Dirigent: Andreas Sebastian Weiser
Sbormistr: Adolf Melichar
Orchestr a sbor Státní opery Praha
1. března 2018 Fórum Karlín Praha

Donna Diana – Alexandra Lubchansky
Don Cesar – Charles Kim
Don Diego – Zdeněk Plech
Perin – Miguelangelo Cavalcanti
Floretta – Andrea Tögel Kalivodová
Don Louis – Martin Gyimesi
Don Gaston – Roman Vocel
Donna Laura – Hana Jonášová
Donna Fenisa – Sylva Čmugrová

www.narodni-divadlo.cz