S choreografem Petrem Zuskou nejen o Listech důvěrných

  1. 1
  2. 2
  3. 3
Pražský komorní balet připravil na tuto neděli pro své diváky nový program s názvem Mraky důvěrné. Za tímto sousloví se skrývají dva tituly choreografií a jednou z nich jsou Listy důvěrné. Známý smyčcový kvartet Leoše Janáčka oblékl do tanečního hávu Petr Zuska. Jakou inspirací je pro něj Janáčkova hudba, jaké výhody či překážky nachází ve spolupráci s nezávislým tanečním souborem nebo kam směřuje jeho další tvorba? O tom jsme si povídali nedlouho před premiérou:

Petr Zuska (foto Jakub Fulín)

Janáčkův 2. smyčcový kvartet Listy důvěrné jste si pro svou novou choreografii vybral sám, nebo to bylo konkrétní přání vedení Pražského komorního baletu?
Bylo to přání ředitelky PKB Laďky Dunovské Jandové. Sešli jsme se spolu na začátku listopadu a diskutovali o něčem, co bychom mohli věnovat jejímu manželovi, a především dlouholetému majiteli a mecenáši souboru, který v září zemřel – Ivanovi Dunovskému, bez něhož by tento ansámbl už pravděpodobně dávno neexistoval. Jelikož měl Ivan Janáčka velice rád, padla volba na tento Opus a snad i proto, že už má v historii PKB své důležité místo. Autorem někdejší dávné verze byl právě táta souboru Pavel Šmok… Tak jsem souhlasil, ale popravdě, když jsem to posléze začal poslouchat, dost jsem se zpotil. Není to vůbec jednoduchá hudba a je těžké ji dramaturgicky uchopit. Janáček zde střídá témata po 20 vteřinách jak ponožky a je mu úplně jedno, že po bezmála sto letech na to bude vytvářen nějaký balet… Ale výzvy jsem měl vždycky rád. (Mimochodem Šmok, před mnoha desetiletími asi taky).

Inspirujete se pro choreografii Listy důvěrné Janáčkovým životem nebo kontextem doby?
Možná to mnohé překvapí, ale v tomto případě vůbec ne. Rezignoval jsem na všechny možné „stopy“, po kterých by se má cesta mohla ubírat. Ať zmíněného kontextu doby, nebo faktu, že onen smyčcový kvartet je vlastně jakousi hudební variantou písemné korespondence mezi Janáčkem a o 40 let mladší vdanou ženou, se kterou měl mnohaletý nemanželský poměr, přes skutečnost, že se jedná o poslední skladatelovo dílo, jelikož ve stejném roce zemřel…, až po možnost to pojmout, v rámci výše zmíněného, jako nějakou „tryznu“ za Ivana Dunovského. Jsem si jist, že by to takto ani on sám nechtěl. Takže jsem to dělal s pocitem naprosté svobody a nechal na sebe působit jen hudbu a snažil se zachytit nějaké „obrazy“, které ve mně vyvolávala. Ač tento termín nerad používám, je to ryzí abstrakce. Žádný příběh, žádná dramaturgická linie. Jsem si však jist, že určité momenty budou divákům podprahově srozumitelné a doufám, že je na nějaké podvědomé úrovni i osloví a zasáhnou.

Petr Zuska zkouší Listy důvěrné (foto archiv PKB)

Pracujete v choreografii se základním hudebním dialogem prvních houslí a violy, který je pro toto kvarteto charakteristický?
Možná ano. Ale nevím to jistě. Konkrétně jsem se tímto fenoménem nezabýval. Jsem sice hodně muzikální, ale do partitury nikdy nekoukám. Takže je to jen o uších a o intuici… No, přiznávám, že momenty hudebních návazností mezi nástroji samozřejmě vnímám a v mnoha situacích jsem se tím pochopitelně nechal vést. Ano, vím, že v tomto Janáčkově díle měla být původně použita specielní viola d’amour, ale tento aspekt opravdu pomíjím. Nakonec tam stejně není – prý se už tehdejší interpreti postavili na zadní, jelikož se zkomponovaná virtuozita s tímto starým nástrojem dala jen těžko sloučit. Nechci se pasovat na historického vědce, ale nebyla právě tato skutečnost jedním z důvodů, proč to Janáček už dál neunesl a radši skonal???

Vedle Antonína Dvořáka pracujete velmi často s hudbou právě Leoše Janáčka, je to proto, že je Janáček pro pohybové ztvárnění dobře srozumitelný, nebo je vám něčím blízký, nebo?
Ano, Janáčka jsem v mnoha svých dílech použil, ale takřka výhradně jeho klavírní lyriku. Začalo to v roce 1996, kdy jsem choreografoval cyklus V mlhách. Pak jsem přesedlal na Po zarostlém chodníčku. Nikdy jsem to nedělal celé, ale vždy pár vět v kombinaci s hudbou nejrůznějších jiných skladatelů a nejen českých. V naprosto stylově a tematicky odlišných inscenacích, v rozmezí mnoha let a napříč mnoha tuzemskými a zahraničními soubory. Například poslední větu zmíněného cyklu – „A sýček neodletěl“ jsem použil celkem asi sedmkrát. Janáčkovo piáno je mi blízké svou lyrikou, syrovostí, tesknotou, dramatičností i jemným minimalismem. Jistě to není kvůli srozumitelnosti pro pohybové-baletní ztvárnění. To bych dělal spíš Chopina. Právě naopak.

Petr Zuska zkouší Listy důvěrné (foto archiv PKB)

Vybral jste si interpretaci Zemlinského kvarteta, které slyšíme v doprovodu tance v posledních letech často, máte pro to nějaký zvláštní důvod?
Nevybral jsem si je já, ale vyplynulo to z již několikeré spolupráce Pražského komorního baletu právě s tímto ansámblem. Dnes jsme měli s nimi první zkoušku a musím říci, že jsem za tuto volbu velmi rád. Jsou opravdu skvělí a jejich interpretace má „koule“. I svou přítomností na jevišti dávají celému kusu další silnou dimenzi.

Motiv Janáčkových Listů důvěrných trochu předurčuje, že by se v choreografii mělo jednat o duet/duety, bude to tak?
Jak jsem říkal, mé pojetí je naprosto svobodné, nezatížené, kromě hudebních, žádnými motivy. Obsazení je o osmi tanečnících, tedy čtyřech ženách a čtyřech mužích – genderově tedy perfektně vyvážené, nikdo nemůže říct ani popel. Jistě, je tam nepřeberné množství duetů, ale i trií, kvartetů, sól, tutti unisón… a vše se do sebe přelévá, často i v několika plánech najednou. Takový organizovaný chaos, ač velmi muzikální a jasně strukturovaný.

Koho jste si ze souboru PKB tentokrát vybral? Koho uvidíme tančit?
No, v podstatě uvidíte téměř celý soubor. Lindu Svidró, Terezku Hlouškovou, Báru Mullerovou, Oldřišku Neumannovou, Nikitu Korotkova, Bertíka Kaše, Frantu Rezka a Dalibora Lekeše.

Petr Zuska s Pražským komorním baletem (foto Serghei Gherciu)

Býváte již označován za rezidenčního choreografa PKB, pokolikáté teď se souborem pracujete?
To, že jsem rezidenčním choreografem tohoto souboru, jsem se asi před dvěma lety dozvěděl z jejich tiskové zprávy a pro mne samotného to bylo překvapení. Ale vzhledem k tomu, že budou Listy důvěrné od roku 2019 už asi čtvrtou mou spoluprací s nimi, si asi tento titul zasloužím. Zřejmě přihlédli i k dalším, asi sedmi kusům, které měl tento soubor na repertoáru i v hluboké minulosti, dokonce ještě v dobách Šmokových.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]
  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


5 1 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments