Radvanovsky jako Elisabetta: Triumf nebo vulgární exhibicionismus?

  1. 1
  2. 2

Je opravdu pozoruhodným úspěchem, že v Met zcela vsadili na jistotu a vzápětí ji přeměnili v něco tak bezútěšného, jako byla tamní premiéra této opery, uvedená 24. března.

Debakl se, jak se zdá, vyvinul ze základního nepochopení dramatické formy tohoto díla, jíž je „tragedia lirica“. Pro italského skladatele komponujícího kolem roku 1830 v Itálii by tento druh „tragického“ hudebního dramatu nepředstavoval nic strohého či existenciálního. Spíše by odpovídalo naší představě historické romance nebo dokonce opulentnímu dojáku určenému pro večerní program, plnému náhlých dramatických zvratů a odhalení.

Jakákoli příležitost pro „neočekávané“ byla v tomto Devereuxovi zcela promarněna dirigentem Mauriziem Beninim, jehož groteskně pomalá tempa, zmírněná dlouhými pauzami mezi frázemi, mě přivedla na myšlenku, jestli mi někdo do espressa, které jsem si dal před začátkem, tajně nehodil sedativum.

Ohromná scéna navržená Sirem Davidem McVicarem ‒ těžkopádně velkolepý trůnní sál vyvedený v ebenu a leštěném zlatě ‒ děj dobře rámovala, ale tento „děj“ sestával pouze ze základních částí a královna měla předepsané pomalé bezcílné plahočení, jež podkopalo mohutnou sílu jejího partu.

G.Donizetti: Roberto Devereux - Met 2016 (foto Met/Ken Howard)
G. Donizetti: Roberto Devereux – Met 2016 (foto Met/Ken Howard)

Banální interpretace postavy Elizabeth v pojetí pana McVicara se až příliš opírala o historický fakt, že královně bylo během románku s Essexem přes šedesát let. Takže představitelka této role, sopranistka Sondra Radvanovsky, byla nalíčena tak, že vypadala jako Jessica Tandy v roli Strážce krypty v Příbězích ze záhrobí a režijně vedena k tomu, aby sebou škubala a třásla týmž otřepaným způsobem jako Bette Davis.

Je až ironické, že paní Sondra Radvanovsky zněla stejně geriatricky, jako vypadala, celé první dějství fádně broukala a později předvedla galerii vokálních manýr okopírovaných od legendárních interpretek této role: hlasivkové výpady Leyly Gencer, uvolněná pianissima Montserrat Caballé, střemhlavé ponory Beverly Sily do hrudního hlasu. Elegantní hudební linie a vokální půvab těchto starších umělkyň však paní Radvanovsky zcela unikají.

Naprostá ošklivost jejího zpěvu ostře kontrastovala s nenucenými, průzračnými hlasy, jimiž se vyznačovali tenorista Matthew Polenzani (Essex), mezzosopranistka Elīna Garanča (jeho milenka Sára) a barytonista Mariusz Kwiecień (její žárlivý manžel Nottingham).

Je pravda, že oba muži zápasili s bombastickými stránkami svých rolí, zpěv paní Garanči však už od prvních vět přesně definoval to, co se rozumí pod pojmem „kvalita z Met“, bohatý, skvělý hlas a velkorysé frázování. Tuto umělkyni bychom potřebovali slyšet ve velkých rolích jejího oboru: například v Donizettiho Favoritce, nebo jako Eboli ve Verdiho Donu Carlosovi.

Musím si však položit otázku, zda jsou diváci v Met připraveni ocenit poněkud jemné umění Elīny Garanči: včera bezhlavě jásali nad vulgárním exhibicionismem paní Radvanovsky.

(Observer – 25. 3. 2016 – James Jorden)



Gaetano Donizetti:
Roberto Devereux
Dirigent: Maurizio Benini
Režisér: David McVicar
Scéna: David McVicar
Kostýmy: Moritz Junge
Světelný design: Paule Constable
Sbormistr: Donald Palumbo
Choreograf: Leah Hausman
The Metropolitan Opera Orchestra a Chorus
Premiéra 24. března 2016 Metropolitan Opera House New York
(Live: Met in HD 16. 4. 2016)

Roberto Devereux – Matthew Polenzani
Elisabetta – Sondra Radvanovsky
Sara – Elīna Garanča
Duke of Nottingham – Mariusz Kwiecień
Lord Cecil – Brian Downen

Gualtiero – Christopher Job
A Page – Yohan Yi
A Servant of Nottingham – Paul Corona

www.metopera.org

Přeložila Magdalena Rytinová

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Donizetti: Roberto Devereux (Met New York)

[yasr_visitor_votes postid="208078" size="small"]

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
7 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments